*** Who said the drop? ***

1.2K 43 6
                                    

Po té co se letadlo dostane do vzduchu a já uhasím svou žízeň konečně se odhodlám pořádně si Nialla prohlédnout. Ještě pořád drží mou ruku a zdá se že ji nehodlá jen tak pustit. Jeho pohled vyhledá ten můj a na jeho obličeji se zračí snad ten nejkrásnější úsměv, který znám.

„Nevadilo by ti kdybych si zdříml, na dnešek jsem toho moc nenaspal" po jeho otázce si uvědomím že opravdu vypadá unaveně a trochu se zastydím, že ho možná trochu otravuju. „Určitě ne, omlouvám se že tě takhle zaměstnávám" bože Karen ty jsi pako nadávám sama sobě, ale Niall jen zakroutí hlavou „Nemáš se za co omlouvat, udělal jsem to rád, jak jsem řekl znám to a vím jak to může být pro někoho nepříjemné" pak už ho jen sleduji jak se pohodlně usadí a sklopí si sedadlo.

Chci stáhnout svou ruku, ale k mému velkému údivu se na mě podívá s otázkou v očích „Kdo řekl pusť?" skoro rozpustile se usmívá a dodá na můj nechápaví pohled „Jestli ti to nebude vadit rád bych tě ještě chvilku držel za ruku než usnu" jeho úsměv je neodolatelný a já zpracovávám co mi právě řekl. Niall mě chce držet za ruku zatím co bude usínat.

„Ehmm.. mě určitě ne Nialle, drž se mě jak dlouho budeš chtít" oplatím mu úsměv a také se pohodlně usadím v sedadle. Pozoruji ho jak upadá do spánku a cítím jak jeho stisk pomalu upadá, pokusím se ruku vyndat, ale mám smůlu. Sama pro sebe se musím potichu zasmát, když mou ruku zřejmě podvědomě stiskne a znemožní mi tím jakýkoliv únik. No páni nevím, jestli se mám smát nebo brečet štěstím.

Tohle mi ani Loren neuvěří. Jak se může život změnit za pár minut, právě se mi splnil sen. Rozhodnu se také si zdřímnout a do uší nasadím sluchátka, abych se nechala ukolébat do spánku teplem Niallovy dlaně a písní Infinity.

O pět hodin později

Na tváři cítím lehký dotek, který tak trochu šimrá a tak se lehce ošiju. Jenže se to opakuje a já pomalu rozlepím oči a pak teprve si uvědomím kde jsem. Stočím svůj pohled a musím se nadechnout, takže ono se mi to nezdálo, Niall sedí vedle mě, tedy spíše je nahnutý u mě a hladí mě po tváři, aby mě vzbudil. 

„Stáváme šípková růženko" usmívá se a já se nezmůžu na nic víc než na něj prostě koukat. Nakonec si uvědomím, že musím vypadat dost komicky a konečně se zhluboka nedechnu a zkoncentruji všechny smysli. „Nechtěl jsem tě budit, vypadala jsi tak sladce, ale je čas večeře" Niall se na mě otočí, když domluví s letuškou.

„Jak dlouho jsme spaly?" najednou si uvědomím, že nemám absolutně přehled o čase. „Nějakých pět hodin" odpoví Niall a podává mi tác s jídlem který přinesla letuška. Položím ho na sklopený stolek před sebou a odklopím víko vůně lososa, která mě udeří do nosu je úžasná. 

Ihned se pustím do jídla, jelikož mám opravdu hlad. Nějaký čas mezi námi panuje poklidné ticho aba se věnujeme pouze jídlu, jen občas zaznamenám od vedle Nillův pohled a trochu pobavený pohled. Nakonec to nevydržím a otočím se na něj „Co je tu tak zábavného pane Horane?" na tváři mi stejně jako jemu hraje pobavený úsměv.

„Nic moc jen mi někoho připomínáš, jak si umíš vychutnat jídlo. Někoho mi to připomnělo" jelikož je vidět, že mi asi neprozradí koho, dál to neřešíme a věnujeme se jídlu. Po vydatné večeři kdy stevardka odnese tácy a přinese objednané pití se na mě Niall otočí a jen mě skenuje tím svým pohledem.

Trochu se ošiju, jelikož jeho modrý pohled je no prostě...jak to říct...hodně intenzivní. Tázavě nakloním hlavu a čekám co z něj vypadne. Jelikož jsem čekala, že se třeba bude něčím zaobírat a mě si nebude všímat zjišťuju, že jsem se mýlila. Niall je jak se zdá velmi společenský člověk.

„Byla jsi v L.A. pracovně nebo jen tak za zábavou" jeho otázka mě trochu zaskočí. Uvědomím si, že nevím co odpovědět, mám mu říct proč a z jakého důvodu jsem tam byla nebo si něco vymyslet. Nevím proč, ale je mi divné, že se právě Niall zajímá o to proč jsem kde byla.

Všimnu si, že si zaujatě prohlíží můj náramek a na jeho obličeji se objeví zamyšlený výraz. Nakonec zvedne ty své studánky ke mně a na jeho obličeji se stkví tázavý výraz.

Tak jo proč ne, není to žádné velké tajemství, prostě je to život říkám sama sobě a nadechnu se, abych mu vypověděla svůj dvouletý boj o vlastní život.


Další díl na světě lásky moje. Čekají mě dvě úžasný noční, takže děvčata další díl zase po víkendu. ♥ ♥ ♥

Coment and Votes díky moc ♥

Love From The Clouds *Niall Horan*Where stories live. Discover now