𝐖𝐞𝐥𝐜𝐨𝐦𝐞 𝐭𝐨 𝐦𝐲 𝐡𝐞𝐚𝐝 | Mystery

Kapitola 18

,,Takže jste se pohádali, a proč?" vyzvídal stále Martin po tom, co jsem mu odpověděla.

,,To tě nemusí zajímat, je to naše věc" odsekla jsem a zvedla se od stolu.

,,Ale je to.." chtěl něco namítnout, ale já mu rázně skočila do řeči.

,,Neřeš to!" pronesla jsem důrazně a odešla z jídelny.

Ani mě nenapadlo, že by to mohlo Karla tolik naštvat. Ten, kdo tu vždy žárlil, byl přeci Honza. To teď na sebe žárlí oba?

,,Deb" zaslechla jsem za sebou známý hlas, když jsem se přezouvala u své skříňky. Otráveně jsem protočila panenky.

,,Řekla jsem ať už se o to s Karlem nestaráš" připomenula jsem mu. Martin se ale jenom tak nevzdal.

,,Karel mi nezvedá telefon ani neodepisuje na zprávy, co když si něco kvůli vaší hádce udělá? Víš vůbec jak moc tě má rád?" Na to jsem si jenom posměšně odfrkla.

,,Jo, má mě rád jako kamarádku" odpověděla jsem, zabouchla skříňku a vydala se pryč ze školy.

,,To bych neřekl" ozval se za mnou Martinův hlas, zanedlouho mě doběhl a chytil za ruku. Naštvaně jsem se na něho otočila.

,,Co po mně chceš?" vyjela jsem na něho.

,,Chceš, abych ti řekla, proč jsme se pohádali? Tak dobře. Pohádali jsme se, protože jsem byla venku s Honzou" dodala jsem.

V Martinově tváři se objevil překvapený výraz.

,,Ty ses viděla s Honzou?" zeptal se.
Docela mě překvapilo, že ho zajímá zrovna tohle.

,,Jo" odpověděla jsem.

,,No a pak, že tě má rád jen jako kamarádku, žárlí na tebe" řekl po chvíli a s úsměvem mě šťouchl do ramene.

,,Kdyby ke mně cítil něco víc, už by mi to dal dávno najevo" povzdychla jsem si.

,,Třeba se stydí" namítl Martin.

Tomu se mi ale moc věřit nechtělo.

,,Už jsem ho jednou pozvala ven, ale on odmítl a ani mi nebyl schopný říct proč" řekla jsem, pak jsem si všimla, že mě Martin doprovázel celou cestu domů.

,,Tak tady bydlím" oznámila jsem mu, když jsem se zastavila u našeho domu.
On zvedl hlavu a začal si ho prohlížet. Nejspíš si musel říkat jaká je to zřícenina.

,,Tak ahoj" rozloučila jsem se s ním, když už pěknou chvíli nic neříkal a jen tak stál.

,,Jo..ahoj" odpověděl s úsměvem, pak se otočil a pomalým krokem se ode mě vzdaloval.

Vytáhla jsem klíče a odemkla vchodové dveře. Pomalu jsem došla do kuchyně, zajímalo mě, jestli na mě bude mamka ještě pořád naštvaná, ale kuchyň byla prázdná. Všimla jsem si malého papírku přimagnetovaného na lednici.

"Jsem u Hanse, vrátím se za několik dní"
Stálo na něm. No to je super, máma radši uteče ke svému příteli, než aby byla se mnou. Nikdy jsme se takhle nepohádaly. Cítila jsem se kvůli tomu špatně, napadlo mě, že bych jí možná měla zavolat a promluvit si s ní, zkusit do dát mezi námi zase do pořádku.

Vzala jsem do ruky mobil a našla její kontakt. Chvíli se z mobilu ozývalo jen temné pípání a pak hovor spadl do hlasové schránky. To jsem mohla čekat, že mi to nezvedne, prostě se mnou nechce mluvit, povzdechla jsem si a hovor vypla.

Rozhodla jsem se tím dál nezatěžovat, i když to bylo těžké a snažila jsem se si užívat toho, že jsem po dlouhé době sama doma. Plánovala jsem si udělat si hezký večer, v mikrovlnce jsem si připravila popcorn a stáhla jsem si k němu film, na který jsem se už dlouho chtěla kouknout. Stále jsem se ale nemohla zbavit pocitu samoty.
Z ničeho nic mi cinknul mobil.