Love From The Clouds *Niall Horan*

*** Bad news ***

O tři měsíce později

Zaklapnu budíka a nesouhlasně zamručím do polštáře. Nesnáším vstávání, a dnes obzvlášť. Čeká mě letos poslední kontrolní odběr a návštěva doktora Vágnera mého onkologa. Z povzdechem zvednu své tělo z vyhřáté postele a přesunu se do koupelny. Můj žaludek hlasitě protestuje jako každé ráno v tuto hodinu, ale dnes musí vydržet. Kvůli odběrům mám z jídlem útrum až skoro do půl deváté, snad z toho zase neomdlím jako minule. Kontrolu mám v deset, takže si mezitím zajdu na snídani a stavím se matkou která má dnes službu na ARU.

Právě díky mé matce diplomované vrchní sestře jsem měla tu nejlepší péči v období kdy se zdálo, že už je vše ztraceno. V koupelně se na sebe zašklebím do zrcadla, když vidím že si moje vlasy opět rozhodly, že si budou dělat co chtějí a trčí doslova na všechny strany. Sundám ze sebe věci na spaní a s velkým požitkem si dám horkou sprchu, to jediné mě dokáže po ránu probrat a uvést do činnosti.

O dobrou půl hodinu později zrovna když se snažím mé ještě vlhké vlasy přimět k poslušnosti mě vyruší oznámení o zprávě na Messengeru. Popadnu telefon a začnu se culit, i přesto že cítím dnes velkou nervozitu, ale tenhle kluk mi dokáže posledních pár měsíců zlepšit každičký den.

JamesFromLondon: Svobodová :)

Karen: Horane :)

JamesFromLondon: Zdravím tě slunce mého života :D

Karen: Nialle co prosím :) taky tě zdravím...

JamesFromLondon: Tobě se to nelíbí  :(

Karen: Co tak smutně Niallíku, jasně že se mi to líbí. Od tebe se mi líbí všechno a ty to víš :)

JamesFromLondon: To jsem rád co budeš dnes dělat?

Karen: Právě se chystám na kontrolní odběry letos poslední a pak mám v deset kontrolu u onkologa :(  Mám docela dost velký strach Ni :/

JamesFromLondon: Wau chtěl bych tam být s tebou Karen a moct tě alespoň držet za ruku. Budu natebe myslet, a prosím ihned jak budeš něco vědět tak se mi ozvi. Chci vědět všechno jasné!!!

Karen: Huu proč ty vykřičníky Niallere, jasně že ti dám vědět. Nepíšem si snad poslední tři měsíce úplně o všem :D. Blázínku, stejně nechápu proč si se mnou ještě píšeš *kroutí hlavou* pořád mi to nějak nedochází, ale jsem ráda že tě mám Ni. S tebou je svět veselejší :)

JamesFromLondon: To jsem rád Karen, a to o tom psaní už jsme spolu probíraly, takže to prosím   neřeš ano? Drž se a napiš prosím. Budu čekat. Už musím mám akci na golfu. Zatím pa zlato

Karen: Užij si to Ni. Zatím pa

Položila jsme telefon a šla se obléknout, jelikož byl nejvyšší čas se připravit na cestu. Ještě že mám vlastní auto, takže to stíhám v pohodě.

O hodinu později

Potom nutném zlu zvaném krevní odběry jsem si zašla do blízké kavárny na mou oblíbenou horkou čokoládu a muffiny a seděla jsem u výlohy kavárny a sledovala ranní mumraj v Praze. Byl nádherný podzimní listopadový den a já přemýšlela na Niallem.

Vlastně jsem nad ním přemýšlela posledních pár týdnů. Nechtěla jsem si připustit, že se ta platonická láska opravdu změnila možná v něco víc. A byla jsem si jistá, i když to možná byla jen moje paranoia, že ten modrooký Ir ke mně možná cítí něco víc než přátelství. Možná si řeknete, zbožné přání fanynky, jenže já a Nialle jsme byli víc než popstar a fanynka. Každý den kdy jsme si s ním psala nebo skypovala,  jakoby to mezi námi víc a víc jiskřilo.

Jenže ani jeden z nás nechtěl udělat ten první krok. A já hlavně nechtěla z toho důvodu, že jsme nestála o ty problémy a hlavně jsem měla pocit, že se k němu vlastně nehodím. Ano je to tak on je někdo a já vlastně jen holka z čech co má za sebou trochu drastickou poslední část života ale jinak nikdo.

Každý den o tom tak přemýšlím, měla bych možná omezit kontakt s ním a nedávat mu falešné naděje, i když ho vlastně opravdu miluju, ale jsem sobecká. Ano jsem, nechci o něj přijít o skoro denní kontakt s ním od ranních zpráv po večerní skypování. To on mě drží poslední měsíce nad vodou a dává smysl mému životu. To on my pomohl ujasnit si co v životě dál. Jen se ptám sama sebe proč jen je láska někdy tak složitá.

Povzdechnu si a podívám se na velké hodiny na stěně kavárny, je akorát čas vydat se zpět. Jak se blížím k nemocnici moje ruce se začnou potit a jsem čím dál tím víc nervózní. Necítím se nijak divně takže si myslím že je všechno pořádku, ale člověk nikdy neví, jelikož rakovina je zákeřná.

Do čekárny přijdu akorát na čas a k mému překvapení tu na mě čeká máma. „Ahoj zlatíčko, nevadí? Chtěla jsem tě dneska podpořit, dostala jsem svolení od primáře tě doprovodit" usměju se na ni a pevně ji obejmu. Jsem ráda že tu nebudu sama. „Ne mami, vždyť víš že tohle radši zvládám s někým po boku. Díky že jsi tu".

Přesně na čas se objeví ve dveřích ordinace sestřička Lída a pozve nás dovnitř. Tak trochu pověrčivě překračuji práh dveří pravou nohou Jakobych žádala tam nahoře o trochu toho štěstí. Když vejdeme do ordinace pozdravíme se z doktorem Vágnerem a obě se usadíme naproti jeho stolu. Máma mě chytí za ruku a já jsem jí za to němé gesto podpory vděčná, zvláště potom co doktor otevře mou složku a pročítá si výsledky odběrů.

Nějakým šestým smyslem vím, že je něco špatně, nebo je to snad jen výrazem jeho obličeje. Dokážu poznat kdy se lidi snaží přetvařovat a můj onkolog to prostě neumí. Cítím jak mi rozbuší srdce a hrozí že mi doslova vyskočí z hrudníku.

Snažím se uklidnit a zhluboka dýchat. Podívám se pozorně na doktora a doslova ho hypnotizuju, než se na mě podívá a já vidím v jeho obličeji starost. „Já tentokrát nemám dobré zprávy Karen, sice to není až tak drastické, ale u tebe je každé vychýlení výsledků z normy špatné. A tyhle výsledky nejsou tentokrát dobré. Uděláme ještě zbytek vyšetření, znáš to CT, pro jistotu i magnetickou. Doufám jen že to bude pouze nějaký zánět, který nám tam dělá nepořádek" když to dořekne mám pocit, že svět kolem mě opět zamrzl.

Nevnímám nic než matčin stisk na své ruce. Začne se mi točit hlava a hučí my v uších. Snažím se dýchat ale nejde to. Už ne nechci to už zažít běží mi hlavou, ale moje hlasivky mě neposlouchají, než stačím cokoliv říct nebo udělat moje smysli vypoví službu a obestře mě milosrdná tma...

Tak jsem tu lásky moje z dalším dílem, začíná nám opět menší drama. Ach ta láska, ach to zdraví. Co myslíte jak to dopadne mezi Niallem a Karen. Kdo z nich udělá ten první krok? Těším se u dalšího dílu lásky moje.

Coment and Votes díky moc :)))