Miku několikrát zatřásla se zraněnou Rin: „Prosím neumírej..." pošeptala modrovláska, v tu chvíli blondýna pootevřela oči a pohladila druhou po tváři: „Neboj se..." pošeptala Rin, ale pak vykašlala krev a se slzami v očích pošeptala: „Nechci ale odejít... miluju tě..."
Rin se náhle probudila někde jinde, několikrát se kolem sebe rozhlédla a uvědomila si, že je v nějaké laboratoři. U jejího lůžka stál muž s fialovými vlasy: „Ahoj, já jsem Kamui Gakupo, klidně mi říkej jen Gakupo ok?" „Umm... kde to jsem?" zeptala se a posadila se, několikrát se kolem sebe rozhlédla, ale pak si vzpomněla na smrtící střelu. Rychle si chytila hlavu: „Co se stalo??" Gakupo se usmál: „Zemřela jsi a zrovna ty jsi byla vybrána k našemu novému projektu, ovšem to má menší háček, už jsme to zkoušeli, ale jakmile když ta osoba přišla domů a radostně vykřikla, že žije... zmizela..." Rin polkla: „Takže..." „Takže máš úplně novou identitu..." pověděl mile Gakupo a podal Rin zrcadlo. Dívka už neviděla starou sebe, tu s blonďatými vlasy, ale... ale černovlasou dívku (viz. obrázek - ehm ano lepší jsem vybrat nemohla, ale tenhle mi přijde strašně cool !! )
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Rin se zděsila, ale poté se ji nahrnuly do očí slzy: „A co mám dělat teď... nemám nikoho a sama jsem nikdo..." Gakupo ji slzy otřel: „Teď máš mě..." muž, poté co to řekl, podal dívce studentskou kartu: „Ale jsi někdo... jen máš novou identitu..." „Rui Kegane..." pošeptala Rin, poté ale nakonec kývla a vzala si tu kartu, stále ji ale bylo do pláče. Nemyslela tak na svoje rodiče, jak na to že ztratila Miku. Gakupo na dívku hleděl, ale pak si odkašlal: „Ale budeš chodit na stejnou školu, do stejné třídy a..." Rin se na něj překvapeně podívala, ale pak mu chytila ruce: „Díky!"
Další den Rin už nejistě stála před třídou. Hlasitě polkla, jak se má chovat? Jak má předstírat, že je nezná? Co má dělat... Náhle se zezadu objevil její třídní učitel: „Tak teda jdi..." černovláska kývla a pomalu vešla do třídy.
Rin se tam rozhlédla a hned spatřila skleslou Miku. Černovláska polkla a ohlédla se na učitele: „Takže představ se..." řekl třídní otráveně. Rin kývla: „Umm moje jméno je Rui Kegane umm... nedávno jsem se sem přistěhovala... no... těší mě, buďte na mě prosím... umm hodní..." po tom, co to dívka dořekla, tak se pokusila usmát, ale hned si všimla její bývalé lavice. Byla ozdobena černě a na ní byl její starý obrázek, kde se usmívala, u toho navíc byli kytky. Rin polkla a začala se trochu klepat: „Tak si sedni na nějaké volné místo..." řekl učitel, ale pak se rozhlédl a všiml si, že jediné volné místo je to, kde dříve seděla ta dívka: „Sedni si tam," ukázal na to místo a černovlásce se zvedl žaludek : „J..já.. radši po... postojím," její hlas byl rozechvělí, nechtěla si tam jít sednout, ale jejich učitel byl přísný a neochvěný, došel k té lavici a nelítostně shodil ty věci. Rin se k nim rozběhla a v rychlosti to všechno chytila, i když se trochu projela břichem po zemi a následně ji voda od kytek trochu polila ruku. Všichni její spolužáci na ni překvapeně hleděli, zvláště pak Miku. Černovláska si stoupnula a dala ty věci na nějaké volné místo, pak si sedla ale na své staré vlastně nové místo.
Miku celou hodinu pozorovala Rin, jež se snažila dávat pozor.
Zazvonilo a Miku hnedle využila příležitosti a natočila se k Rin: „Rui že?" černovláska rychle vyskočila, ale pak si znova sedla a trochu se zasmála: „Huf, vyděsila jsi mě Mik..." Rin rychle ztichla, pak se to jen pokusila zakrýt slovy: „Jak že se vlastně jmenuješ?" „Miku..." odpověděla tázaná s popozvedlým obočí.
Náhle do třídy vešel nějaký kluk, Rinin bývalý bratr Len, jež hned přišel k Miku: „Miku jak ti je?" modrovláska se podívala do země a zatvářila se opravdu smutně, v tu chvíli ale Rin chytila Miku za ruku, mile se usmála a pošeptala: „Týká se to dívky, které patřila ta lavice co?" tázaná překvapeně zvedla hlavu, poté ale černovláska tiše pokračovala: „Vypadá to, že pro tebe znamenala hodně... a neboj se, určitě tě teď hlídá," Miku se narhnuly do očí slzy a taktéž potichu řekla: „Rin..." Rin rychle vstala a objala druhou dívku. Len se na ně chvíli jen tak díval, ale pak rychle Rin odtrhl: „Ty nevíš jaký to je o někoho přijít!" zařval. Černovláska spadla a praštila se do hlavy, zůstala chvíli sedět na zemi. Miku se k ní chtěla natáhnout, ale Len ji chytil za ruku: „Nech ji být," řekl mile s úsměvem, modrovláska znejistěla, ale pak chlapce poslechla: „D..dobře..." Rin na dívku překvapeně pohlédla, ale pak si sedla zpátky na židli ignorujíce bolest, jež jí způsobil její bratr.
Rin se celý den snažila si popovídat s Miku, tu ovšem vždy doprovázel Len a vždy černovlásku odstrčil, vždy svým způsobem dost bolestivě.
Rin seděla ve svém novém pokoji na zemi a plakala, v tu do pokoje vešel muž a pohladil dívku po zádech: „Co se děje Rui?" tázaná mu heslovitě shrnula celý den, na což se Gakupo trochu zamračil, což Rin dost vyděsilo, ale muž překvapivě jen řekl: „Ten Len by si zasloužil zemřít víc než ty!" dívka na něj překvapeně hleděla, ale pak se zasmála: „Díky Gakupo..."
Rin pokračovala v opakovaném chození za Miku, ovšem Len ji vždy nějak vyhodil a takhle uběhly dva měsíce a dívka měla pocit, že se s modrovláskou už jen tak nespojí a nebude s ní moci znova chodit.
Černovláska naštvaně šla po ulici, jen tak se rozhlížela, co by mohla dělat, ale absolutně nic ji nenapadalo, náhle si ale všimla, jak Miku jde vesele s Lenem po ulici ruku v ruce. Rin tam za nimi rychle přišla: „Miku?" vydala ze sebe trochu zděšeně. Modrovláska na ni nechápavě pohlédla, ale pak se usmála: „Ahoj Rui..." chlapec se ušklíbl: „Co chceš?" černovláska pevně dala ruce v pěsti, několikrát se nadychovala: „Tak už to chodí..." řekl se smíchem Len: „Co milovala jsi Miku? Pochop to, ale je moje..." zakryl Miku uši a vesele dodal: „poté co Rin chcípla, tak už to bylo velmi primitivný, ještě že jsem využil tu možnost pořídit si nájemného vraha..." černovláska zaskřípala zuby a mezitím Len dal ruce pryč a pomalu se nahnul k Rin: „Co chceš dělat hmm?" dívka mu rychle vrazila pěstí, až ho shodila k zemi: „Naser si! Jaks mě mohl zabít?!" řekla poměrně nahlas a několikrát do něj kopla.
Len zbaběle utekl, Rin se otočila na Miku a všimla si překvapení v jejích očí. Černovláska se usmála, ale pak si pohlédla na své ruce a povšimla si, že se najednou začínají měnit v prášek. Polkla, ale pak pošeptala: „Já nejsem Rui, jsem Rin... nemohla jsem ti to říct, jinak by se stalo tohle, ale... už jsem to prostě nemohla vydržet..." Miku udělala rychle pár kroků k Rin a překvapeně se dotkla její tváře: „Rin..." řekla se slzami v očích. Obě dívky se políbily, ale poté už Kagamine Rin zmizela, nadobro...
Jo snad se vám povídka líbila, btw začala jsem toho hodně přidávat na tento ship, no každopádně prosím ignorujte pravopis...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
