Carpe Diem

26. kapitola - Zvyk je železná košile

Mat sice nebyl oslňující mladý muž s buchtama na břiše, ale svůj osobitý šarm měl. Čtyřicítku už před dlouhou dobou přesáhl, ale snažil se zůstat po každé stránce jako třicítka.

Ze všeho nejvíc mě bavil jeho smysl pro humor. Neokoukaný a slušný bez náznaku trapnosti.

,,Co bys řekla tomu, že bych tě pozval na večeři?" naznačil mi jisté sympatie.

,,Co bys řekl tomu, kdybych odmítla?" zazubila jsem se na něj a prohnula se v zádech, abych upozornila na své přednosti.

,,Nikdy mě ženy neodmítají." nadzvedl udiveně jedno obočí.

,,A proč by se nemohla objevit první?"

,,Nejsem zvyklý z mého postavení, že by alespoň ze slušnosti nepřijala."

,,Nechodím se svým šéfem na tyhle akce."

,,A kdybych ti nabídl, že bys mohla být i víc než moje zaměstnankyně?"

,,A co bych měla být?" zadívala jsem se mu provokativně do očí.

Věděla jsem, že Mat po mně už nějakou tu dobu pokukuje, ale pro mě to nic neznamenalo. Spíš jen možné polepšení v práci a nalezení spřízněné duše. Byl to sice zmetek, ale vlastníma rukama nic neudělal krom toho, že byl zapletený do nějakých nekalých záležitostí, které jsem neřešila.

Platil mi tolik, že bych si už jen těžko zvykala na nějakou trapnou kancelář někde v malé firmě.

Člověk si za rok zvykne na určitý luxus a příjem peněz. Když jsem si vzpomněla, že jsem zpočátku byla proti a dělala jsem to jen, aby se nikomu z mých blízkých nic nestalo, dnes už jsem na to měla vlastně jiný názor.

,,Tak že ty randíš se svým šéfem?" vyjela na mě Angela.

,,Nejsem z toho moc nadšená, že mě pozval na rande." dokončovala jsem přípravy před zrcadlem.

,,Ale kecy. Konečně nebudeš single. Davida jsi doufám hodila za hlavu a bude tu nový vztah na obzoru."

,,S Matem? Vždyť je o tolik starší."

,,No ale vypadá dost dobře."

,,Nepovídej a nechtěla bys na to rande radši jít sama?"

,,Mio, nechci tě znovu napomínat, ale to poslední, co mě zajímá, jsou chlapi."

Angela je několik let sama, protože se s ní rozvedl velice movitý podnikatel z Kanady. Měli čtyřletou holčičku, když se s ní chtěl z nenadání rozvést. Nikdo nechápal proč. Nakonec zmizel i s jejich dcerkou do Kanady a už je Angela nikdy neviděla. Žádný soudy nepomohly. Měl známosti všude včetně úřadů a dnes už by byla z malé slečna.

Od té doby Angela nechtěla o chlapech ani slyšet natož se s nějakým seznamovat. Natrápila se už dost.

Lehká nervozita se mnou cloumala než jsem se usadila v restauraci naproti Matovi, ale neměla jsem důvod.

Byl to příjemný večer a do bytu jsem se vrátila v pozdních hodinách s cenným darem v ruce. Drahé hodinky od Cartiera byl jen začátek.

Další den jsem měla kromě kytice na pracovním stole i klíče od služebního luxusního Volva. Následující mě zase překvapil poukázkou do nóbl butiku, abych si nakoupila ,,pracovní" hadříky a završil to ten týden pozvánkou na zahradní párty ke svému příteli.