Don't Cry [Park Chanyeol FF /CZ]

1. Kapitola

Bože můj, už nikdy nechci odsud vylézt ven.. Pomyslela jsem si a plácla sebou na postel. Tohle si říkám pokaždé, ale stejně budu muset zase ven. Nejradši bych zůstala zachumlaná v posteli a už nikdy nevylezla.
Zvedla jsem se a šla si pro mobil, který jsem měla položený na stole. Odemkla jsem ho a všimla si, že mám dva nepřijaté hovory. Hyuk. Chtěla jsem zavolat zpět, ale Hyuk byl rychlejší. Chvíli jsem civěla na vyzvánějící mobil, dokud jsem si neuvědomila, že bych ho mohla taky zvednout. Skvěle, Shin...

,,Stalo se něco?" Vyhrkla jsem ze sebe.
,,Pojď se mnou do knihovny. Musím udělat referát." Hned jak to dořekl se zahihňal.
,,To je to tak akutní, že si mi volal tolikrát?" Nahodila jsem mírný poker face. Byla jsem už v celku unavená.
,,Víš moc dobře, že jsem na tyhle věci levej..." na chvíli se odmlčel. ,,Prosím. Právě potřebuju tvůj chytrý mozek! Jsem na tom se známkami celkem mizerně." Řekl tónem, u kterého rozhodně dělal psí oči. Znám ho až moc dobře.
,,No.. Tak jo.." Pousmála jsem se. ,,Za půl hodiny před knihovnou." Zavěsila jsem, aniž by stačil něco odpovědět.

Vyšla jsem ze dveří, které jsem poté zamkla. Nikdo nebyl totiž doma. Moje máma je v práci. Pracuje vždycky až do noci, takže se nevidíme až tak často. Divím se, že dostává tak malou výplatu.
Občas doma zastihnu mého o 3 roky staršího bratra. Ale ten je pořád venku s jeho "kapelou." Kdyby se aspoň začal věnovat studiu, aby z něho bylo něco pořádného. Místo toho tráví čas doufáním, že si jich všimne nějaký producent a udělá z nich hvězdy. To asi těžko.

Zastrčila jsem klíčky do kapsy u bundy a vydala se na cestu. Jak já to tu nenávidím.
Vyšla jsem zpoza rohu, když v tom jsem uprostřed cesty viděla partičku kluků. Vedle nich byla převrhlá popelnice a na zemi se válel nějaký kluk s brýlemi.
Začala jsem panikařit. Jestli mě uvidí, je se mnou ámen. Nenápadně jsem se otočila a svižnými kroky se snažila zalézl zpět za roh. Když v tom jsem slyšela, jak on křičí moje jméno. Kruci! Zůstala jsem stát na místě. Bála jsem se otočit. Bojím se, co se stane dál. Slyšela jsem, jak se Chanyeolovy kroky blíží ke mně.

,,Hej Shin! Počkej!" Přiběhl ke mně, chytl mě za rameno a otočil mě směrem k nim.
,,J-já.. už musím jít.."
,,Kampak kampak?" Pousmál se. ,, Nechceš tu s námi chvíli pobýt?"
,,P-promiň." Vykoktala jsem a snažila se odejít.
,,To máš blbé holčičko." Chytl mě za paži a odtáhl mě k jeho partě.
Jeden z nich mi podkopl nohy takže jsem spadla na chodník a odřela si koleno. Zaskučela jsem. Ten brýlatý kluk mi věnoval soucitný pohled. Všichni se začali smát.
,,Tak blbou a nemotornou holku jsem ještě nikdy neviděl." Skrčil se ke mně a chytl mě za bradu. Díval se mi upřeně do očí.
Prosím.. někdo.. Teď by mohl přijít nějaký hezký kluk, který by je nakopal do prdele. Pak bych mu skočila do náruče a pak by jsme se šli vzít. Ale asi moc koukám na zamilované filmy. Pomyslela jsem si. Teď jsem na to sama. Úplně sama.
Pak už to začalo. Přišly kopance do břicha, facky, nadávky typu: socka, pí*a a tak dále. Po chvíli jsem je přestala bavit, a tak popadli toho brýlatého kluka a odtáhli ho někam s sebou.

Pomalu jsem se zvedla. Točila se mi hlava, takže jsem se opřela o zeď. Vytáhla jsem mobil a napsala Hyukovi sms:
Promiň, necítím se dobře. Zůstanu doma a udělám ten referát za tebe. Stejně nemám co na práci.
Po chvíli odepsal: Mám přijít? Chceš něco donést? Btw. Díky jsi skvělá! ❤
Pousmála jsem se. Je fakt jediný, na koho se můžu spolehnout.
Nemusíš. Uvidíme se zítra ve škole.

Strčila jsem si mobil do kapsy a s těžkostí jsem kulhala domů. Nechci, aby mě takhle Hyuk viděl. Dělal by si starosti. A taky nechci, aby se s Chanyeolovo bandou dostal do problémů.

YOOOOO GUYS!! Tohle je moje první povídka... Doufám, že Vás bude bavit...❤
Na obrázku je Chanyeol❤❤❤
Já vím.. Chanyeol nevypadá jako tyran, ale co už ... strašně ho miluju xDDD