Místo Kam Patřím?- Říše Divů!!

Kapitola 20.

Nechte znít fanfáry, je tu další kapitola!!!... Tak fajn, ty fanfáry jsou přehnané... Každopádně je tu další kapitola, jak jsem slíbila, jsem tudíž opravdu muž slova... tedy spíš žena slova ... počkat, to zní taky blbě... No, to je fuk.
Předčasně jsem se musela vrátit domů, proto je tu vlastně dříve jak na konci měsíce... Občas se mi tedy povedlo chytit internet, ale žádná sláva...
Co dodat?.. Užíjte si tuhle kapitolu...

,, Běž se převléct, já zatím rozdělám v krbu oheň, aby ses zahřála." řekl a políbil ji na spánek. Jen se na něj usmála a vyběhla nahoru. Převlékat se do jiných šatů v tuhle dobu jí přišlo zbytečné, a tak se rovnou nasoukala do noční košile a přehodila přes sebe lehký saténový župan.
Rychle seběhla do kuchyně a připravila na zahřátí čaj.

,, Uvařila jsem nám trochu čaje." oznámila když vešla a položila podnos na stůl.
Kloboučník stál před krbem vyslečený do půly těla a sušil si před plápolajícími plameny košili. Jelikož nebyla tak mokrá, šlo to celkem rychle a samo.
,,To jsi hodná, děkuji."
Kat sledovala jak tam tak stojí a čeká než mu uschne košile. Měla chuť ho obejmout. Přitisknout se k němu a nepustit... Miluje ho! Teď už si je tím jistá...

Když už se mu košile zdála dost suchá, oblékl si ji a začal zapínat knoflíky.
Dvěma kroky k němu přešla a pomáhala mu je zapnout.
Jakmile dopla poslední, uchopil její dlaně do svých a obě je políbil.
Přitáhl si ji blíž do pevného objetí a zašeptal do ucha
,,Miluji tě, Kat."
Kat se pousmála. Ta slova nevýslovně lahodila jejím uším.
,,Taky tě miluji."

Úsměv na tváři jí náhle povadl.
,,Tohle se nemělo stát..." zamumlala mu sklesle do ramene.
,,Cože? Teď to nechápu, Kat.."
Trochu se od ní odtáhl a upřeně se jí podíval do očí.
Začaly se jí drát slzy na povrch
,, Nemělo se to stát... protože já sem nepatřím a dřív nebo později se budu muset vrátit nahoru... a pak o tebe příjdu." Slzičky jí sklouzly po tváři a svěsila pohled k zemi.
Až teď si na to vzpomněl.
Chytl jí za bradu a přiměl, aby se na něj podívala
,,A kdo o tom rozhoduje, zda sem patříš nebo ne?..." vylétly mu koutky do povzbudivého úsměvu.
,,Nepřemýšlej neustále nad tím co bude, ale žij přítomným okamžikem..." pohladil jí po tváři.
,,Nechtěla by sis radši něco třeba přečíst?"
Kat se po tváři opět rozlil úsměv.
,, Určitě! Můžeme si číst spolu!"
Vyprostila se z jeho sevření a šla ke knihovničce.
Kloboučník jim mezitím co Kat vybírala knihu, nalil čaj a posadil se do křesla.

,,Co třeba tuhle?" vytáhla jednu a ukázala jí Kloboučníkovi.
,, Ovšem. Pojď za mnou." pokynul jí.
Posadil si ji na klín
,,Kdo začne?" zeptal se.
Místo odpovědi mu dala do ruk knížku a usmála se jak andílek.

Pobaveně se zasmál. Převzal od ní knížku, přitáhl si ji na kolenou blíž k sobě a začal číst.

Chvílemi se střídali. Jednou četla Kat a jednou zase Kloboučník.

,,Teď zase ty.” podala mu zase knihu, uvelebila se mu na klíně, položila mu hlavu na rameno a on četl.

,,Teď jsi na řadě ty.” zašeptal něžně.

,,Hmm…” zamumlala skoro neslyšitelně.

,, Kat, ty spíš?”

Odpovědi se ale nedočkal. Místo toho mu jen spokojeně oddechovala do tváře.

Odložil knihu a opatrně jí vzal do náruče, aby ji neprobudil. Kat se zhluboka nadechla a vydechla a omotala mu paže kolem krku.

Pomalu se s ní zvedl a odnášel jí do ložnice.

Zlehka jí položil na postel a chtěl si její ruce sundat z krku, když zavrněla a v polospánku řekla

,,Hmm… Prosím, nechoď pryč…”

,,Neboj se… nikam nejdu…” zašeptal. Lehl si těsně vedle ní a přikryl je oba. Ještě víc se k němu přitulila a dál spokojeně spala. Kloboučník se spánkem nezůstal pozadu...

Slunce se svými paprsky rozbíhalo po podlaze jejich ložnice a plazilo se po posteli, aby svým svitem probudilo ty, kteří v ní spali.

Chvíli po tom, co na ně světlo dopadlo, se Kat zachvěla víčka a pomalu se probudila. Rozespale si protřela oči.

Kloboučník ležel na boku, opíral se o loket, dlaní si podpíral hlavu a s úsměvem, který mu pohrával na rtech jí sledoval.

,,Dobré ráno.” zašeptal a pohladil jí po tváři.

,, Dobré ráno…” opětovala mu úsměv ,,jak dlouho už mě takhle pozoruješ?”

,,Jenom chvíli.”

Kat se taky opřela o loket

,,A můžu vědět proč?”

,, Třeba proto, že jsi tak překrásně nádherná, když spíš… Vadí ti to?”

,,Hmm… Vůbec ne.” protáhla se a dala mu ruce kolem krku. Kloboučník ji chytil kolem pasu a přitáhl blíž k sobě.

,,Tak jsem si říkal, jestli náhodou jenom nespím a ty se mi nezdáš.”

,,Na sen si připadám až moc živá.” zasmála se.

,,Tak živá, že bych nejradši udělal tohle…” přitáhl si ji ještě blíž a políbil. Kat se k němu natiskla a jeho polibek mu vracela.

Poodtáhl se trochu a věnoval jí něžné, drobné polibky na krk. Tiše se zasmála, trošku jí to lechtalo a způsobovalo šimrání v podbřišku.
Jednou rukou pomalu sjížděla po hrudi, přes břicho až zajela pod jeho košili. Stáhl jí saténový župan z ramene a zahrnul ho motýlými polibky, zatímco jí druhou rukou rozvazoval šňůru.

Když se mu to podařilo, sundal jí ho a hodil na zem. Ležela teď před ním v její lehké noční košilce. Začala mu rozepínat knoflíky, od krku níž.

Znenadání se zezdola ozvalo klepání na dveře.

,, Slyšel jsi to??” zarazila se a přestala s rozepínáním.

,, Slyšel…” přikývl

,, Někdo klepe. Měli bychom se tam jít podívat.” řekl, posadil se a začal si zapínat košili.

,,Jo, to měli.” souhlasila. Oblékla si župan a šla s Kloboučníkem dolů ke dveřím.

,, Dobré jitro, přátelé!” pozdravil je Šklíba ve dveřích s širokým úsměvem od ucha k uchu, sedíc Irině na hřbetu.

,, Dobré.” oplatili pozdrav jednohlasně.

,, Máme pro vás dobré zprávy!” přidala se i Irina do konverzace.

,, Můžete začít balit, podařilo se dopadnout Srdcovou královnu a Stayna! Bílá královna je opět vyhnala do pustin a zvýšila ostrahu.”

Oba se na sebe usmáli
,,To je opravdu dobrá zpráva!”
,,Tak na co čekáte? Zabalit a můžeme jet!" popohnala je Irina.
,, Momentík.'' řekl Kloboučník a zavřel dveře.
Společně pak s Kat vyšli zpět nahoru do ložnice a začali balit.

,, Tak si říkám, že je škoda, že už odcházíme. Celkem se mi tu líbilo." protnula moment ticha.
,,Mě též." přikývl Kloboučník.
,,Ale už bysme měli jít, ať na nás dlouho nečekají."
,,Aby se tam nudou navzájem nepokousali." zavtipkovala Kat.

Jakmile byli dole, nasedli Irině na hřbet a mizeli po cestě, která vedla na Marmoreál.

Každý komentář, vote i jen obyčejné přečtení potěší... Děkuji všem těm, kteří to stále čtou a nepraštili s tím..

Čarovný den!!