Carpe Diem

28. kapitola - Do basy s ním

Na ten podělaný večírek jsem neměla vůbec náladu chodit. Přišla jsem pozdě a rozladěná z toho, že se musím vůbec parádit. Na nějakýho právníka jsem nebyla zvědavá, ale nemohla jsem říct Matovi, že nedorazím.

Nasoukala jsem se do dlouhých červených šatů od Diora, trochu se nalíčila a učesala a běžela na místo konání. Rychle jsem si odskočila překontrolovat make-up a narazila na nějakou holku v mém věku.

,,Je mi to strašně trapný, ale neměla bys papírový ubrousek? Tady už všechno došlo." usmála se na mě.

,,Jo jasně." podala jsem jí balíček a opětovala jí úsměv.

,,Pání, kde jsi koupila ty šaty? Viděla jsem podobný v H&M?"

Bylo mi trapný jí vyprávět, že je mám od Diora, ale pořád na mě koukala a sledovala každý záhyb mých šatů.

,,Koupil mi je manžel." pousmála jsem se.

,,Pěkný."

,,Díky."

,,Jinak jsem Melanie." podala mi ruku.

,,Mia."

A tak jsme si padly do oka. Celou cestu do sálu jsme si povídaly a vyměňovaly si názory na různé obchody. Koutkem oka jsem hledala Mata, abych se k němu připojila. S někým si povídal a já měla spoustu práce s tím, abych přes ty dlouhé šaty nesletěla ze schodů.

Při bližším shledání jsem málem omdlela. Zpočátku jsem si nebyla zcela jistá, ale jakmile nás Mat představil, byla jsem přímo šokovaná.

Stál tam Ben v luxusním obleku s vážným výrazem ve tváři a choval se jako naprostý džentleman. Netušila jsem, že těch pár let dokáže člověka tolik změnit.

Kam se ztratilo to jeho vyholený číro, kožená bunda a frajerský postoj? To všechno vyměnil za vážný výraz, chování hraběte a postoj, který by mu záviděl i prezident. Za každým slovem rozhodně vynechal slovíčko ,,vole" a žvýkačku uložil doma.

Šokovaně jsem polkla a poslouchala Mata. Byla jsem si téměř jistá, že mi to udělal schválně. Již několikrát se o něm zmínil, že nejlepší je mít všechny nepřítele na očích.

Nemohla jsem přestat myslet na to, že se tak změnil a dokonce si pořídili stálou přítelkyni. Vůbec jsem nečekala, že by mohla být taková. Byla vtipná, okouzlující a na nic si nehrála.

Na jednu stranu mě to štvalo, že byla taková fajn, protože to byl jistě ten důvod proč s ní Ben byl.

,,To jsi mi udělal schválně." zašklebila jsem se na Mata, když jsme dorazili domů.

,,Myslel jsem, že bys ho ráda po těch letech zase viděla."

,,A na můj názor ses neptal?"

,,Čekal jsem, jak si pokecáte o starých časech a vy jste dělali, že se neznáte." kroutil nechápavě hlavou.

,,Nebudu to řešit. Je to uzavřená kapitola." práskla jsem za sebou dveřmi od koupelny.

Sotva jsem se vysvlékla, někdo zvonil. Nechápala jsem, jak může někdo tak pozdě zvonit. Rychle jsem na sebe hodila džíny a blůzu, když jsem zaslechla hluk z haly. Vyběhla jsem tím směrem a celou halu okupovali policajti. Mat se tvářil dost zděšeně a když mě spatřil, okamžitě zvolal, abych zavolala Benovi.

Odvezli nás na policejní úřad a už si Mata vychutnávali. Měli na něho hromadu důkazů a mně bylo jasný, že domů už se mnou neodejde.

Ben dorazil během chvíle. Byla jsem z něho lehce nervózní, když vyšel ven a tvářil se bezmocně. A ještě víc nesvá jsem byla, když jsem mu nasedla do auta, aby mě odvezl domů.

,,Proč jsi vůbec dělal, že se neznáme?"

,,Přišlo mi, že tys dělala to samé."

,,Možná, že z toho samého důvodu jako ty."

,,Nechtělo se mi vysvětlovat Mel, odkud se známe."

,,To mi bylo úplně jasný."

,,A co Mat, ten taky netuší?"

,,Ale prosím tě. Ty vůbec nevíš, kdo to je."

,,Nechápu."

,,Možná si vzpomínáš na ty grázly z té zátoky."

,,Jo, to si pamatuju."

,,On byl na té palubě."

Nastalo ticho. Ben zastavil u krajnice a chvíli nechápavě zíral z okýnka.

,,Ty sis vzala toho šmejda, co tam odpráskl toho člověka?"

,,On přímo asi ne."

,,To je fuk. No do háje. Proč jsi to udělala?"

,,Neměla jsem na vybranou, Bene."

,,Vyhrožoval ti?"

,,Je toho víc."

,,V tom případě mu pomůžu do basy než z basy."

Ukazovala jsem mu cestu domů a to byla naše veškerá konverzace. Dál se o něm už nechtěl bavit.

,,Děkuju za odvoz."

,,Není zač a počítej s tím, že Mat už z basy nevyleze. O to se postarám." zvedl ukazováček.

,,Jsem vlastně v šoku. Vůbec tě nepoznávám." zaskočeně se na mě podíval.

,,Hodně se toho naučíš, když děláš v tomhle oboru."

,,Nepoznávám ani tvůj postoj, chování, komunikaci...prostě jsi úplně někdo jiný."

,,Byl jsem mladej blbeček." obrátil oči v sloup.

,,Mně se to na tobě líbilo."

,,Takto jsi asi jediná. Mel to nesnášela."

,,To se divím. Zdá se mi moc fajn." pousmála jsem se.

Beztak mi přišlo, že ho něco trápilo, ale chápala jsem, že mi to hned nevyklopí.

Po několika dnech měl být soud s Matem a já už bohužel věděla, že to měl spočítané. Ben se snažil v dobrém slova smyslu a ačkoliv to byla jeho práce, dostat Mata z basy, naopak ho víc a víc potápěl.

Seděla jsem v lavici a po přestávce si ke mně přisedla Mel. Usmívala se. Nemohla jsem si pomoct, ale měla jsem z ní dobrý pocit. Nikdy jsem si vedle nikoho nepřipadala tak uboze. Byla štíhlá, vyšší než já. Chodila pěkně oblékaná i nalíčená a co hůř...byla sympatická a přátelská. Nemohla jsem jí absolutně nic vytknout. Bylo mi z toho úzko.