Void (Teen Wolf / Stiles / CZ)

5

***

Sophia se snažila pouta na rukou obrousit o roh betonového sloupu, ke kterému byla přivázaná. Byla to bolestivá a pomalá práce a ona se ani nemohla podívat, jestli do doopravdy funguje. Dokonce už i zkoušela přežvýkat provaz okolo hrudi, ale to bylo snad ještě namáhavější. Zuby na něj dosáhla jen tak tak a navíc byl provaz dost tlustý na překousání, jenže ona to zkusit musela.

Na chvíli se opřela o sloup, vydechla a odpočinula si od práce na poutech. Zápěstí ji bolela jak čert a cítila, jak ji pálí od odřenin, ale zaťala zuby a pokračovala dál. Byla sice vyčerpaná, protože tohle už nějakou chvíli dělala a navíc musela být noc a ona byla zvyklá spát aspoň osm hodin denně a bylo jí jasné, že touhle dobou už by většinou byla v posteli. Jestli byla půlnoc nebo jestli bylo jedenáct nebo už dávno odtikával čas dalšímu dni, to nevěděla.

Slyšela, jak dře provaz o beton a slyšela, jak namáhavě oddechuje. Bolely ji ruce, zápěstí, ramena i celé paže. Celá ležela nahnutá co nejvíce ke straně, jen aby provaz mohla dřít o jeden z rohu sloupu.

„Myslím, že to dřív obrousíš celý ten sloup, než rozedřeš ten provaz," zaslechla za sebou hlas a leknutím sebou trhla. „Slyšel jsem, že nejlíp se dá dostat z pout tím, že si vykloubíš palce. O tom si neslyšela?"

Posadila se zase rovně a sledovala okolí, kde se nic nehýbalo, hlas se pořad ozýval zezadu místnosti.

O vykloubení palců slyšela, jenže neměla nejmenší ponětí, jak se to dělá. Zkoušela to, jenže se moc bála, věděla, že to bude bolet a navíc nevěděla, jestli to dělá dobře, takže toho nechala.

„Tvoje kamarádka Allison by věděla, jak na to. Jenže ta tu není, aby ti pomohla." Hlas byl slyšet z větší blízkosti. Poté zaslechla i kroky, podrážky bot dopadající na betonovou podlahu.

„Pravda - ona vlastně není vůbec, věděla jsi to?"

Když natočila hlavu co nejvíce dozadu, viděla ho koutkem oka, ale stále neodpovídala. Nevěděla, co chce. A už vůbec nevěděla, o čem to mluví.

„Věděla si to? Řekli ti to? Vím, že ti neřekli, že já a Stiles už nejsme my. Že už jsme on a já. Ale řekli ti o malé, sladké a nevinné Allison? Řekli ti, že neposlouchali radu banshee, banshee, která vycítí smrt, a že se i tak tu malou banshee vydali hledat a že kvůli tomu je ta malá lovkyně mrtvá?" Zněl jako psychopat.

Sophia začala zrychleně dýchat. Allison a mrtvá? To nemůže být pravda. „Lžeš," obvinila ho.

Nogitsune přešla před ní a zírala na ni svým typicky temným pohledem, tím, který věnovala každému, s kým nebyla spokojená. Pamatovala si ho z doby, kdy ještě byla Nogitsune ve Stilesovi, když ještě nebyli dva. Ale věří mu vůbec to, že jsou dva? Co když nejsou? Ne, v tom říká pravdu, nic by mu to nepřineslo. A co je pravdy na Allisonině smrti?

„Lžeš," řekla znovu, když se jí nedostávalo odpovědi.

„Ale no tak, Sophie... Myslel jsem, že už mě máš prokouknutého." Ukázal na sebe, jako kdyby byl ten nejjednodušší člověk k prokouknutí. Klekl si k ní. „Co by mi to přineslo, kdybych ti lhal? Nic." Pokrčil rameny. „Vidíš? Nemám potřebu ti lhát."

Sophia vyděšeně polkla. Měl pravdu, proč by jí lhal? Allison je mrtvá. Allison je mrtvá. Allison je... Není! Nemůže být! okřikla se. Nahlodává jí hlavu. Chce vidět, jak moc je oddaná svým přátelům. Jenže měl Stilesův obličej... ten obličej měla nastudovaný do každého detailu. Znala každý výraz a věděla, co který výraz znamená. A tenhle výraz... tenhle ukazoval na pravdu. Jenže lišky jsou podvodníci. A on největší Nogitsune se jí jen snaží obelstít. Allison není mrtvá. Zavřela oči.

„Allison... není... mrtvá..." procedila přes zuby.

„Doufám, že si se přesvědčila," odpověděla Nogitsune nadšeně. Cítila z tónu jejího hlasu, že je jí je jasné, že není přesvědčená. „No, to je jedno. Chaos se nezařídí sám od sebe, někdo ho musí rozpoutat. Takže tě tu teď nechám, ano? A ne, že mi utečeš... ale myslím, že tohle stejně nezvládneš přebrousit."

A zase tu byla ta zlá část jeho osobnosti. Není to Stiles, přesvědčovala se. Věděla to, ale byla doopravdy přesvědčená? Byla byla byla. Byla.

Nogitsune potichu odešla a nechala jí samotnou. Znovu.

Sophia opřela hlavu o sloup a dlouze vydechla. Nesmí brečet. Musí se uklidnit.

A hlavně musí zapomenout na to, že má temná Kitsune pravdu a že se odtud nedostane.

Rozhodně ne sama.

***