Girls in love

Asi nebudeme kamarádky

Hned po škole na me Tanzie a holky čekaly v parku jak jsme se domluvili.
"Ahoj my mysleli ze sis se stratila. Co ti trvalo tak dlouho?", smala se Tanzie.
"Trosku jsem se zdržela", usmála jsem se ale moc se mi nechtelo. To 'zdržela jsem se' znamenalo spis to ze mi volala Katy a mela jednu z mnoha svých depresi. Ja ji asi pul hodiny úklidnovala 'ze je to v pohodě' a ze 'dokud jsme spolu tak to bude dobry' a další podobný kecy kterým jsem ja sama nevěřila. Popravdě Katy je ted pro me spis pritez. Musím si porad dávat pozor abych za ni alepoň jednou za týden zašla k ni domu aby nás vztah nebyl jenom o telefonování si. "Přijdu večer", řekla jsem ji.
Kdyz jsme na tom s Nikim jeste nebyli tak jak na tom ted jsme tak byl on ten kdo pro me zastupoval Katy kdyz jsme jeste byly nejlepsi kamarádky (nez jsme spolu začaly chodit). Ted nemam Nikiho útěchu a nemam ani tušení jestli ji ze strany Katy budu moct jeste někdy očekávat.
"Tak ja vas asi představím. Tohle je Olivia, Martha, Grace a Jessie. Holky tohle je Emily ale to uz teda asi víte kdyz s vama chodí do třídy", Tanzie se zacala smat a holky se k ni přidaly. Se všemi jsme se obejmula. Nejvíce mi do oka padla Olivia. Mela platinove blond dlouhé vlasy a modré oci. Po pravdě byla o hodne hezčí nez Tanzie.
S holkama byla sranda. Chvilku jsem se dokonce cítila jako ta od oblíbených. Holky jsou hrozne mile. V parku jsem byla asi do 18:30 a je léto tak uz byla tma. Proto kdyz jsem v 18:28 řekla holkam ze uz asi půjdu Tanzie se nabídla ze me doprovodí do mesta ze uz je tady v parku spoustu fetaku a ona ze je na to zvykla. Byla velkém zima. Cestou z parku s Tanzii jsem si uvědomila ze o me holky vlastne vubec neví ze jsem lesba. Asi jim to ani nechci říct akorát me začnou brát jinak. Možna časem az jim začnu vic důvěřovat.
"Co mas s Nikim?", Tanzie tu otázku položila s takovou klidnosti jakoby se mi ptala jak se mam. Me ta otázka ale malem vyrazila dech.
"N...nic! Jsme kamaradi...jenom", rozklepal se mi hlas. To se mi stávalo pokaždé kdyz jsem byla ultra nervózní a nevedela jsem co říct.
"No jasně. Ale notáák me to můžeš říct"
"Ja nevim, možna později"
"A vy spolu teda nechodíte?", ted zacala mit jeste větší nejistotu v hlase nez ja.
"Ne, jsem zadaná", tohle mi šlo přes jazyk těžko a ja vlastne ani nevim proc.
"A nemáš ho nějak nadmerne rada nebo tak neco ze ne?", po pravdě uz mi ty Tanziiny otázky začaly lézt na nervy. Přesně tyhle otázky jsem si totiž pokládala i ja sama a neuměla jsem si na ne odpovědět.
"Ne", tohle jsem řekla naprosto lehkomyslne protoze jsem si pomalu zacala uvědomovat ze to ticho mezi nami už trvalo nějak moc dlouho.
"Uf. Teda me se ulevilo. Ja myslela...no vlastne nevim co jsem myslela. No každopádně asi to bude znít divne ale dekuju. Dekuju ze mi mohl spadnout kamen ze srdce", Tanzie vypadala ze ma vazne radost.
"Počkej jak to myslis", ja jsem se nesmala. Došly jsme na konec parku. Tanzie se zastavila a stoupla si naproti me.
"No proste ja a Niki. Jako nic nebylo ale...mam ho vic nez hodne rada jestli mi rozumíš. Uz předtím nez si prisla jsem s Nikim chvili chodila ale byla jsem hloupá. Nevazila jsem si toho ze jsem mela tak úžasnýho kluka co me miluje. No a po chvili mi to přestalo bavit a nechala jsem ho. Od te doby s Nikim se spolu nějak normálně bavíme. Teda na to co se stalo je to normalni baveni. No a ted jakoby na vsechno zapomněl a zacal se ke me zase chovat hezky. Možna mi ted naznačuje ze mi chce dat další šanci. No nic méně nechci nechat nic nehodě a proste ho chci získat zpatky. Zjistila jsem ze ani po ty době totiž nevyprchaly ty city co jsem k němu vedla ale jenom se někam schovaly no a ted zase vylezly na povrch a ja jsem zjistila ze ho porad miluju", Tanzie mela úsměv na tvari.
Ja na ni jenom koukala s otevřenou pusou. My dvě asi nebudeme kamarádky. To jsem vedela uz ted.

Ahoj vsichni je tu další dil a omlouvám se ze az ted ale mam hodne uceni. Snad se libil :).
Dekuju za přečtení (a trpělivost)! :D