Taekooked || Oneshots || CZ

💜Polibky Bonus

Bonus 1

Den poté co jsme um, /zrudl/ lepší to neříkat, tak moje spodní část byla otupená bolestí, tím myslím, že jsem se nemohl pohybovat a k tomu Taehyung byl vyčerpaný, kvůli včerejším večerním aktivitám. (Myslím fotbalový zápas! /schoval se za Taehyung-a/ no možná kvůli tomu taky.) Byly jsme moc líní, jakkoliv se přesunout z postele a tak jsem byl v jeho náručí.

„Hyung, můj zadeček bolí."

„Yeah? Dobře, protože moje záda štípou. Tvoje škrábaní je až moc drsné."

„Žádné sexuální řeči!" zakryl jsem si svůj rudý obličej zpocenými dlaněmi. „To ty jsi začal." Taehyung propletl své prsty s těmi mými, takže jen levá ruka zakrývala můj obličej. Podíval jsem se na jeho záda (jeho tělo bylo směrem dolů) a do prdele, to jsem ho opravdu tak moc poškrábal? „Omo, opravdu se omlouvám!" červené šrámy po nehtech byly opravdu příšerně vidět na Taehyung-ových zádech, někde byla i trocha zaschlé krve a nějaké skvrny ukazovaly pozůstatek ostatních ran. „Měl bys vidět svůj krk." ušklíbl se. Z popudu jsem ho bouchl do zad, což mu způsobilo bolest a já se mu znovu a znovu omlouval motýlími polibky, po celém obličeji a kočičím lízáním na jeho zádech.

Bonus 2

„Yah, ty jsi prohrál záměrně, protože mě miluješ na tolik, že mě nechceš vidět poraženého?"

„Ano."

„Dobře, protože já plánuju vyhrát tuhle hru." dal jsem Taehyung-ovi rychlou pusu na rty a svou pozornost obrátil ke hře. Zrovna jsme začínali hrát další set, když se ozval zvonek. Když jsem se zvedal, zasáhla mě bolest a donutila mě rychle se posadit zpět. Proklínal jsem tu bolest. Nevýhoda být dole.

„Jídlo je tady."

„Yay!"

Taehyung trval na tom, že mě bude krmit kouskem pizzy. Já jsem však uhýbal, ale pak začal smutně špulit ústa, což mě donutilo se cítit vinně, a tak jsem ho nechal, aby mě nakrmil. Samozřejmě to bylo opravdu roztomilé gesto, takže jsem se s tím smířil. Vlastně mi nevadí, že jsme takoví po celou tu dobu.

Jedl jsem svůj zmrzlinový pohár, když jsem dostal nápad. „Tae, máš něco na svém-" ukázal jsem na jeho nos, kde samozřejmě nic nebylo. Jen jsem ho chtěl provokovat. „Už je to v pohodě?" zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou a on se pořád snažil to nic dostat ze svého nosu. Nabral jsem malé množství zmrzliny, umazal jsem mu nos a ihned jsem to slízl. „Teď je to pryč."

„Ty malej bastarde." oba jsme se zasmáli a pokračovali ve hře. A po nějaké chvíli jsem dostal další nápad. „Tae, máš něco na-" „Znovu, už si ze mě nevystřelíš, Kookie." „Yeah! Tady! Nedělám si srandu!"

Sedl si čelem ke mně. „Kde? Setři to." po pravdě, měl zbytek čokoládové zmrzliny na straně svých rtů. Pak už jen vím, že jsem ho líbal na rty, zatím co jsem slízával zmrzlinu.

„Yah, snažíš se mě svést. Máš v plánu kulhat po zbytek měsíce?"

„Eeeh! Říkal jsem žádné sexuální řeči!"

„Okay, ty malý nadržený zvíře."

Bonus 3

Taehyung-ův pohled

Sledoval jsem, jak poklidně spí, i když bylo pozdní poledne. Prohrábl jsem mu vlasy, abych viděl jeho nádherný obličej. Zajímalo mě, co jsem udělal, že jsem si zasloužil někoho tak dokonalého, jako je on. Možná, že neexistují dokonalí lidé, ale vždy tu bude jedna osoba, o které to budete moci říct. A pro mě to byl právě Jungkook.

Bylo to požehnání, když se ocitl v mém životě. Děkoval jsem nebesům, že Jungkook musel přestoupit z Busan-u do Daegu. Ať to bylo kvůli čemukoliv, je mi to jedno dokud je tu se mnou.

Snažil jsem se skrýt své city k němu. Byl jsem úspěšný v předcházejících pěti letech, ale nedokázal jsem snést to, že by mohl být s kýmkoliv jiným, než se mnou. Čelil jsem srdeční zástavě, ale vydržel jsem to kvůli němu. Věděl jsem, že za to stál. Že on stál za to, abych na něj čekal. On stál za všechno. Nemohl jsem mu dostatečně poděkovat za to potěšení, za to, jak jsem se cítil za uplynulý týden, který jsem s ním. Přísahám, že zbytek svého života strávím s ním.

Jungkook se posunul na mé hrudi, aby našel pohodlnější místo a já se usmál nad tím, že tenhle anděl spí na mě a používá mě jako svůj polštář. Jungkook byl v mých očích tak moc vzácný, ale vůbec netušil to, že já ho potřebuji o mnoho více než on mě. Protože bez něj, bych to nikdy nebyl já.

Propletl jsem si svoje prsty s jeho a on mi ruku nevědomky více stiskl. Nevadilo by mi se probouzet takhle, po zbytek celého mého života. Dokud budu s Jungkook-em, budu v pořádku. Budu dokonalý.

„Miluju tě strašně moc, Jungkook-u." to bylo všechno, co jsem řekl předtím, než jsem ho následoval do říše snů.