Carpe Diem

20. kapitola - Poslední šance

Cestou na trampolíny mě zastavil David a chtěl si o něčem promluvit. Neměla jsem moc zájem, ale už jen ze slušnosti, že jsme spolu byli tak dlouho a ještě pořád jsem bydlela v jeho domě, jsem se zastavila.

,,Mio, já vím, že mi to nebudeš věřit, ale chtěl jsem to na týhle cestě s Nicol ukončit."

Musela jsem se začít smát, protože tomu nemohl věřit ani sám.

,,Větší kravinu jsem ještě neslyšela, Davide."

,,Uvědomil jsem si, že nesnesu, kdybys byla s někým jiným."

,,Na to jsi měl myslet dřív." založila jsem si ruce na hrudi.

,,Podělal jsem všechno, co jsem mohl a lituju toho."

,,A co já s tím?"

,,Mio, máme před svatbou. Prosím dej mi poslední šanci. Přísahám, že tě nezklamu. Tentokrát už ne."

,,Rozešli jsme se."

,,Ne, to bylo jen trapný divadlo před ostatními, protože to bylo ubohý, držel jsem hubu."

,,Ale já už nechci, abys mi věšel bulíky na nos. Tohle je do nekonečna pořád stejná písnička, jak se polepšíš, ale já už ti nevěřím."

,,Chtěla jsi, abych si vybral mezi tebou a Nicol. Jsem naprosto rozhodnutý. Ještě dnes jí vyrazím."

Nevěřila jsem mu ani slovo, i když jsem měla v koutku duše tušení, že tentokrát se poučil ze svých chyb. Jenže jsem potřebovala jasný důkaz, že to myslel vážně.

Rozmlouval se mnou a já mu házela klacky pod nohy pěknou dobu. Ani jsem si neuvědomila, jak dlouho jsme tam spolu diskutovali.

,,Pokud ti mám věřit, chci činy ne sliby, Davide." řekla jsem, když za námi přicházela Nicol.

Tvářila se tak rozhořčeně, že nám snad přišla vynadat.

,,Co se to tu děje?"

,,Tak Davide. Máš poslední možnost." dala jsem si ruce v bok a čekala až se vymáčkne.

Stál mezi námi a začínal být nervózní.

,,Nicol, moc se omlouvám, ale rozhodl jsem se zůstat s Miou."

Nicol se začala smát.

,,A kolikrát mi to ještě řekneš?"

,,Dnes naposledy."

,,Vážně?"

Tenhle rozhovor ve třech byl trapný. Stála jsem tam jako idiot a nechala jsem Davida ať se v tom vykoupe.

,,Takže až budeš říkat holce, že jí miluješ, tak je to jenom aby řeč nestála?"

,,Nezlob se."

,,Jsi pitomec, Davide."

,,A hledej si novou práci."

Tentokrát Nicol ztuhla a poznala, že už to nebyly kopačky jen tak mezi řečí.

Mávla jsem rukou a odcházela jsem pryč.

,,Mio, zůstaneš se mnou, že jo? Lásko, vezmeme se hned příští týden?"

,,Myslíš si, že to zachráníš svatbou?"

,,Dej mi týden. Žádný sliby, přísahám."

,,Promyslím si to."

Další šance už by mě nezabila. Dala jsem mu jich tolik, že už i sám pochopil, že jí dávám skutečně naposledy.

Přišla jsem za ostatními a Ben se ke mně okamžitě přidal.

,,Jestli se o tom bavit nechceš..."

,,Měl jsi pravdu."

,,To je blbec a co Nicol?"

,,Vyhodil jí."

,,Páni, tak to je vážný." usmál se.

,,Věříš mu to?"

,,Mio, asi bych si tě nedovedl představit jinde než u Davida." dal si ruce do kapes.

,,Tohle slyšet nechci."

,,Pokud jí vyrazil, tak bych mu to možná i věřil." nadzvedl ramena.

Byla jsem nalomená a Ben mě trochu dolomil. Poslední šance...