Prášky vše vyřeší

1.3K 110 7
                                    

Marinette

6:32
Co mám teď dělat? Spát už nebudu ani pět minut. Po tomhle určitě neusnu.
Jdu dolů...

Sešla jsem po schodech dolů. V kuchyni jsem uviděla mámu.
,,Dobré ráno, sluníčko, co tady děláš tak brzy?" zeptala se.
,,Tss.. Dobré. Jako komu." zamumlala jsem si popod nos, aby to neslyšela. Bohužel neúspěšně...

,,Co? Proč? Stalo se něco?" zeptala se.
,,Nic výjimečného. Jenom další noční můry." řekla jsem a sedla si za stůl.
,,Zase? Co to bylo tentokrát?" zeptala se.
,,Radši se ani neptej." řekla jsem. O mých nočních můrách ví jen poloviční pravdu. Ale tohle jí říkat nemusím.

,,Hmm... Nechceš zkusit prášky na spaní. To by ti pomohlo spát bez těch můr." řekla a pohladila mě po vlasech. Pousmála jsem se.
,,Aspoň se vyspíš... Zavolám jedné mé kámošce. Pracuje v lékárně kousek od školy. Po vyučovaní si je můžeš jít vyzvednout." řekla s úsměvem a už vytahovala mobil z kabelky.
,,Díky mami." řekla jsem a dala jí pusu na tvář.

,,Jdu se obléct a pak se vrátím na snídani." oznámila jsem jí a šla nahoru do pokoje.
Udělala jsem raní hygienu, sprchu na probrání, učesala se, oblékla a šla dolů. Cestou jsem rovnou vzala věci do školy, abych se pro ně nemusela vracet.

,,Díky Mirando." zaslechla jsem jak máma mluví do telefonu. Pak položila mobil na linku a otočila se ke mně.

,,Volala jsem jí a řekla jí o tvých můrách, detaily ne, jen to, že je máš a nedají ti spát. Řekla, že se po těch prášcích podívá. Dohodli jsme se, že ji to vrátím a ty si pro ně přijdeš po škole." řekla s úsměvem.
,,Díky." hodila jsem se jí kolem krku.
,,Není zač broučku. Ale teď už pojď jíst, abys stihla školu." řekla a na stůl položila mísu s lupínky a mlékem.

Za chvíli jsem to snědla a šla do školy.
Vstala jsem ve správném čase, ale do školy jdu zase pozdě. Ach... zanadávala jsem si v hlavě a dál běžela do školy.

Do třídy jsem došla těsně před zvoněním. Sedla jsem si vedle Alye.
,,Ahoj kočko. Jak je?" přivítala mě.
,,Ahoj Alyo, ale... Celkem to ujde. A co..." neodpověděla jsem větu, protože do třídy přišla učitelka.

Škola=nuda... Obrovská. Aspoň, že za chvíli končíme. Ale taky mě to i děsí, protože nevím, jestli to zvládnu. A navíc... Znamená to méně času do odjezdu k Chatovi. A hlavně do svadby.

,,A nezapomeňte, studenti, že zítra jsou skoušky. Tak se pořádně připravte a nezapomeňte přijít." řekla ještě učitelka, než jsme vyšli ze třídy.

,,Tak, co dnes podnikneme?" zeptala se Alya, když jsme vyšli před školu.
,,Ty se jako nejdeš učit?" zeptal se Nino.
,,Ne. Jsem naučená už dva týdny." řekla hrdě.
,,Já taky. Učili jsme se spolu." řekla jsem. ,,Ale radši si to doma ještě projdu. Pro jistotu."
,,Tak pojď aspoň teď ven." řekla.
Už jsem jí na to chtěla kývnout, no vzpomněla jsem si na jednu hodně důležitou věc...
Lékárna. Prášky. Sakra!

,,Ráda bych, ale momentálně nemůžu. Musím si ještě něco vyřídit." řekla jsem a šla směrem k lékárně.
Vešla jsem dovnitř. Miranda šla ke mně.

,,Ahoj Marinette. Tys ale vyrostla. No nic, tady jsou ty prášky a vyřiď mámě, že zítra půjdem na kafe, jakože za ty prášky." řekla a mrkla na mě.
,,Jasně, vyřídím a děkuji." řekla jsem předtím než jsem vyšla ven.
,,Není zač." zaslechla jsem ještě Mirandin hlas a pak se dveře zavřeli.
Prášky jsem si hodila do tašky a šla domů.
Učit se...

Mafia /CZ/Kde žijí příběhy. Začni objevovat