Girls in love

To je konec

"No tak to tě přeji aby to všechno dopadlo tak jak chceš a dal už to zvládnu sama vrat se k holkám", nechtěla jsem aby to vyznělo až tak nepříjemně.
Dneska přespim u Katy. Alepon už za ni potom nebudu muset 2-3 dny chodit a tim ušetřím spoustu času.
Když jsem přišla domu osprchovala jsem se a zbalila si svoje věci.
Katy sedela na posteli a koukala na me. Sedela jsem na kancelářske židli co mela v pokoji naproti ni.
"Ses v pohodě", rekla jsem a dala ji ruku na koleno. Byla to ode me asi hloupa otázka ale to mi došlo až potom co jsem ji řekla.
"V rámci možností...", Katy se na tváři objevil nepatrny úsměv ale me se stejně ulevilo. Usmala jsem se na ni. Mela jsem trošku výčitky s ni mluvit normálne kvůli tomu co se stalo mezi mnou a Nikim. Sedla jsem si vedle ni na postel a chytla jsem ji za ruku. Vim ze me teď potřebuje. Nemuzu ji v tom nechat. Ona me v tom taky nenechala. Povídaly jsme si o tech všech věcech asi 3 hodiny. Potřebovala se vybrecet. Asi v 1:35 ráno jsme si šly lehnout.
V noci nás vzbudil telefon co zvonil Katy tátovi. Za malou chvilku se objevil ve dveřích.
"Holky jste vzhůru?", zeptal se a opřel se o trám.
"Teď už jo", rekla katy naštvane a otočila se zády ke dveřím.
"Emily potřeboval bych aby si ridila", pokračoval.
"Co? Ridila kam? Je 4:38 ráno", rekla jsem. Až ted jsem si všimla ze je v džínách a kosily. Asi byl opilý. Trošku tak zněl.
"Volali z nemocnice. Máme se pritizilo", koukl se směrem ke Katy ktera se otočila zpátky ke dveřím.
"Co?!", takhle nikam nepojedes.
"Katy ja musím"
"Nic takového pojedeme s Emily a ty tam za náma přijedeš až....potom", rekla Katy raznym tonem a vstala z postele. Vstala jsem taky. Katy táta si sel asi lehnout protoze najednou zmizel ze dveří.
Katy cestou nic neříkala. Já jsem asi 2x řekla že všechno bude dobrý a Katy se na me ani jednou nepodivala.
Bylo asi 14:50 když se ve dveřích od pokoje kde ležela Katy máma objevil Katy táta. Mlčky si sedl na židli vedle me. Katy pochodovala po místnosti tam a zpátky. Od 5:00 ráno kdy jsme dorazily do nemocnice jsme s Katy nedělaly nic jiného ne ze jsme seděli v tom pokoji a moc toho nenamluvily. Doktor řekl Katy ze "ji nebude lhát q ze je to čim dal tim horší". Katy se jen podívala mym směrem a nasadila ten nejsmutnější výraz který jsem na ni kdy viděla.
"Tak co?", zeptal se po 5 minutach nehybneho sezení Katy táta.
"Nic...co by melo byt. Vidíš to sám. Pořád jen leží a ty posloucháš jak tu pipaji všechny ty stroje ke kterým je připojena", odpověděla Katy a na to si její táta dal jen obličej do dlaní.
Místnosti se zase linulo dlouhe ticho.
Zhruba po 20ti minutach dalšího nudného sezení kdy jsem s nečekanym obdivem sledovala špičky mych bot a myslela na Nikiho do místnosti vešel doktor a poprosil me o to abych je nechala o samotě.
Na nemocniční chodbě jsem si koupila to levne nechutne kafe ze zarezleho automatu které si ti kupují zoufali příbuzný pacientů aby vydržely byt přes noc vzhůru.
Zrovna nějaka žena dostala hystericky záchvat když mluvila s nějakým doktorem a její (asi) manžel ji chytil za ramena aby se nezhroutila na zem.
Nějak to se mnou nic nedělalo. Nemohla jsem myslet na nic jiného než na Nikiho. Nebyla žádna Katy, zadne starosti. Nic jiného než Niki v me hlavě nebylo. Pamatuju si když jsem to takhle mela i s Katy a vím že to nebylo zas tak dávno.
Až teprve ted mi začalo vsrhcno docházet. Niki me miluje. Rekl mi to. Takže nemůžu počítat s Tim ze na to jen tak zapomene. A co bude s Tim nádherným bytem? Budeme spolu po tomhle všem ještě vůbec bydlet? A chtěla bych porad? Byla bych vůbec schopna s nim normálne mluvit?
To kafe jsem vypila celkem rychle. Ve dveřích od pokoje se objevil doktor a řekl že už mužů dovnitř.
Katy sedela na židli a koukala před sebe. Její táta dělal uplně to samé na židli vedle ni.
"Mama potřebuje operaci a nebude tak uplně zadarmo", všimla si Katy mého nechapajiciho výrazu.
Za pár minut si pro Katy mámu přijel doktor a odvezl ji i s její posteli na sál.
Operace trvala 4 hodiny. V 19:00 vyšel z sálu doktor a my se všichni postavili ze židlí na nohy.
"Bude v pohodě ze jo", Katy mela hystericky hlas ale překvapivě nebrečela.
"Je nám to moc lito ale ztratila hrozne krve"
"Ona je...", teď už se Katy dělaly slzy v ocich.
"Ne to ne ale v následujících 12 hodinách se rozhodne o jejím budoucím stavu"
"Ale prezije to ze jo?!", Katy brečela.
"Uděláme všechno proto aby to tak bylo. Doporučil bych vam jste se šli domu vyspat. Vy i vase kamarádka. Předpokládám že vy tu zůstanete", řekl doktor a pohlédl směrem ke Katy tátovi a ten jen mlcky přikývl.
Jely jsme domu. Katy si šla lehnout. Asi v 00:30 mi zazvonil telefon. Katy jen otevřela oci ale porad ležela. Byl to Katy táta aby mi oznámil ze Katy máma tech "následujícich 12 hodin nezvládla".
Takhle jsem Katy ještě nevidela. Sedela a jen brečela. Přišla jsem k ni a silne ji objala. Nemělo cenu říkat že to bude dobrý. Zatím vždycky když jsem to řekla bylo to pak ještě horší.
"To je k..k...onec", rekla Katy hystericky a ja si v tu chvíli řekla uplně to samé.

Ahoj všichni! Je tu další dil a ja jsem na sebe zase hrda :D. Dekuju všem za všechno (to jako fakt :D). Každopádně je sobota a ja mam zase happy náladu takže tak :D. Snad se vám líbil a dekuju za přečtení!!! <3