Místo Kam Patřím?- Říše Divů!!

Kapitola 15.

Takže tu máme další kapitolu a víc jak 300 přečtení!!!! Wow!!!
Jdu slavit!! Jen co seberu svou čelist že země z toho čísla.
Tentokrát mě nebavilo hledat na Googlu nějaký obrázek, tak jsem ho zkusila nakreslit sama... No.. Žádná sláva...
Každopádně všem moc děkuji, že mi pomáháte splnit si svůj sen!! Opravdu mě to dojalo.

Týden ubíhal rychleji než voda v potoce. Kat sotva stačila došít svoje šaty a už byl den slavnosti. Během uplynulého týdne však nezapomněla navštívit každý den Kloboučníka, který se opravdu rychle zotavil, jak Bílá královna předpokládala.

Vyšla z dílny, v rukou své celotýdenní dílo a mířili do svého pokoje.
Na půli cesty jí někdo poklepal na rameno. Kat se polekaně otočila na toho, co jí tak vyděsil.
,,Kloboučníku!! Tohle mi už nedělej! Vyděsil jsi mě k smrti, plížil ses jak duch! "
,,Promiň, to jsem nechtěl... To jsou ty tvé šaty? " zajel pohledem k jejím rukám, které však v mžiku skryla za zády.
,,Hm..jo." přikývla.
,,Směl bych je vidět? "
,,Ne!... Uvidíš je večer na slavnosti." zazubila se šibalsky.
,,No dobře..."
,,Je dobře, že ses nám už uzdravil a jsi v pořádku. Ikdyž ti zůstanou pravděpodobně jizvy..."
,,Jizvy jsou to co mě teď trápí nejmíň."
Kat jen pokrčila rameny.
,,Nechtěla by ses jít projít? "
,,Ovšem! Jen si odnesu šaty do pokoje! " kývla na jeho nabídku.
,,Počkám tady."

Kat vtrhla do pokoje, rozložila si je na postel a šla za Kloboučníkem. Když k němu dorazila, nabídl jí rámě, jako vždy když se šli spolu projít, ona se za jeho paži zavěsila a šli do zahrad.
Cestou si vykládali, říkali si různé vtipy a historky a smáli se jim spolu a čas ubíhal jak na běžícím pásu.

,,Nevíš kolik je hodin? " obrátila se na Kloboučníka, zrovna když procházeli alejí vykvetlých sakur.
,,Počkej..." sáhl do kapsy a vytáhl své kapesní hodinky.
,,Půl šesté!"
,,Už?! To abych se už šla pomalu přichystat... To víš, nám ženským to troch trvá, a navíc bych se chtěla ještě vykoupat... "
,,Jistě, chápu. " usmál se na ni.
,,Můžu tě doprovodit k pokoji? "
,,Určitě! Budu ráda když mě doprovodíš!"
Obrátili krok a vraceli se do zámku.

,,Díky za doprovod a za procházku... Uvidíme se večer?" zeptala se, když zastavili před dveřmi do jejího pokoje.
,,Určitě! " přikývl.
,,Tak se uvidíme později. " usmála se.
,,Tak později. "
A zmizela ve dveřích.

Napustila si vanu plnou horké vody, vysvlékla se a položila se do vody plné voňavé pěny a na chvíli relaxovala.
Nezůstala tam však dlouho...

Zamotala se do osušky a vlasy vysušovala druhou.
Když se jakžtakž vysušila, oblékla si šaty, které do teď ležely na posteli, a vyčesala si vlasy do prostého, ale decentního culíku, který si svázala modrou stužkou. Bílou sukni překrýval modrý samet asi do čtvrtiny, kousek nalevo, pod živůtkem seděly tři modro-bílé růže. Modrý sametový živůtek zdobilo stříbřité vyšívání a horní okraj lemoval proužek bílé krajky.
Pohlédla na sebe do zrcadla a byla se sebou celkem spokojená.

Zrakem sklouzla na hodiny a zjistila, že je nejvyšší čas vyrazit. Zhluboka se nadechla a vydechla a vyšla ze svého pokoje.
Kráčela pomalu chodbami a čím byla blíž tanečnímu sálu tím k ní pomalu začali prolínat první tóny hudby.
****
Kloboučník právě sešel schodiště, když za sebou zaslechl něčí klapot bot.
Otočil se, aby zjistil kdo to je.
Ze schodů právě scházela Kat v modro-bílých šatech bez ramínek, jednou rukou ladně sjížděla po mramorovém zábradlí a druhou si že strany přidržovala sukni, aby na ní nešlápla.
Dočista mu vyrazila dech.
Když ho Kat uviděla, usmála se na něj.
,,Ahoj. " pozdravila ho když sešla z posledního schodu.
,,A-ahoj... " zasekl se.
,,Páni...Ty vypadáš...J..já nemám slov! "
Začaly jí růžovět tváře a sklopila zrak k zemi.
,,Děkuji... Nepůjdeme už?"
,,Oh,.jistěže. "