💜Polibky 1/2

3.3K 154 30
                                    

Mohlo by to být malým zklamáním:

Věděli jste, že každý polibek, na různé části těla, má svůj význam? Já jsem to právě zjistila. O tomto faktu je tahle povídka, kterou právě čtete. Je právě o tom, co každý polibek znamená. A také tato povídka vypráví o tom, jak Taehyung vyznává lásku svému nejlepšímu přítelovi, Jungkook-ovi, skrze každý polibek.

Z pohledu Jungkook-a

Polibek na ruku: Obdivuji tě

Nacvičování pro školní hru bylo dnes těžké. Zvláště když to řídíte. Ptáte se mě, proč jsem si nechal změnit tuhle roli? Protože jsem byl viceprezident školního divadelního klubu a naši dva poradci jsou na školní poradě. A právě proto nemohl přijít ani náš president.

Měl jsem prostě poslechnout Hoseok-hyunga a jít na konkurz do hip-hop třídy.

„Jungkook-sunbaenim, jak mám pokračovat v té dvanácté scéně?"

„Jungkook-sunbaenim, který myslíš, že bude z těchto světel nejlepší?"

„Jungkook-sunbaenim, mohu tě vzít na rande?"

A mnoho dalších otázek, které jsem nedokázal pochopit. Začal jsem si třít spánky a doufal, že moje bolest hlavy tak ustoupí. Hlasy členů klubu mi zvonily v uších. Chtěl jsem, aby už přestali, alespoň na okamžik a já se mohl v klidu nadechnout. Hned na to jsem uslyšel hluboký smích. „Dobře lidi, ukončete to. Jsou tu pořád další dny, ne?" povzdechl jsem si s úlevou a tiše děkoval Taehyung-ovi, že mě zachránil před tím mořem otázek.

„Hoj Tae." pozdravil jsem ho s mojí zbylou energií. Byl jsem opravdu unavený z dnešního vyučování a zkoušky. „Jsi v pořádku Kook-u?" řekl, když vzal mou ruku a něžně jí začal masírovat. „Zase jsi bledý, znovu ses přepracoval?" chtěl jsem zalhat, ale tohle byl Taehyung. Člověk, který mě zná líp než já sám. Unaveně jsem se usmál nad jeho znepokojením. Chtěl jsem mu ukázat, že jsem v pořádku a on se nemusí takhle obávat.

Taehyung si povzdech a protočil očima. Věděl jsem, že je rozzlobený, protože jsem se znovu o sebe nestaral. Pamatuji si, jak jsme se bavili o řízení divadelního klubu a v té době mi říkal, že bych se měl vzdát jeho řízení. „Už jsem ti říkal, že bys to neměl dělat, ale ty jsi mě neposlechl." naléhal na mě. A jsme tu znovu.

Uchechtl jsem se.

„Co je tu vtipného?"

„Právě teď se chováš jako máma a Jin-hyung."

„Je špatné, že se starám o svého Jungkook-a?" Cože?

„Hm, děkuju." usmál jsem se a on mi stiskl ruku pevněji. „Pojďme domů. Jsem opravdu unavený." řekl jsem, když jsem vstával ze svého místa. Tae najednou, ale přesto pomalu položil své rty na hřbet mé ruky a poté řekl. „Opravdu tě moc obdivuji, Kookie. Jsi velice pilný, i když tě to stojí zdraví a já jsem dotěrný. Ale i když budu dotěrný, prosím nebuď na mě naštvaný, protože se o tebe starám, okay?"

Polibek na čelo: Jsme roztomilí, když jsme spolu

Taehyung mě odvezl před můj dům v 8:31 večer. Odpoutal jsem se a chtěl otevřít dveře, ale Taehyung je otevřel místo mě, takže jsem poděkoval a vystoupil z jeho auta. Odvedl mě před dveře domu a upřeně mi hleděl do očí a já do těch jeho.

„Jungkook-u já-" zrudl, očividně se snažil něco říct, ale vzal to zpátky, roztomilé. Naklonil jsem svou hlavu na stranu v otázce a trochu jsem se usmál, aby věděl, že mě může říct cokoliv. On se ušklíbl a rozcuchal mi vlasy. „Nic." usmál se a já si nemohl pomoci a taky jsem se usmál. To nevysvětlitelné štěstí, které cítím, když jsem s ním, mě naplňuje natolik, že moje únava prakticky, ne, úplně zmizí pryč a už nepociťuji fakt, že bych mohl každou minutou omdlít únavou. Jediné, co cítím, jsou motýlci v mém bříšku.

Taekooked || Oneshots || CZKde žijí příběhy. Začni objevovat