Love From The Clouds *Niall Horan*

*** The most beautiful Christmas gift ***

Už je to měsíc co Niall odjel a Karen se víc a víc stýská. Vánoce se kvapem blíží a ona dnes může poprvé bez obav jít ven. Poslední testy dopadly na výbornou a zdá se, že žádné další problémy nenastanou. Ještě však musí počkat do nového roku a po vysazení léků počkat zda se zánět nevrátí.

Potom co se provalilo, proč vlastně Niall do česka přijel, strhla se doslova mediální smršť. Dům Kareniny rodin byl od rána do včera v obležení novinářů. Karen nedokázala pochopit, že se nikde neděje nic zajímavějšího, vždyť je to jen Niall. Ale bohužel myšlení ostatních asi nikdy nepochopí. Niall se zdržel ještě týden, ale pak už musel za svými povinnostmi. Jen neradi se ty dva loučily. Pořád je tu telefon nebo skyp, ale to se nevyrovná tomu cítit jeho doteky a jeho polibky.

Po prvním týdnu odloučení, kdy musela sama čelit telefonátům a bleskům fotoaparátů byla Karen na pokraji sil a chvilkami si vyčítala, že někdy to sedadlo Niallovy přenechala. Její útěchou jí byla rodina a Loren, která byla skoro denně na skypu a pomáhala Karen se s tím vyrovnat. Nakonec to byl vždy ten modrý pohled a úsměv, který zahnal večer všechny její chmurné myšlenky.

Na twitter už rezignovala, účet nakonec zrušila a naložila jiný bez fotografie, který zná jen Niall a rodina a kluci. Nenávistné zprávy byli na denním pořádku, ale i s tím se dokázala vyrovnat. Stála nohama pevně na zemi. Byla přítelkyní nejznámějšího zpěváka světa a čekala to. Nikdy nebude nikomu po chuti ta která si ukradne jeho srdce. Vždycky se někdo najde.

Příchozí zpráva jí vytrhne z jejích myšlenek. Niall jako každé ráno jí přeje dobré ráno. Jejich rituál se asi nikdy neomrzí. Odepíše mu a dál se věnuje ranní hygieně, jelikož dnes může poprvé ven a rozhodla se dnes omluvit Lenku ze školy a půjdou spolu nakupovat. 

Kolem domu už je několik dní poměrně klid, takže se nemusí bát vyjít ven. Musí nakoupit vánoční dárky, za dva týdny je tu štědrý den a ona nemá pro nikoho ani jeden dárek. Největší starost jí dělá dárek pro její lásku. Niall si může dovolit cokoliv, a ona momentálně neví co mu koupit a doufá, že inspiraci načerpá po cestě.

„Karen jsem hotová, pohni kostrou" její sestra vtrhne do koupelny a obmotá své ruce kolem jejího pasu. „Díky za dnešní volno ségra, tohle si užijeme je ti to jasný. Byla jsi zavřená dost dlouho. Petr a celá banda už jsou tu. Nikdy bych nevěřila, že moje ségra bude potřebovat ochranku" Karen se ze smíchem otočí a chce sestru polechtat, jinak by její monolog neukončila. Lenka když začne neví kdy tu pusu zavřít. Ta uskočí a začne se smát. Obě mají dobrou náladu, když se pořádně teple obléknou a vycházejí do mrazivého prosincového rána s rozhodnutím si užít pořádné sesterské nakupování.

O dva týdny později

Pohled Karen

Stále tomu nemůžu uvěřit, vypadají přesně tak jak jsem chtěla. Držím v ruce krabičku ze sadou trsátek na kterých je vyobrazena moje podobizna. Dárek který mě napadl hlavně díky mé sestře. Opatrně krabičku zabalím do nádherného balícího papíru, který jsem vybrala speciálně pro Nialla a uložím jí na stranu k ostatním dárkům. Je 23.prosinec čas tak rychle uběhl. Lékařské testy vypadají moc dobře a já se můžu pomalu začít těšit na cestu do Londýna za mojí láskou. Při pomyšlení na Nialla mě opět zaplaví smutek. Tak moc bych si přála být teď v jeho náručí. Už týden si jen píšeme. Má tolik povinností, že na nic jiného není čas.

„Karen prosím pomůžeš mi dole, je potřeba dozdobit stromek." Máma mě překvapí a vytrhne z mích chmurných myšlenek, když se nenadále objeví vedle mě v pokoji. „Už jsi zase myšlenkami mimo Karen" dívá se na mě tím svým maminkovským pohledem a mě se z ničeho nic nahrnou slzy do očí. Rychle mě obejme a já se schoulím v jejím objetí, jako když jsem byla malá. Přináší mi tolik útěchy. 

Ona tu vždy byla pro nás a hlavně pro mě. Nechám se kolébat a vnímám tlukot jejího srdce. „Neboj brzy budete spolu zlato, musíš to vydržet" máma mě hladí po zádech a já se k ní ještě víc přitisknu. „Už jsem ti někdy pořádně poděkovala za to všechno mami, ani nevím jak ti za to všechno poděkovat. Tobě, tátovy, Lence.." můj hlas se zlomí a já nechám volně téct slzy, které opět naplní mé oči. „Už tolikrát zlato, děkuješ nám pořád. Jsme tu pro tebe a vždycky budeme" usměje se na mě, když se odtáhnu z jejího náručí a vtiskne mi polibek na čelo a pohladí mě po tváři. Přitisknu se k její dlani a vnímám to teplo. Naší chvilku přeruší jak jinak než malé tornádo zvané Lenka, když vběhne jak je u ní zvykem bez zaklepání do mé svatině a přistane na mé posteli.

Všechny se začneme smát a já se vrhnu na svou sestru, abych jí troch pozlobila. Máma nás nechá a ze smíchem odejde, ovšem s připomenutím abychom nezapomněly na ten stromek. Obě jí to odsouhlasíme a pak se strne bitka. Mám ráda tyhle chvilky kdy jsme jen mi. Naše škádlení, blbnutí. Pomáhá mi to přežít všechen ten čas bez něj. Když po chvilce ležíme vedle sebe a vydýcháváme polštářovou bitku podíváme se na sebe a víme své. Dokážeme se domluvit i beze slov. Nakonec se přece jenom zvedneme a vydáme se dolů do obýváku pomoct mámě s tím stromkem.

O hodinu později

„Lenko je tam někde ta hvězda" podívám se po obýváku kde jsou roztahané krabice s ozdobami, stuhami řetězy a já nevím čím vším. Mezi tím já a stromek a Lenka klečící a hledající hvězdu. Bezradně krčí rameny, takže mi nakonec nezbývá než si kleknout ke krabicím a taky se dát do hledání. Uprostřed toho všeho zmatku se rozezní domem domovní zvonek. Obě se na sebe podíváme nikoho nečekáme, slyším mámu jak jde ke dveřím, takže se tím nezabývám a dál hledám. Nakonec najdu naší oblíbenou hvězdu až v té poslední krabici a s výkřikem „Mám jí" jí zvednu nad hlavu.

Otočím se k Lence abych jí upozornila a zarazím se uprostřed pohybu. Můj pohled se ukotví na dvou nejmodřejších duhovkách co existují a moje srdce vynechá několik úderů. Všechno kolem jakoby zamrzlo, nevnímám nic jen jeho, když se prodere vším tím nepořádkem a sevře mě ve svém náručí. 

Než upustím hvězdu, kterou jsem doposavad pevně svírala v dlani přebere si ji Lenka a já naplno obmotám své ruce kolem Niallova krku, když si mě přitáhne ze svým nezaměnitelným „Ahoj krásko" a spojí naše rty v tolik potřebném a tak dlouho odpíraném polibku. Právě zažívám ty nejkrásnější vánoce běží mi hlavou, když se k němu naplno přimknu a vdechuji jeho úžasnou vůni. Právě jsem dostala ten úplně nejbáječnější dárek....

Tadáááá, jak jsem slíbila tak plním. Těším se na týden dovolené a proto tu dnes máme další kapitolu. ♥♥♥

Coment and Votes díky moc lásky ♥♥♥

Vaše Nathalii...