Pravidla hry ✔

"Jsi tak sladká"

Poprosila jsem svou partu, aby ke mně ráno přišla a pomohla mi se připravit na rande.

"Chystáte nějakou akci?" Zeptala se mě máma u snídaně.

"Jo, něco takového, mami." Usmála jsem se a podrbala Olivera ve vlasech. "Nevadí teda, že přijdou?"

"Vůbec ne, zlato. Nezlobte." Napomenula mě.

"Nebudeme." Slíbila jsem.

"Jako minule, co?" Zavzpomínal táta a já zrudla.

Holky se objevily až o půl jedné. Naběhly k nám jako velká voda a zamkly se se mnou v pokoji. Tři hodiny jsme zkoušely kombinace makeupu, plavek, účesů a oblečení.

Nakonec jsme zvolily lehké světle zelené šaty, romantický cop na stranu, lehoučké stíny broskvové barvy a voděodolnou řasenku.

"A ať to stojí za to!" Nakázala mi Harper a objala mě.

"Bude." Přikývla jsem a zavřela za námi domovní dveře.

Jelikož jsem měla ještě hafo času, rozhodla jsem se tam dojít pěšky. Procházela jsem kolem domů, palm, stánků...

A potom jsem konečně dorazila na pláž. Půl páté. Sakra.

Sedla jsem si na lavičku a pozorovala moře.

Stejně vyhraju!

Nevím proč, ale okamžitě se mi vybavil můj a Willův poslední "plážový zápas".

"Jsi holka! Pomalá jako moje babička!"

"Stejně vyhraju!"

"Na to zapomeň!" Rozběhl se za mnou a podrazil mi nohy. S křikem jsem sletěla do písku.

"Blbečku!" Vyjekla jsem.

Zaujal bojový postoj. "Chceš se prát, Jamie?"

Vyskočila jsem na nohy a vrhla se na něj. Objala jsem ho pažemi kolem krku a nohy zahákla o jeho pas. S výkřikem dopadl zády na písek a já s ním.

Rozesmála jsem se. "Že bych to dneska vyhrála?"

Zatlačil mi na stehna. "Slez ty slonice."

Vyplázla jsem na něj jazyk. "Ty sám jsi slon!"

Nějak se překulil, takže jsem spadla na záda a on nade mě. "Vyhrál jsem." Usmál se.

Zamračila jsem se. "Jdi někam, Wille."

To ho rozesmálo. "Taková malá a tak strašně drzá."

"Nejsem malá, blbečku!" Křikla jsem a odstrčila ho. "Řeknu Chloe, že jsi na mě hnusnej a ta se s tebou pak nebude bavit."

Zazubil se. "To nevadí."

"Jamie?"

Zamrkala jsem. Přede mnou stál Liam a krásně se na mě usmíval. Měl na sobě bílé tričko a plavecké šortky.

Uf. Vyskočila jsem.

"Liame!" Vypískla jsem radostně. "Promiň, zamyslela jsem se."

"V pořádku." Zářivě se usmál. "Sluší ti to. Vyrazíme?"

"Ehm, díky, jo." Přikývla jsem a následovala ho k jeho autu.

"No ty vole." Ujelo mi. Byl to bílý Mercedes, nejnovější model.

"Sedej." Pokynul mi a otevřel dveře spolujezdce. Poslechla jsem ho a posadila se na bílou koženou sedačku. No páni.
Sedl na místo řidiče a nastartoval.

Po pěti minutách jízdy zabočil na malou cestičku pro jedno auto.

"Kam jedeme?" Zeptala jsem se.

"Kousek odtud je taková zátoka. Je to tam fakt hezký, ale moc lidí o ní neví. Líp pro nás, ne?" Zazubil se na mě a mně poskočilo srdce.

Zastavil, vystoupil a otevřel mi dveře.

Vyskočila jsem z auta a znovu ho následovala.

A když jsem to konečně spatřila... "Liame!" Vydechla jsem. "To je nádhera!"

Pod námi se rozprostírala písečná pláž a nádherná modrá laguna.

Sešli jsme strmý sráz. Pořád jsem ohromená tou krásou zírala před sebe a nedávala pozor, kam šlapu.

Zakopla jsem a už letěla dopředu, ale Liam mě zachytil.

Držel mě kolem pasu a díval se mi do očí. Kousla jsem se do rtu. Měl krásné oči.

"Jsi tak sladká." Zašeptal a pořád mě držel.
Vydechla jsem. Ani jsem si neuvědomila, že jsem zadržovala vzduch.

Sklonil se ke mně. Rozbušilo se mi srdce a zavřela jsem oči.

Konečně.

Jeho rty se otřely o ty mé a mně přeběhl mráz po zádech. Obmotala jsem mu paže kolem krku a tak se na něj prakticky pověsila.

Přitiskl mě k sobě a doopravdy mě políbil. V žaludku mi bouchla sopka a nohy se mi podlomily, takže jsem sletěla do písku a Liama stáhla s sebou.

Jemu to ale zřejmě ani nevadilo. Pořád mě držel za boky. Jemně mě kousl do rtu.

Vzdychla jsem a tak mu umožnila do mých úst proniknout jazykem. Polilo mě horko a srdce hrozilo vylétnout z hrudi.

Líbal dokonale. Zkušeně. To mě donutilo trápit se myšlenkou, s kolika holkama už se líbal. Určitě nebyl začátečník.

Jednou rukou mi sjel po boku dolů až na levé stehno a pak mi zajel rukou pod šaty.

Nevím, jestli to byl instinkt, nebo něco takového, ale jako by mi v hlavě zablikal varovný alarm. Vší silou jsem se od něj odtrhla a vyškrabala se do sedu.

"Promiň." Špitla jsem. "Ale podle mě je na to ještě brzy." Dýchala jsem jen přerývaně. Dotkla jsem se pulzujícího rtu a ošila se.

"Jo, promiň. Mrzí mě to." Usmál se a bylo vidět, že ho to vůbec nemrzí. "Tak jdeme do vody?"

Nečekal na odpověď, sundal si tričko a vyběhl k laguně.

Naposledy jsem se nadechla.

Fajn. Tohle bude těžší než jsem si myslela.