Carpe Diem

27. kapitola - První setkání

Nemohl jsem uvěřit, že jsem s Mel byl takovou dobu, aniž bych s ní spal. Proto jsem se také neskutečně těšil na její konečné vyléčení až se budu moct konečně uvolnit v jejím náručí.

,,Jsem s tebou rád, Mel." chytl jsem jí za ruku a líbnul na líci.

,,Nemyslela jsem si, že bys se mnou vydržel. Zrovna kluk jako jsi ty. Který může mít každou."

Byla naprosto super holka a moc rád jsem se s ní nastěhoval do jednoho bytu. Začínal jsem dělat dobře placené případy a tím jsem se posunul na přední příčky. Vždycky jsem si něco našel a kauzy vyhrával z devadesáti procent, což byl pro můj věk nadprůměrně úspěšné.

Dařilo se mi v soukromém životě i pracovním a já jsem si lebedil. Každý večer jsem si při pohledu na strop opakoval, kdy to skončí a já budu na konci své slávy. Nemůže to přeci trvat věčně.

Následující ráno se mi ozval nějaký movitý chlápek, který potřeboval dostat z firemních průserů. Sešli jsme se spolu a vysvětlil mi veškeré spojitosti.

,,A abych nezapomněl, pořádám dnes firemní akci v Jamesonově hale. Doražte s přítelkyní. Rád vás seznámím se svojí manželkou a celou posádkou." usmál se.

Upřímně jsem byl po celém dnu unavený a nechtělo se mi nikam, ale Melanie byla nadšená, že si na sebe konečně může vzít společenský šaty a to nové psaníčko ode mě.

Nakonec jsem se tedy narval do obleku určeného na společenské akce a vyrazil s Mel k Jamesonově hale.

Bylo tu jen pár lidí a napočítal bych maximálně tři desítky zaměstnanců. Mathew se ke mně hrnul s úsměvem od ucha k uchu a s otevřenou náručí až jsem se divil.

Běžné otázky mě moc nezajímaly a tak jsem jen ze slušnosti odpovídal, abych nebyl nezdvořilý.

,,Jen si odskočím. Omluvte mě." pousmála se Mel a odešla.

,,Musím uznat, že vaše přítelkyně nevypadá zle." uznal.

,,Díky."

,,Moje žena má zpoždění, ale měla by tu každou chvíli být."

Vlastně mě to úplně tak nezajímalo, ale nechtěl jsem se k němu chovat hnusně, když mi bude v následujících měsících štědře platit.

Stačili jsme prohodit ještě pár vět, když po schodech scházela Mel a s někým se bavila. Snažil jsem se sledovat spíš Mata, abych vůči němu nebyl příliš nezdvořilý. Jenže on sám se podíval do strany a rozzářil se. Následoval jsem jeho pohled a jako první jsem zabodl oči do atraktivní blondýny v červených dlouhých šatech. Když však přišla blíž, poznal jsem jí. Byla to Mia.

Nevěděl jsem, co dělat. Stála tu Mel, Mat a já jsem se cítil trapně. Čekal jsem, až co kdo poví.

Mat nás všechny začal představovat a když jsem měl podat ruku jeho ženě Mie, chtěl jsem zdrhnout.

Dělala, že mě nezná a vykala mi, což mi možná přišlo lepší než se tam uculovat a vysvětlovat ostatním odkud se známe. Na to jsem neměl náladu. V tu chvíli jsem chtěl vypadnout a už je nikdy nepotkat, jenže ty prachy, které mi Mat nabídl byly víc než lákavé...přímo hříšné.

Tvářil jsem se jako idiot, to mi bylo jasné. Nevěděl jsem, jestli se mám usmívat nebo se tvářit vážně.

Když jsme s Mel čekali na taxíka, byli jsme oba zamlklí. Já přemýšlel nad Miou a Mel stála vedle mě, bylo mi divně.

,,Čekala jsem, že bude mít Mat starší ženu."

Nic jsem jí na to neodpověděl i když jsem si myslel svoje.

,,A navíc byla moc hezká."

Tím už jsem byl zaskočený úplně. Měl jsem přikývnout nebo pokrčit rameny? Neměl jsem tušení a myslel jsem, že když budu mlčet situace bude lepší.

,,Bene, vnímáš?" drkla mi do ruky a já se jí podíval do obličeje.

,,Co?"

,,Že jsem nevěděla, že má Mat tak hezkou a mladou ženu."

,,Hmm." odpověděl jsem znuděně.

Nejspíš to zabralo, protože hodila pohled na přijíždějícího taxíka.

,,Děje se něco?"

Ne že by mě nezajímalo, jak po tolika letech Mia vypadala, navíc jsem zavzpomínal, jak jsem měl tyhle nohy okolo svých boků a její hrudník na svém.

,,Bene, kruci, komunikuj se mnou." zamračila se na mě Mel.

,,Promiň, mám toho teď moc." zalhal jsem.

,,Tak se na to vykašli."

,,To rozhodně ne. Ty prachy jsou pecka."

Po příchodu do bytu jsem se zavřel v koupelně a neuvěřitelně mě drásalo celý tělo, že ani teď nemůžu jít a vyspat se s Mel. Potřeboval jsem to a ačkoliv se mi nevěra příčila, přemýšlel jsem nad tím čím dál častěji. Jenže jsem už nechtěl být jako dřív a nechtěl jsem být jako můj bratr.

Vyšel jsem ven a Mel musela poznat, že něco není v pořádku. Nezeptala se na nic. Otočila se na bok a usnula. Za to já jsem spát nedokázal. Měl jsem plnou hlavu těch červených šatů a blond vlasů. Byla to jediná holka, která mě poslala do háje, když dostala, co chtěla.

Následující den jsem měl schůzku s Matem v jeho firmě, abych se podíval na všechny dokumenty. Nevypadalo to moc dobře. Úřady ho sledovaly jako ostříž a ačkoliv Mia dělala svojí práci účetní velmi přesvědčivě, zdálo se mi to všechno pozdě.

Nicméně jsem udělal maximum a odešel domů. Okolo jedné ráno mě vzbudil telefon. Celý ospalý jsem hovor přijal a dost překvapivě mi volala Mia.

,,Bene, přišli si pro něho. Vzali ho do vazby. Udělej něco."

Jakmile jsem se dozvěděl, kam se mám dostavit, okamžitě jsem se oblékl a odjel.

Mia sice vypadala do telefonu vystrašeně, ale ve skutečnosti byla naprosto v klidu a zdála se být nad věcí.

Než jsem s ní stačil vůbec promluvit, zatáhli si mě dovnitř fízlové, abych mu asistoval při výslechu.

Po pár hodinách jsem vyšel ven a už v tu chvíli jsem věděl, že má asi tak pět procent, aby se dostal ven. Měli na něho prověřené důkazy, ke kterým neměl ani on sám, co říct. Pod vším byl podepsaný, vyfocený a natočený. Nemělo to téměř žádnou cenu.

,,Na jak dlouho to má?" vstala Mia a zeptala se jako první.

,,Koukám, že tobě už je jasný, že to má spočítaný."

,,Je mi to jasný už tak dva roky. Proč si myslíš, že jsem si ho brala?" řekla jen tak.

Pak jsem to pochopil.

,,Žádná láska?" ušklíbla se.

,,Děláš si legraci? Mohl by být pomalu můj otec."

,,Čekal jsem od tebe, že už budeš mít velkou rodinu a konečně budeš mít to, co ti David nedal."

,,David mi všechno akorát tak zkazil."

,,Hmm..."

,,A jak se vůbec má?"

,,Nevím. Pár let o něm nic nevím."

,,A co ty?" podívala se mi do očí.

Neměl jsem ponětí, jestli jí mám vyprávět na rovinu svůj spokojený život bez sexu a nebo lhát.

,,Jsem s Mel už dlouho." zkrátil jsem to.

,,Vypadá fajn." přikývl jsem.

,,Chceš odvézt domů?"

,,Jo, díky."