Tronnor One-shots

One more night

(Connor's POV)

Probouzelo mě světlo, které se do pokoje dostávalo roztrženými žaluziemi. Nespokojeně jsem zamručel, když mi došlo, že jsem mu znovu podlehl. Další noc strávená se zatraceným Sivanem, kterého jsem nenáviděl stejně tak, jako on mě. Jenže když jsme do sebe dostali alkohol, nebylo nic, co by nás od sebe dokázalo odtrhnout.

„Kolik je hodin?" šeptl jsem unaveně a zadíval se na hubeného kluka, který seděl na parapetu okna a kouřil cigaretu.

„Bude osm," pokrčil s nezájmem rameny a spokojeně vydechl kouř z plic.

„Doprdele," vydechl jsem podrážděně, „přijdeme pozdě do školy!" vyjekl jsem hystericky a začal v jeho pokoji hledat své oblečení.

„Ne," zakroutil hlavou a zvedl se na nohy, „ty přijedeš pozdě. Já mám auto," zasmál se a vyfoukl mi další várku kouře do obličeje.

„To mě, sakra, nemůžeš odvést!" Vyjel jsem po něm.

„Ne," odsekl, „nehodlám riskovat, že mě s někým tak ubohým, jako jsi ty, uvidí někdo známý," poplácal mě vesele po tváři, zatímco se mu na rtech rozrůstal šílený úsměv.

„Jsi neskutečný kretén," pokroutil jsem hlavou, „a ta košile je moje. Vrať mi ji," natáhl jsem se, ale on uhnul.

„Nechám si ji. Líbí se mi," pozapínal všechny knoflíčky, „vezmi si nějakou mojí, jestli chceš," poukázal na skříň, která téměř přetékala, jak byla naplněná oblečením.

„Jsi o hodně hubenější, nevejdu se do žádných z tvých věcí," soukal jsem se naštvaně do džínů.

„Tak zhubni," prohodil ostře, „a laskavě za sebou zabouchni, až budeš odcházet," típl cigaretu do popelníku a zmizel ve dveřích. Zoufale jsem se svezl podél zdi na podlahu a snažil sám sebe uklidnit. Už zase jsem nechápal, jak jsem mohl takovému hovadu podlehnout. Nejhorší na tom bylo, že to nebylo poprvé. Naopak se to dělo až moc často. Vždycky se objevil někde poblíž, když jsem se snažil najít si vlastní zábavu.

„Dobře, Connore, tohle bylo naposledy," řekl jsem si sám pro sebe, vyhrabal se na nohy a vytáhl z jeho skříně volnější svetr, který jsem si přetáhl přes hlavu. Alespoň nějaký kus hadru, který mi byl. Nechápal jsem, že jsem se z podobných rán ještě nepoučil. A to se dnes nechoval zase tolik hrozně.

Pomalým krokem jsem se vydal na autobus a přemýšlel nad výmluvou, kterou bych měl použít, až přijdu do školy. Měl jsem mít matiku, s kterou jsem nijak neměl problém, takže jsem doufal, že mi učitel nebude dělat kvůli pozdnímu příchodu zbytečné peklo, i když jich bylo za poslední měsíc poměrně dost. Podělaný Troye Sivan Mellet. Ten člověk byl na zabití. Možná jsem ho prostě měl jen shodit ze schodů a byl by klid.

Nakonec jsem se doslat do školy až na druhou hodinu, takže vymýšlení výmluvy bylo naprosto k ničemu.

„Connore," přidal se ke mně na chodbě můj jediný kamarád Tyler, „kde jsi zatraceně byl?" křikl naštvaně.

„Dal bych ti hádat, ale,"

„Ale podle cucáků na tvém krku ani hádat nemusím," přerušil mě a já se na něj vyděšeně zadíval, „neříkej, že o nich nevíš?" zasmál se, zatímco odemykal skříňku.

„Ne. Zaspal jsem. Kurva, co má teď dělat?" přešlapoval jsem nervózně na místě.

„Soustředit se na test z angliny," podal mi šátek, který schovával ve skříňce a pak zamířil pryč, „a jestli to poděláš jen proto, žes prošukal celou noc se Sivanem, tak za mnou nechoď," protočil naštvaně oči a zmizel v davu lidí. Jen jsem se zasmál a rychle poděkoval, otáčejíc se směrem ke třídě, v které jsem měl mít výuku.