Problems || Zayn Malik

🔸Chapter 1

Nevím, jak vy, ale já nesnáším svou práci. Tancuji u tyče, což mě celkem nebaví, když ono by mě to možná i bavilo, ale poslouchat nadržený komentáře od chlapů, kterým je přes padesát, není nic příjemného - alespoň pro mě. Vždycky jsem chtěla být reportérka, nebo doktorka, jenže na školu nebyly peníze a o stipendiu jsem si mohla nechat jenom zdát a navíc by to tady beze mě moje matka nezvládla, takže mi nezbývalo nic jiného než zažít tancovat u tyče jako děvka. Ne, nesvlékám se u toho jen tancuji, ale ty kostýmy jsou jak dělané pro děvky. Možná to byl záměr našeho šéfa, ale nemusel to až takhle přehánět, ale co zmůžu? Správně. Nic.

Blue Stars. Svítí ve tmě modrý neonový nápis klubu, ve kterém tancuji. Nepracovala bych tu kdyby tady nebyla vysoká výplata, moje máma je nezaměstnaná, protože ji nikde nechtějí přijmout, buď je jí moc let, nebo nemá dostatek kvalifikace v tom oboru a ona ani pracovat nechce, je alkoholička a tak se o ni musím postarat, můj bratr se na nás vykašlal a utekl, takže mi ani nic jiného nezbylo. Uživit se v Anglii není zrovna lehké pokud nemáte pořádnou školu a já mám jen střední, takže tenhle podnik je pro mě jako stvořený. 

Vejdu do klubu kde se to hemží nadrženými chlápky, kteří už jsou stoprocentně dávno v důchodu. Celý klub je sladěný do světle až neonové modré barvy. Naproti dveřím je bar, a po pravé straně je pódium, kde jsou tyče, a vzadu za tyčemi jsou modročerné korálky, které slouží jako závěs, u tyčích tančí zatím jen pár tanečnic. S povzdechem dojdu k baru, kde se na mě usmívá barman a zároveň majitel tohoto zvráceného klubu, který tolik nesnáším, ale platí dobře, což je asi jediná výhoda.

„Ahoj, Nialle," usměju se na blonďáka za barem. Je to taktéž můj dobrý kamarád, nebýt jeho, tak tuhle práci nemám, a s matkou bychom žili někde pod mostem, takhle žijeme v rodinném baráku, který zvenku vypadá otřesně, zevnitř to není žádná velká sláva, ale žít se tam dá. Teplou vodu máme, elektriku taky, postele taky a nezatéká tam, takže asi dobrý. Akorát žijeme v chudinské čtvrti, kde jsou často vraždy a dost často se tam krade, což je ironie, když je to chudinská čtvrť. 

„Ahoj, Faith," usměje se na mě a přišoupne ke mně panáka vodky, kterého do sebe hned kopnu jakoby nic. Jsem zvyklá za tu dobu, co tady pracuji. „Po pár tanečcích se za mnou stav," zasměje se s divným pohledem v jeho očích. 

„Dobře, ty seš tu šéf," ušklíbnu se a jdu k šatnám. Vážně tuhle práci nesnáším. Doufám, že mi Niall nabídne jiné místo než tady. Klidně budu dělat číšníci než se vykrucovat nahoře na pódiu. Jenže problém je, že číšnic je tu dost, zkoušela jsem Nialla přesvědčit, aby mě přijal jako číšnici, jenomže mi řekl, že se hodím spíš k tyči a že to vynáší líp, takže jsem měla smůlu. 

„Faith, ahoj, zlato!" pozdraví mě zrzka, jak vejdu do šaten. Opírá se o můj stůl jak kdyby ji patřil. Na tváři ji pohrává úsměv a to neznamená nic dobrého. 

„Ahoj, Megan," pousměju se na ni a sednu si na židli. Kabelku si položím na stůl, dívajíc se na sebe do zrcadla. Své dlouhé vlnité vlasy si rozpustím z gumičky a několikrát je prohrábnu prsty. Popadnu všechny serepetičky na ksicht a začnu si malovat výraznější make up, který k tomu bohužel patří. 

„Šéfík má pro tebe nějaký kšeft." Informuje mě. Megan je moje kamarádka a taky byla první, s kým jsem se tu začala bavit, když jsem tu byla nová, do všeho mě zasvětila a taky mi výrazně řekla, že je Niall její, to říká vlastně všem, ale prý spolu nechodí, pouze spolu spí, ale i tak si ho brání jak kdyby spolu chodili. No nezajímám se. Raději. 

„Jo, zmiňoval se." Pokrčím rameny, zvedajíc se ze své židle, make-up hotový a teď se musím jít jen převléct. Sundám si své milované botasky a popadnu svůj kostýmek - neonovou modrou podprsenku a mini kraťásky ve stejné barvě. Dost se mi modrá barva zprotivila po nástupu do této práce, ale co se dá dělat.