Třetí část

75 7 1
                                    

Raní slunce na mé tváři mě donutilo otevřít oči. Pokoj byl zalitý slunečními paprsky a já se najednou cítila plná života.

"Ahoj babi!" Málem jsem vykřikla překvapením, když Karen vstoupila do dveří. "Sakra! Karen, vyděsila jsi mě." Nevinně se zasmála a přešla k mé posteli. "Promiň."
Zamračila jsem se nad svou myšlenkou. "Nemáš být náhodou ve škole?" Zakroutila hlavou. "Ne, protože mám super mámu, která mi omluvila jeden den, abych mohla získat zbytek materiálů pro mou knihu, abych ji mohla dopsat a tak dokončit svou školu s průměrem jedna celá." Zakroutila jsem očima. "Jsi jak já." Pozvedla ramena a vytáhla si svůj blok na psaní a i to nahrávací zařízení.

"Brzy přijde sestřička s mou snídaní, takže chceš začít rovnou, nebo až potom?" Zkontrolovala svůj telefon, aby si ověřila čas a potom se podívala zpět na mě. "Mohli bychom začít už teď?" Pokývala jsem hlavou.

"Ten večer jsem usnula v jeho posteli i v jeho přítomnosti. Stejně tak jsem se i probudila.
Byla středa ráno. Někdy střed dubna. 2016. Je to celých 38 let, ale já si pořád pamatuji jeho úsměv, když jsem otevřela oči a spatřila jsem jeho tvář. Každičký detail jeho obličeje se mi vryl do paměti.
Byla ta dokonalá chvíle, až do té doby, kdy promluvil a celou chvíli zkazil.

"Je čas jít do školy." Okamžitě jsem se na něj zamračila. "Tady se snad někomu nechce do školy." Rukou mi na břiše pod dekou vytvářel kolečka. Celé tělo jsem měla obsypané husí kůží. "Nechci a taky nikam nejdu." Otočila jsem se k Michaelovi zády. "A co bys místo školy chtěla dělat, prosím tě?" Zavrčela jsem. "Třeba spát?!" "Spát? Jenom to?" Jeho ruka putovala na můj bok a na jeho rty na mou šíji. "Michaele." Chtěla jsem, aby mě přestal otravovat. "Včera to znělo líp." Prudce jsem se k němu otočila čelem. "Ještě včera jsem pro tebe byla děvka." Povzdechl si. "Omlouvám se." "To mi nic nepřinese. Tvá omluva je naprosto zbytečná." Posadila jsem se na posteli a přikrývku jsem si držela tak, abych zahalila svůj hrudník. "Wallo, ano, myslel jsem si, že jsi děvka a nevěřil jsem tomu, že jsi ještě stále panna, ale tys mi to v noci vyvrátila. Omlouvám se ti za to, jak jsem se choval. Ale nelíbil se mi pocit, že se kolem tebe ochomítá ten nafoukanej idiot." Pravděpodobně myslel Fina, protože nevím, koho jiného by myslel. "Fin není nafoukanej idiot, to jsi tady leda tak ty! A ano, dokázala jsem ti, že jsem panna a taky jsem přišla o to jediné co jsem měla s někým, kdo po mně víc nechce."

Ani nevím jak, ale nějak se přemístil a najednou na mě obkročmo seděl. "Takže ty si myslíš, že jsem se s tebou vyspal a tím to pro mě skončilo?!" Nevěděla jsem moc co na to říct. Vypadal naštvaně, uraženě nebo možná překvapeně.

Jeho tvář byla jen kousíček od té mé. Díval se mi do očí a mně se zdálo, jako by byly úplně černé.

"Wallo?" Jeho hlas se zdál být nejistý, což bylo hodně nezvyklé. "Miluju tě." Dvě slova co opustila jeho ústa mi vyrazily dech. Hlavou mi poletovala myšlenka: Myslí to opravdu vážně?. Mé srdce tlouklo nehoráznou rychlostí.

A v ten moment, se všechno změnilo."

Karen se usmívala, když si psala poznámky do svého notesu. "Co všechno se změnilo? Dali jste se dohromady?" Naléhavost v jejím hlase byla nepřehlédnutelná. "Ano. Tajně jsme spolu chodili. Všechny tyto dny, všechny zážitky jsou v tom deníku. Naše hádky, naše večery v mé útulné kulně, naše společné výlety a společně strávené dny, všechny moje zážitky tam jsou. Nebudu ti tu vykládat každý den, to si zvládneš poskládat z toho deníku, spíš bych pokračovala dál. Ale aspoň něco bych mohla přidat, aby ses v tom deníku orientovala.
Jak jsem přidávala další stránky, stal se velmi nepřehledným.

Třeba rok 2016. Pamatuji si z něj zajímavé zážitky."

"Když se matka nechala rozvést s otcem, rozhodla se podat i výpoveď ve své práci. Dostavily se finanční problémy. Matka měla práci jen na půl úvazku a otec platil alimenty jen za mě, protože, podle jeho vlastních slov, nebral Michaela jako vlastního syna.
Ale pamatuju si, že jsem se nechala zaměstnat v knihovně, abych si vydělala na letenku do Brazílie. Tehdy jsem se tam tak moc chtěla podívat.
A pracovala bych tam asi do teď, kdybych si na ni měla vydělat naprosto sama, ale naštěstí jsem měla Michaela. Nevím jak a ani kde ty peníze vzal, ale vím, že jednoho dne, kdy jsem seděla ve své kůlně a četla jsem knihu Dear John, přišel naprosto zmoklý Michael a téměř po mně skočil."
"To snad nemusím vědět!"  Zasmála jsem se Karenině poznámce.
"Vrhl se ke mně, odhodil knihu, kterou jsme četla a začal mě líbat. Usmíval se u toho a byl takový jakoby plný energie. Dal mi letenky přímo do Ria. Prostě mi je sal do rukou, jakoby se jednalo o nějakou samozdřejmou věc. A tak jsme prostě jeli do Ria. Já a Michael.

"Ovšem teď bych se ráda vrátila
Na konec roku 2017. Myslím, že to byl pátek, když se to stalo."

"Seděla jsem s Michaelovou partou v parku. Michael se k nám měl připojit po škole, ale zatím se ještě neukázal. Samuel, Nathan a Logan kouřili svoje cigarety, stejně tak, jako já. Když jsem se s Michaelem dala dohromady, hodně se toho změnilo. Už jsem nebyla ve škole známá jak šprtka, i když jsem měla známky pořád stejné, ale naopak, byla jsem někdo, koho tam brali za vyšší ligu.



Hello my friends! 

Jak můžete vidět, moje krátká přestávka skončila a je tu zas nový díl. Konečně... Doufala jsem, že si aspoň o té přestávce předepíšu nějaký dílky, ale nebyla na to nálada no... 

Ale už se do toho zase pouštím a třeba tenhle příběh ještě v nějaké dohledné době dopíšu! (To bych se asi obdivovala! :DD )

Tak doufám, že část jste si užili a za týden tu budu další díl. A omlouvám se za chyby, ale nečtu to po sobě. Nemám na to moc čas a ani nervy, takže to budu muset jednou opravit kompletně celý a už teď z toho mám nervy. 

LYA

Love will RememberTahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon