Třetí část

106 14 2
                                    

Probudil nás křik. Křik matky a otce. Křičeli po sobě a hádaly se. Znova jsem se celkem vyděsila. Hodila jsem po Michaelovi rychlý vyděšený pohled.

Najednou mi hlavou proběhlo, jak otec uhodil mě a jestli by byl schopný uhodit i mou matku. Ať už se ke mně chovala jakkoli, neudělala mi nic zlého a je to stále moje matka.

"Musíme tam jít." Zvedla jsem se z postele. "To není dobrý nápad." Chytil mě za ruku. "Proč by nebyl? Ja ji mám stále ráda a kdyby jí něco udělal..." Znovu jsem se rozklepala. "Tak půjdeme, ale neručím za to, že se ti nic nestane." Přešla jsem ke dveřím a odemkla jsem je. Hned jak jsem otevřela, křik se ozýval hlasitěji.

Chtěla jsem už vyjít z pokoje, ale Michael mě chytil za ruku. Prošel kolem mě a pak jsem dostala možnost jít konečně já. Přešli jsme ke dveřím od ložnice rodičů. Oba jsme nakoukli, co se tam děje.

Na posteli ležela taška, na které byly naházené věci otce. Křičeli přes sebe a opravdu jim nešlo rozumět. Matka brečela a házela jeho věci ze skříně na postel. Pokud jsem to pochopila, což se později ukázalo jako pravda, matka ho vyhazovala z domu..."

Karen se zatvářila smutně. "Takže od vás otec odešel." Zapsala si větu do deníčku a s perem v ruce čekala na má další slova. "To jsem ale neřekla." Zvedla oči ke stropu. "Musíš spomalit děvče. Jsi moc uspěchaná. Když si budeš domýšlet závěry, nemůžeš to publikovat, jako pravdivý příběh." Natáhla jsem k ní ruku. "Podáš mi ten můj deník?" Vzala do rukou snůžku papírů v koženém obalu obmotaném stužkou.

Otevřela jsem ho hned na první straně. "Tady právě začíná můj deník. Den poté události." Položila jsem ruku na stránku s rozmazaným inkoustem od mých slz.

"Byla jsem celkem vedle ze všech těch událostí. Byla nedělní noc, kdy jsem napsala první slovo. Tak kolem desáté." Zhluboka jsem se nadechla a ponořila jsem se do vlastní minulosti.

„V celém domě byla tma. Ležela jsem ve své posteli a snažila jsem se usnout. Bohužel mi to nešlo a ještě k tomu mi byla zima. Byla to první noc, z posledních tří, kdy u mě nespal i Michael. Neměl mě kdo objímat, kdo si se mnou povídat, kdo mě objímat.

Tehdy jsem si uvědomila, že to co mě k němu táhne nebude sourozenecká láska...

Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku proběhla jsem pokojem k psacímu stolu, ve kterém jsem začala hledat deník, který jsem si kdysy koupila.

I s deníkem a s perem jsem se vrátila na postel. Nechtěla jsem začínat jako: "Milý deníčku...", nechtěla jsem, aby to kdokoli četl, chtěla jsem ho jen pro sebe. Neměla jsem moc kamarádek. Neměla jsem ani nejlepší kamarádku. Prostě jsem se potřebovala někomu svěřit. Ten někdo se tu noc stal papír.

Do pravého rohu jsem napsala datum a začala jsem se rozepisovat.

"Dnešek byl dalším z příšerných dní v tomhle psycho domě. Od doby, co se se mnou Michael baví, je to ale k vydržení.
Matka od nás včera vyhnala mého otce. Řekla, že to bylo protože mě zbil. No, nebyla jsem tak šťastná, jak jsem si představovala.
Za celý den matka nevyšla z ložnice. Každou hodinu jsme ji s Michaelem kontrolovili, jestli je v pořádku a pokaždé nám odpověděla, že chce být prostě sama.
Vyhověli jsme jí. Uměli jsme bez ní žít...
Michael se se mnou dnes nijak zvláštně nebavil. Skoro jako by se mi vyhýbal...
Možná mi už taky došlo, to co mě.

Přitahuje mě. A dost. Neměl by! Je to přeci jen můj bratr! I tak mě přitahuje. Jeho tělo, rty, jeho černé oči a hlavně on sám. Není zlý, ale líbí se mi, jak se chová. To že kouří mi vždy přišlo nechutné. Po té, co si včera zapálil... Přišlo mi to tak sexy?
Jsem snad blázen? Může se mi něco líbit, jen protože to dělá on? Jsem zmatená! Jsem zmatená ze sebe. Bojím se, že si příště neuvědomím, že je to můj bratr a udělám něco špatného! Ale bylo by to tak špatné? Mám tak hroznou chuť udělat něco, co by se nemělo. Mám chuť jít k němu a políbit ho. Mám chuť mu říct, že ho mám ráda. Mám chuť se mu otevřít. Mám chuť mu patřit..."

Muhahaha!
Jak tak jsem se dostala k Wattpadu! :)
Hádám, že se máte po Vánocích úžasně, protože já jo! :3
Dostala jsem od rodičů MacBook! Mám kde psát a nemusí to být telefon! Jéééééj!
Jsem normální!

Co dal Ježíšek vám? : )

Tak a ke kapitole! :D
Dneska se mi moc nelíbí no. Walla se rozjíždí! O: )

Pro dnešek papa a příště! : )

Love will RememberKde žijí příběhy. Začni objevovat