Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

5. Kapitola

,,Tady máte. Užijte si ho." Usmála jsem se na zákazníci a podala jí její koktejl.
Už jen půl hodiny, pak mi končí směna. Ulevilo se mi.
Minuty utíkaly rychlostí slimáka. Už abych byla doma. Asi deset minut před zavírací dobou někdo vešel. Fakt skvělý načasování. Bůh ví, jak dlouho tu budou okounit.
,,Vítejte!" Uklonila jsem se. Pak jsem si ale uvědomila, že jsou to tři kluci z Chanyeolovy party. Snažila jsem se zakrývat si obličej, jak jen to šlo.
,,Tu je Váš seznam nápojů." Podala jsem jednomu z nich menu. Při tom jsem měla hlavu předkloněnou a doufala jsem, že mě nepoznají. Pelášila jsem za pult. Za chvíli mě zase zavolali.
,,Už máme vybráno-" Přestala jsem ho vnímat. Místo něj jsem si všimla toho, jak na mě ti další dva kluci zírali a něco si šuškali. Je to tu..
,,Posloucháš mě?!" Kluk, který říkal objednávku se postavil.
,,Za co tě tady vlastně platí, když-" Zarazil se. Poznal mě. Jsem mrtvá.
,,A hele, není to naše Šedá Myška?" Chytl mě za bradu a zvedl mi obličej, abych se mu podívala do očí. Z jeho sevření jsem se vytrhla.
,,Omlouvám se. Můžete mi znovu prosím říct, co by jste chtěli?" Uklonila jsem se.
,,Víme to až moc dobře." Všichni tři se začali smát. Postupně se ke mně přibližovali. Když v tom..
,,Kluci? Co tu děláte?" Naše hlavy se otočily směrem ke dveřím. Stál tam Chanyeol. To mi ještě scházelo. Chanyeol se na mě podíval.
,,Nevěděl jsem, že tu pracuješ." Zasmál se. ,,Tak tady pracují socky, jako ty?" Pořád mi předhazoval to, že jeho otec vlastní půlku Seoulu. Vzchopila jsem se. Nemůžu to takhle nechat.
,,Už máme zavřeno. Bylo by od Vás hezké, kdyby jste odešli." A taky se už nikdy nevraceli. Pomyslela jsem si. Ale pořád šlo slyšet, jak se mi třepe hlas.
Jeden z těch kluků mě chytl rameno.
,,S tebou není žádná sranda." Vzápětí mě chytl za vlasy a přitáhl mě k sobě.
,,Hele kluci, měli by jste jít. Mám tu s Myškou nevyřízené účty." Řekl Chanyeol. Kluci protočili oči a dali se na odchod. Chanyeol je asi něco jako hlavní gorila a oni jsou jeho poslušné opičky.

Chanyeol stál těsně přede mnou. Cítila jsem na tváři jeho teplý dech. Rozklepala se mi kolena.
,,Musíme si promluvit."
,,Není o čem."
,,Ale je." Stoupl si ještě blíž. ,,Chci tě."
,,C-co?" Celá rudá jsem se odtáhla.
,,A ty mě taky." Znovu mě přitáhl blíž.
,,To není pravda."
,,Myslíš? Ale já dostanu vždycky to, co chci."
Zamotala se mi hlava. Co budu dělat? Byla bych nejradši, kdyby v tu chvíli vybuchla atomová bomba, nebo sem přiběhl nějaký magor se zbraní, co by se mě chystal okrást. I tohle by bylo lepší, než tahle situace.
Dala jsem se na útěk. Moje nohy mě vedly ke dveřím, ani vlastně nevím jak. Cítila jsem se, jako bych měla za chvíli zkolabovat.
Jenže Chanyeol mě předběhl a podkopl mi nohu. Spadla jsem, narazila hlavou o zeď, všude byla tma. Jediné, co jsem slyšela bylo:
,,Ku*va!!! Proč to vždycky dopadne takhle?!"

Nebyl by díl, kde by se někdo nepopral nebo něco takového. xDDDD Nemůžu si prostě pomoct. :dd Doufám, že Vás to baví aspoň tak, jako mě. Enjoy!
Na fotce Chanyeol (Bože on je tak sexy.. :'DDDD)