Carpe Diem

11. kapitola - Lov na děvky

Stál jsem tam nad Miou jako pitomec. Ona byla vzteky bez sebe v kombinaci se smutkem a já na ní s rukama v kapse zíral. Nebyl jsem přizpůsobený mluvit s holkama o takových věcech. Jediná kladná věc byla, že jsem Davida znal, ale nedával jsem jim téměř žádnou naději.

Neměl jsem vůbec tušení, jak dlouho jsme tam byli. Byla tma, bylo chladno a ticho. Několikrát mi opakovala, že tam s ní vůbec nemusím být, ale přesto jsem zůstal opřený o sloup, ruce založené na hrudi a čekal jsem na Bůh ví co. Davidovo auto zajelo do zahrady a Mia prudce vstala, otevřela vchodové dveře a vešla dovnitř. Zůstal jsem tam stát jako vůl, když přišel David ke dveřím.

,,Co ty tady? Už tě nehledají vrahouni?"

,,Kašlu na ně. Jak vy tady válčíte?"

,,Copak? Mia si stěžovala?" vysmíval se.

,,Nejsem slepej."

,,A já zase nejsem blbej."

,,Nic mi do toho není, ale připadám si tu jako blbec mezi vámi. Jsem tu docela dlouho a fakt se divím, že vás takový vztah baví. Já už bych se být jí sebral a šel bych do háje."

,,Takže já jsem ten špatnej?"

,,Ta špatná má jméno Nicol, pokud se nepletu."

,,Koukám, že ty na to koukáš jen z jedné strany, ale vůbec nevíš jaká je Mia."

,,Jestli mi chceš říct, že Mia s tebou nechce píchat, tak to je chyba obou."

,,Nikdy by mě nenapadlo, že se s tebou budu bavit o tom, jak chrápu se svojí starou."

,,Když už se mi oba svěřujete, tak do toho možná trochu vidím a nevšiml jsem si, že by sis stěžoval."

,,Nestěžuju si. Jenže to nemůžeš porovnat, tedy doufám."

,,Nic proti, ale Nicol...žádná sláva."

,,To už jsi říkal..." obrátil oči v sloup. ,,...ale s Miou jsi snad nic neměl?"

,,Třeba na to dojde." zamrkal jsem na něho a smál jsem se u toho.

,,Tak ti ho dám do kleští na doutníky." snažil se mi vyhrožovat.

,,Jasně brácho, dobrou noc."

,,Jestli se něco dozvím, zabiju tě!" volal za mnou ještě.

Musel jsem se tomu smát. Jen pomyšlení, že bych brousil bráchovu buchtu, mě rozesmívalo a zároveň to pekelně rozhýbalo mojí fantazii. Bylo to především tím, že jsem byl dlouho bez ženský.

Do práce jsem se docela těšil a říkal jsem si, že bych mohl sbalit některou ze stážistek nebo stáhnout kalhoty před Nicol, která byla ochotná už prve.

Už dlouho jsem na sobě neměl bílou společenskou košili a černý džíny. Abych vypadal neodolatelně, ulíznul jsem si číro na jednu stranu podle módy a na zápěstí navlékl výrazné hodinky.

Říkal jsem si, jak by mi ještě slušely klíčky od Lamba, to by mi holky sedaly do auta samy. Bylo to jako by lovcovi sebrali nůž.

Připadal jsem si takhle vymóděný jako idiot, ale věděl jsem, že holky to ocení.

Netrvalo to dlouho a skutečně jsem si po příchodu do firmy všiml jistého zájmu. Několik čtyřicítek se na mě usmívalo, ale na anorektický maminy s nulkama na hrudníku jsem chuť neměl.