Ozvěny minulosti - POZASTAVENO

2. kapitola - Ani život nazmar

   ,,Máš štěstí,'' zatvářil se kriticky N směrem k navigaci. ,,Jinak bych tě GD zabil.''

   ,,GD?'' ozval se nechápavě Hongbin.

   ,,Jo, GD,'' přikývl N a posunul si imaginární chytrolínské brýle na nose výše. ,,GD jako její jméno. Go Digitechnology. Tak jsem jí udělal přezdívku.''

   ,,Snad jemu, ne?'' ozval se Ken z kufru auta, kde pořád seděl. A jeho dobrá připomínka nás všechny rozesmála. I Leovi zacukaly koutky. A uvolnilo to atmosféru. 

***

   ,,Už je tma,'' pronesl netrpělivě N. ,,Tak kde je ta farma?!'' nevydržel to a začal zmatkovat. Popravdě, držel se dost dlouho. Už je to hodina, co zapadlo slunce. ,,GD, ty zrádče!''

   Ano, je pravdou, že navigace už nás asi dvacet minut pěkně vodí za nos. ,,Uklidni se!'' přikázal Leo. Zastavil u krajnice. A zadíval se před sebe do světel auta. U silnice stála malá holčička. ,,Vidíš, zeptám se místní.''

   ,,Umíš anglicky?'' podivil se N. Leo se nad tím zamyslel. 

   ,,Nechte to na mě,'' promluvil náš maknae a vystoupil. Sledovali jsme ho a čekali, až se vrátí. Stáhl jsem okýnko, když se k nám přibližoval. ,,Je to hned za zatáčkou,'' povzdechl si a zadíval se na holčičku, poté se opět zahleděl dovnitř vozu. ,,Neměli bychom jí odvést?''

   ,,Že se ptáš,'' pronesl N. ,,Nemůžeme tady nechat pobíhat malé dítě. Rychle mi jí přiveď!'' 

   Hyuk přikývl a vydal se k holčičce. Při jeho otázce, jestli nechce svést dala ruce před sebe a zavrtěla hlavou. Ukázala za záda a když Hyuk přikývl, zmizela v lesním podrostu u cesty. ,,Prý bydlí hned vedle,'' pokrčil rameny a oznámil nám tohle, když procházel kolem.

   Hned co se připoutal, vydali jsme se na cestu. A opravdu... Za zatáčkou stála osvětlená tabule oznamující nám vstup na pozemky No Life Wasted Farm. Leo zahnul na příjezdovou cestu a stejně jako my ostatní sledoval to, co kužele světla ozáří. 

   ,,Vypadá to dost luxusně,'' pronesl Ken. ,,Mohl by to být nějaký malý penzion s koňskou farmou, nebo takovou tou mini zoo. Toho je tady hodně.''

   ,,Takže já mám pokoj s panem Jungem,'' začal N rozdělovat pokoje. ,,Ti dva chrápající spolu. Takže pan Bean a Ken mají poslední pokoj společně.

   ,,Nejsme fazole!'' pronesl suše Hongbin.

   ,,A já tolik nechrápu!'' bránil jsem se já sám.

   ,,To sice ne, ale Hyuk je další, kdo taky tolik-nechrápe a proto se skvěle doplňujete,'' vyvlékl se z toho N elegantně. 

   Nechal jsem mu jeho pravdu a Leo zadržel hořkou poznámku o tom, že s ním na pokoji nechce být a vystoupili jsme z auta. Vydali jsme se ke dveřím na verandě, které byli osvětlené tlumeným malým světýlkem. 

   ,,Dřevěná veranda,'' nadechl se dosyta Leo. ,,Ta vůně se mi líbí.''

   N zaklepal na dveře, které měli ve svém středu velké a obstarožní lví klepadlo. Chvíli se nic nedělo a poté se rozsvítilo v jednom z oken. A jak majitel domu mířil k nám, postupně se světla objevovala všude. ,,Slušně, ano?'' upozornil nás N.

   Obyvatel domu se již blížil ke dveřím. Všichni jsme se připravili a nasadili úsměvy a milé tváře s tichou žádostí o pomoc vepsanou v očích každého z nás. Mezi tenkým proužkem světla, který k nám dopadal zpoza dveří, se objevili dva stíny, které se průběžně objevovali a mizeli v záplavě mělkého světla. 

   Zámek dveří v tichu noci hlasitě cvakl a dveře se otevřeli velice rychle. Dovnitř domu pronikl chladný vánek, který nás obestíral, jak jej vtáhlo prudké otevření dveří. Díky tomu se vánek dotkl jemné pokožky bosých nohou, které se schovávali za jemnou hedvábnou noční košilkou, která odrážela mělké světlo z předsíně. Prudký vánek si pohrával i s dlouhými vlasy, které se v jedné ladné vlně snášely přes rameno a končili společně s jemnými oblinkami bílého hedvábí, které překrývalo ňadra. 

   Tohle musí být anděl. Bezpochyby. A to jsem se ještě neodvážil pohlédnout do tváře téhle bytosti. Na prázdno jsem polk, abych zahnal obavy, že bych mohl propadnout peklu, sotva bych zahlédl její tvář a sebral dostatek odvahy.

   Klouzal jsem očima od její pravé paže, přes baldachýn vlasů barvy sametově hnědé, která si brala vzor z mahagonového dřeva. Zastavil jsem se na hraně brady, jelikož pouť přes ladné a líbezné křivky krku vybízeli k jejímu políbení.

   Zavřel jsem na chvíli oči. Co to se mnou je? Seber se, Ravi!  řval jsem na sebe v duchu. Odhodlal jsem se a bez zkoumání detailů jsem se podíval na její obličej. Dokonalost. Ale chladné. Aristokratický obličej, vzezření i postoj. Tohle musela být královna ztraceného království. Vládkyně země a uchvatitelka mužského srdce. 

   ,,Ty...'' hlesl jsme, ale sotva na mě spočinula pohledem, slova se vytratila a myšlenka zůstala nevyřčena i mě. 

   ,,Zlodějka!'' vykřikl N a nebýt Lea, asi už by byl u ní. ,,To je ona!'' 

   ,,Aigoo,'' zacvrlikala aristokratka v našem rodném jazyce. ,,Co můžu udělat pro tak milou návštěvu?''

Holla, dámy. Opravdu jsem se k tomu dříve nedostala. Omlouvám se. Taky to znáte? Vánoce dají jednomu zabrat -.- Kort, když jste pekařem. Teda nepochybuji, že takové Leontýně a celkově VIXXákům by to nevadilo, ale já už toho mám plné zuby. 

K ději ani nemám tak co říct, zatím se rozjíždíme. A opravdu se snažím do děje vnést všechny informace a poznatky, které jsme o nich pochytila. Ale je to těžké, nakonec si přeci jen každý z nich dělá, co sám uzná za vhodné. Opravdu bych nechtěla být jejich manažerem. 

A sotva je tu druhá kapitola, máme tady pohled ze strany děsivé ženy na koni. Jaký je na ní zatím názor?