Pravidla hry ✔

Přiznání

Nevím, jestli vůbec má cenu zmiňovat, jak se Willův táta divil, že tam jsem. A Becky snad ještě víc, ale přitom byla nadšená, že mě vidí.

Nechtěla jsem domů. A holkám jsem taky nemohla zavolat, protože jsem se bála. Možná je to na hlavu, přiznávám, ale nedokázala jsem ani pomyslet na to, že bych svým kamarádkám řekla, že jsem sázku vzdala.

Počkat. Kamarádky? Jill mi vyhrožovala. Chloe by mě nejspíš zabila, kdyby se dozvěděla, že jsem s Willem. Jediná, která mě držela, byla Harper.

Možná. Jestli ji Jill proti mně nepoštvala. Ale to jsem už asi moc zlá.

,,To je dobrý, tati. Nic nebude."

Seděla jsem na Willově posteli a přemýšlela, když vtom ke mně docupitala jeho sestra a sedla si za mnou. Usmála se.

,,Mám pocit, že jsme vás vyrušili."

Zvedla jsem hlavu. ,,Cože?"

,,No, vy dva s Willem-"

Zčervenala jsem. ,,Cože? Ale ne. Jasně, že ne. Nechodíme spolu, ani-"

Becky se rozesmála. ,,Vidím, jak to mezi vámi dvěma jiskří. Je mi jasné, že tě má rád. Už od svých dvanácti o tobě denně mluvil."

Spadla mi brada. ,,Ale Becky-"

,,Ale ode mě to nevíš," upozornila mě a já s úsměvem a lehkým červenáním přikývla. Becky si mě chvilku jen tak prohlížela, dokud se nezačervenala a neodvrátila zrak.

,,Co?" Zeptala jsem se.

,,Will se hádá s tátou o tom, kde budeš spát. Taťka se bojí, že v noci něco vyvedete."

,,Oh," zasmála jsem se. ,,Váš táta mě chce poslat domů?"

Becky zavrtěla hlavou. ,,Chce, abys spala u mě v pokoji. Ale mám dojem, že-"

,,Asi bych dneska chtěla zůstat s Willem," zašeptala jsem. Becky přikývla.

,,Myslela jsem si to. Takže já už asi půjdu spát, jo? Dobrou, kočko naše."

Will to nakonec nějak ukecal, ale stejně jsem měla pocit, že jeho otec nás má za blázny. S Willem jsem chtěla zůstat jen z jednoho důvodu: potřebovala jsem nějakou oporu. Byla jsem úplně na prášky, protože jsem si byla plně vědoma toho, co jsem udělala.

Asi jsem potřebovala slyšet, že to není moje vina, což jistě byla. A Will byl jasnou volbou.

Becky mi půjčila na spaní svoje teplákové šortky a volné modré tričko. Will zavřel dveře od pokoje a zatáhl závěsy. Já jen nepřítomně zírala na Liamovu esemesku a přemýšlela. Terry nejspíš svoji hrozbu myslela vážně. A Wendy, ehm...

,,Liam je hrozně úžasný člověk, Wille," vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě. Will na chvíli strnul, ale nakonec ze sebe vynutil slabý úsměv a došel ke mně na postel. Zvedl mi bradu a tím mě donutil se mu podívat do očí.

,,To ty jsi taky, Jamie."

Zaslzela jsem. ,,Tolik jsem toho zničila, že? Až se Chloe nebo Jill dozví-" Zajíkla jsem se a sklopila pohled ke svým kolenům.

,,Nechápu, co s nima pořád máš. Prostě se na ně vykašli, dobře? Se svou sestřenicí to vyřeším a s Chloe nějak taky. Nejsi zodpovědná za všechny."

,,Ale-"

Přitáhl si mě k sobě do pevného objetí a já mu vděčně zabořila nos do krční jamky. Vdechla jsem vůni jeho sprchového gelu a pro sebe se usmála.