Místo Kam Patřím?- Říše Divů!!

Kapitola 6.

Po chvilce ležení usnula. Spala tak tvrdě, že nevnímala zaklepání na dveře. Dotyčný zaklepal ještě jednou a hlasitěji. Za dveřmi se však nikdo neozýval. Dotyčný to zkusil znovu, ale opět nic. Rozhodl se tedy vejít bez vyzvání.
Pomalu otevřel dveře a rozhlédl se po pokoji. Viděl Kat ležet v posteli a pravidelně oddechovala. Po špičkách došel až k ní a položil na noční stolek výtvarné potřeby, které přinesl. Měl se už k odchodu, když si všiml, že jí spadlo ramínko z ramene. Natáhl k ní ruku a šetrně jí ho nasadil zpátky na rameno. Kat jeho dotek, ač byl jemný a šetrný, ucítila a probudila se. Trochu zamžourala a zaostřila.
,,Kloboučníku?"
,,Oh.. P-promiň jestli jsem tě vzbudil... Nechtěl jsem... "
Bylo na něm vidět, že je v rozpacích... V tomhle byl průhledný jako papír...
,,To nic." pousmála se na něj Kat.
,, Já... ti jen donesl ty věci na malování... A pak jsem si všiml, že ti spadlo ramínko... Tak jsem ti ho...."
Kat se podívala na svá ramena
,,Aha...tak..děkuji. "
,,Není za co... Ještě jednou se omlouvám, že jsem tě probudil..."
,,To je v pořádku.. Neomlouvej se. Stejně jsem usnula omylem. "
Seděla na posteli, on stál naproti ní a oba mlčeli.
,,Tak já zase půjdu." protrhl to ticho Kloboučník.
,, Počkej... " zarazila ho.
,, Já...neznám to tady...tak jsem se chtěla zeptat... když už jsi tu... Nemohl bys mě tu provést?" zeptala se nervózně.
Zeširoka se na ni usmál
,,Ale jistě. "
Kat se taky usmála a vstala z postele.
Zdvořile jí nabídl rámě a ona ho jako slušně vychovaná slečna přijala.

Zevnitř se jí zámek zdál ještě větší než zvenku.
Ukázal jí všelijaké místnosti, i svoji dílnu, vzal jí do zahrady, kterou si okamžitě zamilovala...
,,Tak co, líbí se ti tady?" zeptal se jí Kloboučník s úsměvem na tváři, když se posadili na jednu lavičku v zahradě, hned pod rozkvetlou sakurou.
,,Je tu opravdu krásně... " odpověděla trochu zasněně a začala pohupovat nohou.
,,Bude se mi po tom všem tady stýskat až se vrátím domů... " pak se usmála ,,I když jsem tu sotva chvíli.. "
,,Doma se ti tolik nelíbí? "
,,Ale jo... jenže tady přece jen o něco víc."
,,Tak proč nezůstaneš tady?"
Stejnou otázku si už taky položila. Doma po ní ani pes neštěkne, tak proč by se tam měla vracet?
,,Ne... To by nešlo.." zavrtěla hlavou.
,,Proč ne?"
,,Prostě..nešlo."
Zvedla se a zrychleně se vydala zpět do zámku.
,,Počkej prosím..." zavolal za ní, jenže byla už značně daleko, a tak ho neslyšela.
Došla do svého pokoje a zavřela dveře. Všechny ty otázky se jí v hlavě teď mačkali na sebe a nedali jí pokoj.
Proč by tu nemohla zůstat? Nahoře o ní nikdo nikdy nestál a ani teď nestojí. Tak proč se tam chce vracet? A chce se tam vůbec vrátit? Doma si nemá ani s kým popovídat...
Tyhle myšlenky jí obtěžovali celý den až do večera.
Vyšla na balkón v naději, že ji ty otázky pustí.Opřela se o zábradlí a sledovala modro-černou, hvězdami posetou oblohu, která ji neuvěřitelně uklidňovala. Vlahý, jemný vánek si pohrával s pramínky jejich tmavých vlasů a Kat dostala chuť se jít projít ven.

Procházela zahradou a neustále hleděla na nebe. Po chvíli se posadila do trávy pod doširoka rozvětvenou a rozkvetlou sakuru, zavřela oči a zaposlouchala se do zvuku větru šumícího ve větvích. Působilo to opravdu relaxačně...jen tak tam seděla se zavřenými víčky a relaxovala...
,,Ehm.. Nebude ti vadit, když si přisednu?"
Kat otevřela oči a podívala se na Kloboučníka, který stál vedle ní.
,,Jistěže nebude... Posaď se." řekla a rukou poklepala na místo vedle sebe.
,,Dnešní noc je skutečně krásná..." pronesl do ticha když se posadil.
,,Hm. To je." přikývla a dál sledovala hvězdy.
,,Víš... Já...chtěl jsem se ti omluvit."
,,Za co?" upřela na něj své blankytně modré oči.
,,Za to dnešní odpoledne.. Jak jsem na tebe doléhal s těmi otázkami... "
Kat ho ale gestem ruky zarazila
,,Neomlouvej se. Nemáš se za co omlouvat... To já bych se měla omluvit za to jak jsem zbaběle odešla... "
,,Ty nejsi zbabělá!"
Ironicky se nad tím pousmála
,,Jak to můžeš vědět? "
,,Prostě... to vím."
Pak k ní natáhl ruku a usmál se
,,Přátelé?? "
Kat se doširoka usmála taky. To bylo poprvé co jí někdo nabídl přátelství. Neváhala ani vteřinu a stiskla mu ruku
,,Přátelé. "
Pak utrhl lehce narůžovělý kvítek a vpletl jí ho do vlasů za ucho se slovy ,,Drobounký důkaz našeho přátelství... a mojí upřímné omluvy."
,,Říkám, že se za to nemáš omlouvat... A nechtěj se se mnou o tom hádat!" zasmála se a bříšky prstů lehce přejela po lístečkách květiny.
Zhluboka se nadechla a lehla si do trávy. Kloboučník se položil vedle ní a dal si ruku za hlavu.
,,Právě zkoumám slova, která začínají písmenem M."
,,Vážně?" řekla zamyšleně aniž by odtrhla oči od hvězd.
,,Hmm." přikývl a taky stále sledoval noční oblohu.
,,Monarcha, mordýř, hmm... mindrák..." To poslední slovo řekl takovým tónem, že se Kat musela zasmát.
Přetočil se na břicho, lokty se opřel o zem a podíval se jí do očí
,,Vypadáš zamyšleně... "
,,Hm."
,,Můžu se zeptat nad čím tak přemýšlíš? "
,,Ani nevím.. " pokrčila rameny ,,Nad vším možným.. "
Chvilku na ní ještě koukal, než si toho Kat všimla.
,,Co je?"
Kloboučník sebou neznatelně trhl ,,Nic... Nedáš si trochu čaje??"
,,Hmm.. A víš ty že jo.?"
Oba se zvedli ze země a šli zpátky do zámku, rovnou ke Kloboučníkovi.

,,Posaď se prosím. " pokynul jí když došli a ukázal ke dvěma křeslům a stolku. Kat se do jednoho z nich usadila a rozhlédla se kolem.
,,Máš to tu hezké!" pochválila interiér.
,,Děkuji. " ozval se, když přicházel z vedlejší místnosti a nesl tác s čajem a drobným pečivem k zakousnutí.
Kat vděčně přijala šálek čaje který ji podával a usrkla z něj.

,,Já už nejspíš půjdu." řekla po několikátém šálku.
,,Klidně tu můžeš ještě zůstat.. "
,,Já vím, ale už začínám být unavená. Udělám nejlíp, když půjdu spát." usmála se na něj.
,,Dobře. " Zvedl se a šel jí vyprovodit ke dveřím.
,,Dobrou noc.'' popřála mu.
,,Dobrou noc."

Kat došla do pokoje a sedla si na postel. Opatrně si vyndala květinu z vlasů a přivoněla si k ní. Voněla opravdu nádherně. Položila ji na noční stolek, lehla si a během chvilky se brodila ve svých snech.

A je tu další díl této povídky...
Tentokrát je nejdelší jaký jsem kdy napsala. Díky moc všem kteří čtou a baví je to. Taky se omlouvám, že vyšel tak pozdě, ale došly mi nápady a ani nebyl čas. Každičký vote i komentář potěší a na komenty budu i odpovídat. Jste všichni skvělí.

Čarovný den!!