Katherine žije osamělým životem. Rodiče nikdy nepoznala, nezapadala do kolektivu a nikdy nenašla místo kam by skutečně patřila. Vlastně, kdyby zmizela, nikdo by jí nepostrádal. Ale, co když opravdu zmizí z tohoto světa? Co když se ocitne v jiném svě...
Lidi já vás miluju!!!!Povídka už dosáhla nad 700 přečtení a nad 100 votes!!!!!! Vhrklo mi to slzy do očí, strašně moc děkuji!!!!! :3 :3
Jinak se omlouvám že to nevyšlo dříve, ale znáte to... Konec školního roku, samé testy, ke všemu domácí povinnosti... a ta moje lenost... No... každopádně je tu nová kapitola a doufám že se bude líbit...
Doba jejich pobytu se stále prodlužovala. Některé uběhly rychlostí blesku, a jiné se vlekly jako šnek. Postupně se naučili žít společně pod jednou střechou. Kat našla nějakou kuchařku podle které každý den vařila, spolu pak vynesli na terasu zahradní stůl a židle, a když počasí přálo, seděli venku u čaje a sledovali neposedné vlnky na hladině jezera. U těchto posezení nikdy nechyběla ani zábavná konverzace. Vtipy, zábavné historky i různé životní zážitky doprovázely harmonický klid okolo.
Počasí opět přálo a lákalo k večeři na terase. Kloboučník právě pomáhal Kat prostřít, když se zeptal ,,Směl bych tě po večeři pozvat na procházku kolem jezera??" ,,Jistě! Už dlouho jsem se nikde neprošla, půjdu ráda!" usmála se vřele.
Jakmile dojedli, Kat sklidila nádobí ze stolu a Kloboučník jí mezitím stačil smeknout poklonu. ,,Vaříš opravdu výborně!" ,,Ále... nelichoť mi tak, budu se červenat!" zasmála se a schválně párkrát zamrkala, než odnesla talíře do kuchyně. Chtěla je ještě před odchodem opláchnout, aby se tím nemusela trápit potom.
,,Ehm... platí stále ta procházka?" zeptal se Kloboučník, když si stoupl vedle ní a sledoval jí při práci. ,, Samozřejmě! Jen to doopláchnu a můžeme jít." otočila na něj hlavu. Domyla poslední kousek a pak společně vyšli z domku ven, přímo kolem rozlehlého jezera. Krajinou se rozprostíralo příjemné ticho a neposedné větrné provázky čeřili hladinu, vrbové proutí se pohupovalo v poryvu větru a pomalu se stmívalo. ,,Tady je tak krásně!" rozplývala se nad tou podívanou. ,,Též si to myslím." přikývl Kloboučník. Podél pěšinek rostly barevné květiny s omamnou vůní, okolo jezera stály vrby, jejichž větve překrývaly větší část kmene, jen jedna mohutná vrba se svými větvemi dosahovala až k zemi a tvořily neprůhledný závěs, který zasahoval i do vody jezera. ,,Vidíš tu vrbu?" ukázala k ní Kat. ,, Jistě. Vidím." ,, Pojď se k ní podívat!" chytla ho za ruku a táhla ho k hustě zarostlému stromu s dětskou zvědavostí v očích.
Kloboučník odhrnul závěs větví a oba se skryli pod vysokým kmenem vrby a jejím dlouhým proutím. Asi čtvrtina proutí tančila špičkami po lesklé hladině vody a při každém dotyku se lehounce zčeřila. ,, Páni!!" vydechla ohromeně. ,,Koukám, že tady jsou samá krásná překvapení...na každém kroku." Kloboučník nic neříkal, jen mlčky sledoval její úžas a široký úsměv, který jí pohrával na rtech. Kat pozorovala zahalenou část jezera a zatoužila si do jeho chladivých vln ponořit chodidla. Pomalým krokem šla ke břehu, zula si boty, posadila se na kraj a zajela nohama pod hladinu chladné vody. ,,Mmm..." zavrněla. ,,To je opravdu fajn." zakopala trochu nohama a voda trochu vycákla. ,, Pojď taky!" zvolala na něj. Přišel k ní pomalými, šouravými kroky a posadil se vedle. ,,Ty si nesundáš boty? Voda je parádní!" ,,Myslím, že si to nechám ujít." ,, Ale no tak." ušklíbla se a natáhla se po jeho botách. ,,Co to děláš?! Nech toho!!" žadonil. Kat mu rozvázala tkaničky a už mu je chtěla vyzout, jenže Kloboučník jí to nijak neusnadňoval a neustále sebou cukal. ,,Co ti to udělá, když si jen namočíš nohy?" podívala se na něj škemravě. ,,Snad mě v tom nenecháš samotnou?! ... Nebuď baba Kloboučníku..." Zaraženě se na ní zašklebil ,,Baba??"
V ten moment Kat využila situace a obě boty mu sundala. Jakmile se jeho boty ocitly mimo jeho chodidla, přitáhl si nohy v obranném gestu k tělu. ,,No ták... prosím, prosím..." sepjala ruce a udělala smutná psí očka. Kloboučník se na ni podíval a nemohl odporovat ,,Ale ponožky bych si rád sundal sám." Katherine se vítězně usmála. Kloboučník si sundal barevné ponožky a také ponořil nohy do vody. ,, Že je to fajn?" ,, Celkem ano." mikl rameny a trochu šplouchl. Sledovala zčeřenou hladinu vody a drobné vlnky, které se po ní rozbíhaly, zabořená do svých vlastních myšlenek.
Probrali jí až drobné krůpěje vody na tváři. Zmateně zamrkala a obrátila se na Kloboučníka. ,,Nad čím zase přemýšlíš?" zeptal se. ,,Nad vším možným... To ale není důvod, aby si na mě cákal!" ,, Promiň, ale byla jsi jak v transu..." Nato se šibalsky usmála ,,Já ti dám, jak v transu!!!" zajela dlaní do vody a pořádně na něj šplouchla. ,,Tak ty takhle?!...Chceš si hrát?! Fajn..." a taky na ni cáknul. To už se Kat postavila, vodu až po kolena a zapojila do šplouchání obě ruce. ,,Ty zlobidlo jedno!!" křikl na ni vesele a udělal to samé co ona. Cákali na sebe větší množství vody, až byli oba promočení. ,,Jak to děláš, že jsi mokrý jako ryba?" ,,Tak ryba, jo?... No počkej!!" přestal šplouchat a snažil se k ní rozběhnout, ale ve vodě to šlo trochu hůř. Kat se smála co jí plíce stačily. ,, Dneska nějaký pomalý, ne?" Na nic však nečekala a vyškrábala se z jezera na břeh, aby se následně mohla dát na útěk ,,Tak mě chyť, jestli to zvládneš!" provokovala ho. Kloboučník nezůstal však dlouho pozadu. Rychle se vysoukal z vody, a už byl Kat v patách. Stále kličkovala do různých směrů a zvonivě se u toho smála. Právě obíhala kmen vrby z jedné strany, když se Kloboučník rozhodl to oběhnout z té druhé. Nečekala, že se objeví naproti ní a tak se mu podařilo jí chytit. Při nárazu, který mezi nimi vznikl, zakopl Kloboučník o menší kořen a i s Kat se poroučel k zemi, přičemž na ní dolehl celou svou vahou. ,, Promiň, neublížil jsem ti??" ,,Ne, nic mi není..." dozníval v ní poslední záchvěv smíchu. ,, Pojď, pomůžu ti na nohy." Zvedl se a pomohl jí vstát. ,, Díky."
Stáli si naproti sobě, zaujatě pozorujíc toho druhého a užívajíc si tohoto zvláštního okamžiku. Kloboučník zvedl ruku a zastrčil jí pramínek neposedných vlasů, které se rozhodly přilepit na její tvář. Při tom jí bříšky prstů pohladil pomalu po čelisti. Kat se z jeho dotyku nepatrně zachvěla a v podbřišku se jí rozprostíralo mírné šimrání. Kloboučník pohledem těkal od jejich očí ke rtům a zase zpět. Tolik po tom toužil, aspoň ještě jednou... Dlaní jí hladil po tváři, ona si jeho doteky užívala a natiskla se tváří víc k jeho dlani. Pomalu a nejistě se k ní začal sklánět, zrychlil se mu tep, mezeru mezi jejich rty tvořily už jen milimetry. Kat cítila jak jí srdce naráží do žeber. A když jí lehce, ale váhavě přejel svými rty po těch jejích, měla pocit jako by do ní uhodil blesk a jako by jí mělo srdce prorazit hrudník a vyskočit ven. Jakmile jí přejel po rtech, vzpomněl si na ten večer, kdy ji poprvé políbil a na její reakci když to udělal a se sklopeným pohledem k zemi se zase odtáhl. Kat už nevydržela přemáhat své city, které v ní hrály. Vyhoupla se mírně na špičky a sama jejich rty spojila. V ten moment cítila, jako by se jí v břiše rozletělo snad milion motýlů. Kloboučník na zlomek vteřiny ztuhl překvapením, ale rychle se vzpamatoval a něžný, trochu ostýchavý polibek jí oplatil.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pomalu jí obmotal paže okolo pasu a Kat své dlaně přesunula na jeho hruď. Pomalu, ale jistě se začal jejich polibek prohlubovat a nabírat na intenzitě... Z jemného a ostýchavého se stával vášnivý a smyslný...
Kloboučník se od ní odtáhl, když zavál chladný večerní vítr a Kat naskočila husí kůže. ,,Měli bychom jít zpátky, jsi stále mokrá na kost, mohla bys nastydnout..."usmál se na ní a znovu jí hřbetem ruky pohladil po tváři. Kat jen mlčky přikývla na souhlas. Sebrali si své boty a vydali se zpět do jejich dosavadního příbytku.
Snad mě nezabijete za ten obrázek v textu... už jsem se nudila... už radši k programu na fotky ani nevpáchnu...
