Carpe Diem

38. kapitola - Na cestě

Přerušilo nás vyzvánění mého telefonu. Jakmile mi dotyčný na druhém konci vysvětlil, že volá z věznice, protože je Mat na útěku, málem jsem omdlela.

Samozřejmě to mě mohlo napadnout. Podala jsem žádost o rozvod a on zdrhnul. Neměla jsem v tu chvíli moc dobrý pocit a bylo mi téměř jasné, že se mě v příštích dnech bude snažit kontaktovat osobně.

,,Myslíš, že by ti byl schopný nějak ublížit?" zajímal se Ben.

,,Já nevím, nejspíš už mu přišla ta žádost o rozvod."

,,Jen by mě silně zajímalo, jak se mu to povedlo."

,,To je teď asi to poslední, co by mě zajímalo." znervózněla jsem.

Ani jsem nevěděla proč, ale neměla jsem dobrý pocit. Především kvůli těm rozvodovým papírům. Byla jsem přesvědčená, že mi je Mat nepodepíše a když jsem za ním tenkrát byla v base, zmiňoval se mi, že tam moc dlouho nebude.

,,Možná bych ti doporučoval nebýt přes noc doma."

,,Bene, děkuju, ale jestli mě bude chtít najít, tak mě najde kdekoliv."

Když už mi štěstí konečně klepalo na dveře, muselo se něco podělat. Bena jsem poslala domů a rozhodla se čelit Matovi sama. Nebyla jsem přesvědčená o tom, že by mi chtěl ublížit, protože nikdy takové choutky neměl. Možná ho jen naštvala ta žádost o rozvod, ale musel pochopit, že jsem nechtěla být vdaná za někoho, kdo trčí v base.

Celou noc jsem se budila. Každé zašramocení nebo okolo projíždějící auto mě nenechalo spát. Navíc se mi zdály příšerné sny, jak je Mat v domě a chystá se mi ublížit.

Nedokázala jsem být v posteli déle než do šesti a pak jsem vstala. Udělala jsem si snídani a měla jsem nutkání zavolat Benovi, ale určitě by si hned myslel Bůh ví co a to jsem nechtěla. Naštěstí byl rychlejší než moje myšlenkové pochody a objevil se ve dveřích domu.

,,Chtěl jsem se jenom ujistit, že jsi v pořádku."

,,A bál ses, že mě odnese ten hurikán, co sem míří nebo máš vítr z Mata, když je na útěku."

,,Abych řekl pravdu,možná jsem měl větší strach z toho, že se vrátíš k Davidovi."

Musela jsem se začít smát. Vážně mě měl za takovou husu jakou jsem byla kdysi? Vlastně jsem ani nevěděla, co mu na to říct. Ještě, že mi zrovna zavolala Angela.

,,Ahoj, co se děje?" zděsila jsem se.

,,Volala mi..." vzlykala mi do telefonu.

,,Kdo?"

,,Moje malá holčička." brečela.

Nemohla jsem uvěřit svým uším. Její ztracená holčička, kterou jí vzal její pošahaný bývalý manžel se našla?

,,Pane Bože, a co říkala? Kdy se uvidíte?"

,,Nestihla mi nic moc říct, ten hajzl jí sebral telefon z ruky. Slyšela jsem, jak jí nadával a křičel, co si to dovoluje. Je mi strašně, Mio."