Pravidla hry ✔

Jamie je blbá

,,Tak jak bylo u Harper?" Byla první mamčina otázka, když jsem překročila práh dveří. Už jsem se chystala vyhrknout něco na způsob, že jsem byla s Willem, ale včas jsem se zarazila.

,,Úplně skvěle!" Zajásala jsem a jen doufala, že mi máma uvěřila. ,,A nemáš být v práci?"

Zamračila se. ,,Dneska mám přece volno, Jamie."

Aha. No jistě.

,,Jo, já zapomněla, promiň," zahihňala jsem se a se skloněnou hlavou se odebrala nahoru do svého pokoje, kde jsem se zamkla a složila na posteli. Na tváři se mi rozlil šťastný úsměv a z úst mi unikl tichý smích.

Zavzpomínala jsem na to, jak Will reagoval, když jsem mu řekla, že to cítím stejně jako on. Až teď jsem uvažovala nad tím, že jsem to možná trochu přepískla, ale koho to zajímá?

Zpět k té reakci. Kvůli tmě jsem mu neviděla do obličeje, takže jsem z jeho výrazu samozřejmě nepoznala, jak se tváří. Po chvíli tíživého ticha řekl jen: ,,Opravdu?" A já přitakala. A Will se šťastným uculením znovu přitiskl své rty na ty mé.

Zůstala jsem ještě ma snídani a poté, co jsem se rozloučila s Becky i Willem, zamířila jsem na autobus a pořád se smála jako šašek.

Byla jsem plná energie. Sázku jsem zrušila a tím konečně dosáhla štěstí. Odhodila jsem veškeré předsudky a hlavně pravidla. A tím jsem asi úplně zcvokla.

Bez přemýšlení jsem vzala do ruky mobil a naťukala Jillino jméno. Napsala jsem jí esemesku: na me nemas, krasko :P Jamie

Šťastně jsem se znovu svalila do peřin a zavřela oči. Na Liama jsem teď myslet nechtěla, i když jsem mu nejspíš dost ublížila. Znovu mě přepadlo sobectví a až nezdravé sebevědomí.

,,Mám Willa. A Jillian, jdi se vycpat! A Harper, Chlo-" ztuhla jsem a prudce otevřela oči. Sakra. Chloe byla přece pořád moje kamarádka. Pořád jsem ji měla ráda. A teď jsem jí prakticky přebrala kluka, do kterého byla už nějaký ten pátek úplně zamilovaná.

Zaúpěla jsem. Kdyby se Chloe dozvěděla, že jsem u Willa přespala, už v životě by se mnou nepromluvila.

Život je o ničem, když se nemůžete svěřit.

Máma mě potom zavolala dolů na oběd. Seděla jsem vedle Olivera, který si hrál na mobilu a každou chvíli zakřičel něco jako: ,,Héj, zabij ho! Zabij ho!"

,,Nevím, jestli je dobrý nápad těm dětem dovolovat tyhle hry hrát," poznamenala jsem a promíchala si svoje houbové rizoto.

Máma se uculila. ,,Oliver je v pohodě, Jamie. Nestrachuj se."

,,Hm," zasmála jsem se.

,,U té Harper musela být sranda. Už od toho, co jsi přišla, se usmíváš jako slunce."

Nic jsem na to neřekla. Jen jsem pokrčila rameny, což mamku rozesmálo. ,,Ach, Jamie," lamentovala a mně to vyvolalo ještě širší úsměv, který mi nemohlo smazat ani to rizoto.

Po obědě, kdy jsem si v pokoji pročítala blog mé spolužačky, která sem přidávala své kreativní nápady typu DIY a tak dále, mi přišla esemeska. Psala Jill.

:D dobra nalada, jo?

Ušklíbla jsem se. Energie mě celou obklopila. Cítila jsem svobodu a hlavně štěstí, které spalovalo moje nitro a zabraňovalo mi tak normálně uvažovat.

Ani ty mi ji nezkazis :P

Napsala: opila ses? Hned rano?

Jen jsem se líbala s tvým bratrancem, pomyslela jsem si.

Až pozdě, hodně pozdě, jsem si uvědomila, že jsem svoji bleskovou myšlenku té mrše odeslala. Přiznala jsem se jí a moje blbost mě okamžitě položila na kolena.

Odpověď: to nemyslis vazne, Jamie

,,Ups," zašeptala jsem a s hlasitým plesknutím jsem se plácla do čela. To, co mělo zůstat tajemstvím, jsem naservírovala té největší šelmě, která mě nejspíš přijde hodně brzy zničit.

S panikou jsem vytočila Willovo číslo.

,,Jamie?"

,,Wille? Já to dosrala."

.....
Hodně krátká noční kapča.

Když se daří, tak se daří.

Chrissy

PS: ten gif miluju!