Mafia /CZ/

Co se stalo?

Adrien

Sebral jsem klíče od auta a nastartoval. Uháněl jsem ulicemi jako o život. Vždyť o život taky šlo. O život Mari.

Na místo jsem dorazil za tři minuty a nebral ohled na červenou barvu na semaforech.
Rychle jsem vyběhl z auta a neřešil to, že jsem nechal běžet motor a dveře byly otevřené.
Běžel jsem k Alyi, která se skláněla nad nehybným Marinetteiným tělem.
,,Alyo!" zakřičel jsem na ní, aby věděla, že už jsem tu.
Ohlédla se. Z očí jí tekly slzy.

Rychle jsem doběhl až k ní a sedl si k Mari.
,,Už jsem volala záchranku. Měli by tu být do pěti minut." vzlykla a utřela si slzy hřbeten ruky.
Jen jsem přikývl. Soustředil jsem se na Mari.
Byl jsem jak zhypnotizovaný. Pořád jsem přeskakoval zrakem z jejího břicha k její tváři a doufal, že otevře oči.
Rána byla docela hluboká a všude byla krev.
Byl to hrozný pohled.

Za chvíli už byly slyšet sirény a objevila se sanitka.
To mě aspoň trochu uklidnilo. Ale jen trochu.

Naložili jí a vezli do nemocnice. Nemohli jsme se s nimi svést, tak jsme s Alyou nasedli do mého auta, které tam ještě kupodivu stálo.

,,Alyo? Vím, že této otázky budu litovat, protože se rozčílím, ale..." začal jsem a ona se na mě nejistě podívala. Pak ale kývla ať mluvím...
,,Co se stalo?" zeptal jsem se se slzami na krajíčku.
Alya se nadechla a spustila...
,,Šli jsme koupit šaty. Když jsme se vraceli, tak jsme potkali Jacka a jeho partu." vzlykla, ale pokračovala dál. Já jen poslouchal.
,,Ptal se, která z nás se jde vdávat, protože viděl logo obchodu na tašce. Neodpověděli jsme mu a on si odpověděl sám. Obě jsme se naštvali, ale já zřejmě víc. Hlavně když řekl, že má Nath štěstí, že si bere takovou kočku jako je Mari."
Při vyslovení Nathova jména, jsem stiskl volant víc.
,,Já se naštvala a řekla, že si bere tebe. On ví, že jsi mafián. Pak řekl věc, na kterou se naštvala i Mari, protože máte předstírat, že se milujete. Ale asi neměla říkat, to co řekla..." vzlykla.
,,Co řekla?" zeptal jsem se a polkl.
,,On ji řekl, že nevypadá jako šťastná nevěsta a ona mu řekla, že to je jen tím, že se zrovna dívá na jeho ksicht." řekla Alya a potáhla nosem.
V hlavě jsem se musel zasmát, protože mu Mari ukázala, co si o něm myslí. Vlastně, co si o něm myslíme my všichni.

Jenomže teď toho na smích moc nebylo... Vezli jsme se do nemocnice za sanitkou.
,,Jack se naštval. Dva z jeho poskoků chytli mě a dva Mari. Vzal nůž a řekl, že tě máme pozdravovat. A pak..." vzlykla. ,,Jí udělal tlustou a hlubokou ránu na břiše."
Super pozdrav, jen co je pravda. Jsi vážně hrdina Jacku... pomyslel jsem si ironicky.
,,Já z toho vyvázla lépe." řekla a ukázala mi své nařízlé zápěstí. ,,Pak utekl."

Dorazili jsme do nemocnice, kde Mari rychle převezli na sál a Alyi ošetřili ránu na zápěstí.

Alya si sedla na lavičku v čekárně a já chodil nervózně sem a tam po chodbě. Chodbou se ozývali jen mé kroky a Alyiny vzlyky.

Přisedl jsem si k ní a objal jí kolem ramen.
,,Bude v pohodě, neboj. Ona se z toho dostane." řekl jsem a pohladil jí po rameni.

Těmito slovy jsem přesvědčoval nejen jí, ale i sebe... Hrozně jsem se o ní bál.

Jedna slza opustila mé oko a já ji rychle setřel.
Bude v pořádku... Doufám...