Úsměv trvá chvilku

10.

Něco mě začalo šimrat na obličeji. Rukou jsem si v polospánku otřela obličej a otočila se na druhý bok. Ani jsem se nestačila ponořit do své říše snů a tentokrát mě něco začalo šimrat na mém chodidle. Rychle jsem svou vystrčenou nohu zasunula zpátky pod peřinu a zachumlala se. Se zvláštním pocitem jsem znovu zavřela oči, ale zůstala jsem být nejistá, jelikož jsem si začala představovat různé scény z hororů a měla jsem strach. Hlavu jsem si schovala pod peřinu, kde jsem dlouho nevydržela, jelikož mi přestával stačit kyslík. Vylezla jsem z postele a šla se podívat ke stolu, kde ležely mé hodinky. Cestou ke stolu jsem zkontrolovala, jestli Míša je tam, kde má být. Pokojně oddychovala a já na ni měla pěkný pohled. Asi se jí něco krásného zdálo, jelikož neztrácela svůj úsměv a stále se usmívala. Pousmála jsem se nad tím a rukama jsem začala šmátrat ve tmě až ke stolu. Vzala jsem do ruky hodinky, které ukazovaly 2:39. V tu chvíli ve mně hrklo. Uvědomila jsem si, že jsem se měla sejít s Markem v 0:00.

,, Ach né..." prsty si zajedu do vlasů a přemýšlím, co dělat. Tak moc jsem se na to těšila a já to zmeškala. Říkala jsem si v duchu a při tom jsem si nadávala do všeho možného, až jsem dospěla k názoru, že jsem ho musela zklamat.

Rozhodla jsem se jít na záchod, ale sotva jsem udělala pár krůčků, něco mě chytilo za nohu a já vyjekla tak, že se muselo vzbudit celé patro, alespoň mi to tak tedy připadalo. Jenže to se nestalo. Začala jsem spontánně máchat a kopat nohama, ale přestala jsem v tu chvíli, když mě to něco zezadu pevně chytilo a dalo mi ruku přes ústa. Všechno se odehrávalo tak rychle, že můj mozek to nestíhal pobírat. Neuvědomovala jsem si, co dělám a proč, ale mé zuby jakoby nabraly odvahu a sílu a tu dlaň kously. Větší sevření se zmenšilo a já už neměla zacpaná ústa a já jsem mohla zase křičet. Zdálo by se, že bych svým sekundovým křikem vzbudila i mrtvého. Alespoň jsem si teda v tu chvíli myslela, ale v té tmě jsem jen stačila viděla Míšin stín, který se jen otočil na druhý bok a stále zůstával ve svém spokojeném spánku. Jakmile mě cizí osoba pustila, já neváhala a rychle se rozběhla ke dveřím, které byly můj jediný cíl, abych se dostala pryč z této místnosti. Jenže v tu chvíli mě napadalo tisíc různých myšlenek a jedna z nich byla, co Míša. Nemohla jsem jí tam přece s tím pofidérním člověkem nechat, co kdyby se jí něco stalo. Po téhle chvilkové myšlence jsem se prudce otočila k Míši posteli, kterou jsem měla po svém pravém boku vedle dveří. Mým úmyslem bylo sundat Míše peřinu a vzbudit jí tím, jenže to jsem neudělala. Najednou jsem ucítila čísi ruku na mém kotníku. V tu ráno se mi podlomily nohy a já jsem se zklácela na zemi. Díky ostrým rohům našich postelí jsem při pádu čelem do jednoho z nich narazila, a tudíž se ozvala celkem velká rána. Moje hlava jakoby se pominula. Celý svět se najednou točil a já si v tu chvíli myslela, že se mi rozpadla na malé částečky, které se pomalu dávají dohromady a dávají se dohromady jakýmsi lepidlem, které mi začalo stékat i po půlce obličeji. Tahle situace byla asi hlučnější než můj křik a najednou jsem spatřila ostře bodavé světlo zářivek, které se stálo točilo. ,, Co to safra provádíte?!" najednou se ozval Míši rozespalý až rozhněvaný hlas. Já se na ni ani nedokázala otočit, ale v tu chvíli jsem byla nesmírně ráda, že ji slyším, protože jsem si myslela, že jsem zachráněná.

,, A pustíš jí tu nohu sakra už?!" uslyšela jsem znovu už rozzlobený Míši hlas a já jsem ucítila další ránu do mé hlavy od otevírajících dveří, jelikož jsem u nich ležela.

,, Marku? Davide? Můžete mi sakra říct, co se tady teď v noci děje?" nikdo jí na to neodpověděl, jelikož oba dva kluci se hrnuli ke mně.

,,Ježiši Sári, tobě teče krev. Co se ti stalo? Prober se!" slyšela jsem jen Markův hlas, ale oči jsem nedokázala otevřít.

,, Marku, co jsi jí to sakra provedl?! Vždyť ona má celou hlavu od krve!" slyšela jsem Míšin vystrašený hlas.

,, Ale tohle jsem já nechtěl. Já jsem jen otevřel dveře a ona už to ležela. Davide co se tu stalo?" Míša mě mezitím propleskávala. Já jsem jen otevřela oči a rukou si sáhla na čelo, odkud jsem pociťovala bolest a pak i krev. David mezitím seděl na zemi a držel si ruku, do které jsem ho nejspíš kousla. David byl 17- ti letý špinavý blonďák s velmi dobrou postavou a většinou se o ňom nevědělo, když byl s vámi v jedné místnosti, jelikož byl spíše neprůbojný.