Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

23. Kapitola

Četla jsem pár prvních dílů tohohle příběhu... Přijde mi to, jako bych to vůbec nepsala já.. :'DDD Taky nechápu, co jsem měla s dnama.. Protože jsem tam třeba napsala že je víkend a pak za tři dny byl zase.. Wtf co mi bylo. xD Omlouvám se. :'))

Chce se mi brečet..... Měla jsem už dávno napsanou kapitolu, ale když jsem to chtěla uložit tak se sekl wattpad a nešlo to uložit.. takže jsem ho musela vypnout a pak nešel ani zapnout.. Teď konečně jde... Hádejte co... Celá kapitola v prdeli :------)))) Pak se mi to stalo ještě jednou, takže byla v prdeli jenom půlka.. Asi se zabiju:')

Po škole jsem zamířila rovnou domů. Pár metrů od domu jsem uviděla několik novinářů před mým domem, kteří čekají, až někdo půjde dovnitř nebo ven. Dneska budu asi spát venku...
Otočila jsem se a zamířila směrem k obchodu, kde jsem před tím vším chodila jíst s Hyukem. I s jídlem jsem si sedla na lavičku před obchodem a začala jíst.

,,Co tu dělá dcera chaebola jako ty?"
Otočila jsem se a spatřila Hyuka držící rámen těsně vedle mě. Trochu jsem sebou cukla.
,,Vždyť ty jsi to samý."
,,Ale já jsem chodím už od malička, to víš."
,,Jo."
,,Jakto, že nejíš doma s rodinou?"
,,Před mým domem je několik novinářů a asi by mě nepustili dovnitř."
,,Chceš pomoct?"
,,A to jak?"
,,Jdeme." Chytl mě za ruku a odtáhl mě od lavičky, ani jsem nestihla dojíst svoje jídlo. Bude mi chybět... Dala jsem sbohem mému jídlu.

Schovali jsme se za zaparkovaným autem několik metrů od nich.
,,Já je odlákám, ty zatím zapadneš do baráku, jasné?"
Přikývla jsem. Hyuk se zvedl a chtěl se rozeběhnout, já ho ale chytla za ruku a zatáhla ho zpět.
,,Co je?"
,,Díky."
,,Na to teď není čas." Vyběhl doprostřed silnice a zakřičel: ,,Hej! Hyun Nee Shin? Kam jdeš?" Pak zaběhl za roh, aby to vypadalo, že jde za mnou. Všichni novináři se rozeběhli za ním. Konečně byli trochu dál ode mě, takže jsem šla domů, kde mě přivítalo několik zvědavých tváří.

,,Jsem doma."
,,Jo, hele.." začala máma, ale k pokračování se moc neměla, takže se toho ujmul táta.
,,Byl tu nějaký muž a chtěl, aby jsme ti dali tohle." Podal mi vizitku s číslem.
,,Proč tohle?"
,,No.. Co kdyby si studovala hraní na klavír v zahraničí?" Neřekla jsem nic, nestihla jsem si ani uvědomit, co to právě řekl.
,,Kvůli tomu videu se o tebe hodně lidí zajímá, takže by byla škoda, kdyby jsi o takovou příležitost přišla."
,,Nejsem si jistá. Proč v zahraničí? Vždyť můžu studovat tady."
,,V zahraničí jsou pro to lepší podmínky, opravdu Shin, promysli si to. Chtěl dát vědět co nejdříve, takže to urychli." Jen jsem zakývala hlavou a vydala se do pokoje.

~~~~~

,,Fakt? To vážně řekl? To je přece super, ne?"
,,Já ale nechci odjet.."
,,Hele vem si to tak, že já za chvíli odjedu, Chanyeol nejspíš taky a ty jsi říkala, že tu nechceš být sama. Je to super příležitost, ještě k tomu, když máš takový talent."
,,Opravdu bych tam chtěla, ale nejsem si tím jistá. A u Chana to není jisté, že odjede."
,,Opravdu chceš kvůli němu zahodit takovou příležitost?"
,,Ještě si to promyslím."
Rozloučili jsme se a zavěsili. V ruce jsem stále držela vizitku a přemýšlela. Nevím, co bych měla dělat. Měla bych probrat s Chanem, jestli tedy odjíždí.

V telefonu jsem najela na číslo pod jménem 'Psycho stalker' a napsala SMS: Za hodinu ve zkušebně.
Mobil jsem vypla, ani jsem nečekala na odpověď a šla si dát ryhlou sprchu.

Před domem zase byly desítky novinářů, takže jsem poprosila řidiče, aby mě odvezl, abych okolo nich nemusela jít. Hned, jak se otevřely brány a my vyjeli, se všichni seběhli okolo auta, nějak jsme nakonec okolo nich dokázali projet.

Jakž takž jsem se protáhla okolo lidí přímo k chodbě. Pod květináčem jsem se snažila nahmatat klíč, ale nebyl tam. Chan je asi už nejspíš uvnitř.
Pootevřela jsem dveře a vykoukla z nich. Seděla tam nějaká postava a prohlížela si bicí.

,,Oppa? Co tu děláš?"
,,Spíš, co tu děláš ty? Tohle je moje zkušebna." Zasmál se.
,,Měla jsem se tu sejít s-"
,,Chanem?"
,,Jo.. Ale, co tu děláš tak sám?"
,,Přemýšlím."
,,Nad čím?"
,,Hele.. Neměla by jsi se vykašlat na svůj sen."
,,Co?"
,,Nejde mi do hlavy, proč by jsi se jen tak vzdala svého snu a nejela."
,,Ještě to nemám promyšlené."
,,Chceš tu zůstat snad kvůli němu?"
,,Komu?"
,,Víš moc dobře, koho myslím."
,,Nechci tu zůstat kvůli Chanyeolovi. Jen si tím nejsem dostatečně jistá."
,,Víš, jak bylo těžký obstarat to video?" Pak se zarazil a vykulil oči.
,,Video?"
,,Teda, ne, nic."
,,Hej! To s tím videem jsi byl ty?! Chceš umřít?!??"
,,Chtěl jsem jen pomoct."
,,Víš, jak jsem se bála, kdo to byl? Proč si mě natočil?"
,,Chtěl jsem jít do zkušebny, ale byli jste tam vy dva a já nechtěl rušit vaší romantickou chvilku."
,,Nic takového nebylo!!"
,,Nech mě domluvit. Pak jsi začla hrát na klavír a já vím, že ti to moc jde, tak jsem si tě nahrál a pak to dal na net."
,,To myslíš vážně? Přemýšlíš ty vůbec?!"
,,Proto nechci, aby jsi se kvůli němu vzdala svého snu. Shin, vážně, měla by jsi jet."
,,Jet kam?" Ve dveřích stál Chanyeol a na oba z nás nechápavě koukal.

Pohled Chanyeola/

Měl jsem trochu zpoždění, takže jsem běžel tak rychle, jak jsem jen mohl. Klíč pod květináčem nebyl, takže určitě už čekala vevnitř. Chytl jsem za kliku a chtěl otevřít, když v tom jsem uslyšel dva dobře známé hlasy.

,,To myslíš vážně? Přemýšlíš ty vůbec?!"
,,Proto nechci, aby jsi se kvůli němu vzdala svého snu. Shin, vážně, měla by jsi jet." Dveře jsem otevřel a vstoupil.
,,Jet kam?" Nechápavě jsem je sledoval. Shin někam jede? Mám z toho divný nepopsatelný pocit.
,,Eh, už jsi tu?" Pověděla. Jeon jen zvedl ruku na pozdrav.
,,Na něco jsem se ptal."
,,Asi bych už měl jít~" Jeon se zvedl ze židle a snažil se proplížit okolo mě ke dveřím. Chytl jsem ho za kapuci a hodil ho zpět. ,,Ty tu zůstaneš."
Pár vteřin bylo ticho jako v hrobě.

Já: ,,Shin, řekni něco."
Shin: ,,Popravdě, dostala jsem nabídku na studium hraní na klavír."
Já: ,,To je ale super, ne?"
Shin: ,,V zahraničí."
Jako by se mi sesypal svět. Moje srdce mě bez přestávky bodalo a já s tím nemohl nic udělat.
Já: ,,Půjdeš tam?"
Shin: ,,Ještě nevím."
Já: ,,Aha. Hele, měla by jsi jet." Ještě nikdy jsem se takhle necítil, ale musel jsem to říct.
Shin: ,,Proč myslíš?"
Já: ,,Nikdo tě tu nedrží, klidně jdi." Následně jsem se otočil a šel pryč. Chtěl jsem se vrátit. Chtěl jsem se vrátit a říct jí, že jsem sobec, a že jí nikam nepustím, ale nemohl jsem.

~~~~~

Pohled Shin/

Byl už jen jeden den před Hyukovým odjezdem. Chtěla jsem s ním strávit poslední den, než odjede.

,,Za chvíli je to tu." Řekla jsem a přitiskla ho k sobě.
,,Budeš mi strašně chybět." Byli jsme uprostřed parku, kde procházeli lidi. Každý se za námi otáčel a divil se, proč tu jen tak dva středoškoláci brečí a obímají se. ,,Mimochodem, ty odjíždíš za dva dny už do Ameriky, že?" Zeptal se Hyuk a utřel mi slzu. Zakývala jsem hlavou.
,,Konečně budu dělat to, co jsem vždy chtěla." Usmála jsem se. Teď na Chanyeola nesmím myslet, to on mě poslal pryč a pak mi ani nezvedal hovory ani neodepisoval. Asi mu bude beze mě líp.
Hyuk: ,,Slíbíš mi něco?"
Já: ,,Co?"
Hyuk: ,,Jednou se zase oba dva šťastní setkáme, dobře?"
Já: ,,Dobře, slibuju."
Pohladil mě po vlasech.
Hyuk: ,,Budeš mi psát a volat, že jo?"
Já: ,,Jo, neboj se. A ty nebudeš ze sebe na vejšce dělat debila, ok?"
Hyuk: ,,Za co mě máš?"
Já: ,,A taky budeš pořádně jíst, být hodný na rodiče a učit se."
Hyuk: ,,Ano 'mami'."

Doprovodila jsem Hyuka a vydala se zpět. Asi to tak bude lepší. Nic mě tu ani nedrží. Něco mě uvnitř užíralo a já moc dobře věděla co, nebo spíš kdo. Chanyeol. Slzy se dál draly ven a nemohly zastavit. Co teď budu dělat?
Najednou mi přišla zpráva.

Za hodinu ve zkušebně.