Tronnor One-shots

Train your own Dom

Kuchyní poloprázdného bytu se ozývalo pouhopouhé cinkání příborů a tlumené mlaskání dvou chlapců, kteří si po dlouhé době užívali společný oběd. Nemuseli navazovat nucené konverzace, aby byli spokojení. Bohatě jim stačil ten klid a fakt, že jsou konečně o samotě. Oba sice svou práci nadmíru milovali, ale postupem času, zejména kvůli fanouškům, bylo příliš těžké vše na veřejnosti utajit a tak pro ně bylo jednodušší začít společně trávit méně času a vyhnout se tak otázkám, kterých měli oba po krk.

„Podvádím tě," vydechl zničeně mladší z páru a dál líně přehazoval zbylé těstoviny z jedné strany talíře na tu druhou a zase zpátky. Cítil úlevu, když ta slova vyslovil, ale zároveň se celý napnul a nervózně ošil na židli, čekající hysterický výstup jeho přítele. Věděl, že mu takovou skutečnost měl oznámit za jiných okolností a trochu víc ho na to připravit nebo to alespoň říct o trochu procítěněji, a dát najevo, jak moc líto mu to bylo. Jenže kudrnatý chlapec neměl na takové věci energii a dál už v sobě takovou šílenost nedokázal dusit. Až příliš ho to ničilo, mnohem víc, než samotná skutečnost, že to vážně dělal.

„S ním?" zeptal se druhý, aniž by zvedl hlavu od talíře. Tolik si přál zvednout pohled a zadívat se do těch krásných, modrých očí, ve kterých by se mohl dál utápět a ignorovat to, co před chvílí slyšel.

„Ne," pokroutil hlavou kudrnatý, „Jacob je pořád jen zástěrka, aby nás nechali na pokoji. To bych ti neudělal,"

„Prosím, nepoužívej teď taková slova," skočil mu do řeči dotčeně Connor a zlomeně pohodil příbor na stůl. „Proč Troye? Snažím se nebo ne?"

„Ne," prohrábl si rozházené vlasy, „totiž ano. Snažíš. Není to tvá chyba, Connie, prosím."

„Klišé. Klišé. Posrané klišé. Takové věci si nech pro někoho jiného. Prostě mi řekni proč," povzdechl si starší, zatínajíc ruce zlostně v pěst. Překvapoval sám sebe, jelikož normálně by už dávno ležel na zemi, schoulený v klubíčku a hystericky brečel. Nikdy neuměl věci řešit v klidu, což jeho přítel až moc dobře věděl a nenáviděl se za to, že ho postavil hned před hotovou věc.

„Protože," přikrčil se hubený chlapec ve snaze splynout s židlí, „neklape nám to. Přiznej si to. Totiž. V posteli," zaskučel tiše.

„Co to meleš, náš sex je perfektní!" vyjekl zelenooký dotčeně, vstávajíc od stolu a následně začal přecházet nervózně po kuchyni.

„Ne, prosím, není to takhle. Jen mě poslouchej, vysvětlím ti to, ano?"

„Je to kvůli tomu, na co koukáš?" zastavil se konečně starší na místě, pozorujíc hubené, třesoucí se stvoření. I přes to, co mu před chvilkou řekl, by pro něj udělal první poslední. „Nemažeš si historii na laptopu," dodal po chvilce nesnesitelného ticha.

„Sakra," zanadával a modré oči se zavřely pod návalem stresu a tlaku, s kterým se najednou neuměl vyrovnat., „Kurva, Connie, mrzí mě, že si to viděl."

„Takže je to kvůli tomu?" přistoupil zvědavě ke svému příteli, domáhající se odpovědi.

„Ano."

„Takže si prostě jen necháváš od někoho zmalovat prdel, zatímco se mnou se tu vanilkově miluješ? Chápu to dobře?"

Kuchyní opět vládlo ticho a odporné napětí. Oba si přáli, aby to byl jen sen a k takovému rozhovoru nikdy nedošli. Vlastně si to více přál starší z páru, jelikož Troye přemýšlel jen a jen nad tím, jak vůbec druhý mohl znát pojem vanilka. Byl si stoprocentně jistý, že Connor na takové věci nebyl. Vždycky raději zavíral oči, když viděl jen náznak násilí a od brečících dětí utíkal, jelikož mu ten zvuk údajně trhal uši.