Pravidla hry ✔

"Nevím, jestli to dám..."

"Takže ty to zaklapneš, jo?" Zeptala se mě Harper opatrně a já přikývla.

Seděly jsme na houpačkách na dětském hřišti, za našimi zády zapadalo slunce a poslední rušiči 'dospěláckých' rozhovorů odcházeli s rodiči zpět domů. Harper mě tu zpovídala už asi hodinu. Chtěla vědět, co mi celý den bylo a proč jsem jen tak odešla z pizzerie. Na výmluvu s Oliverem mi neskočila. Chtěla znát pravý důvod.

"A co pak? Budeš s ním pořád?"

Vzhlédla jsem. "Hm?"

"Budeš s Liamem pořád chodit?"

Překvapením jsem zamrkala a otočila svůj zrak ke skluzavce. "My spolu chodíme?"

Harper to rozesmálo. "Jasně, že jo! Chodíte spolu na rande, má tě rád, je z tebe celej pryč."

Zavrtěla jsem hlavou. "To si fakt myslíš? Proč by chtěl někoho, jako jsem já? Podle mě jsem jenom letní úlet. On vlastně taky. Co nevidět se naše cesty rozejdou a každý dostaneme, co jsme chtěli. Já vyhraju sázku a on zase bude mít pocit, že dostal mladou pitomou sedmnáctku, teda mě."

Postavila jsem se na nohy a setřela si první slzy. Přesně tak to bylo. Liam byl už dospělý. Měl na víc.

"Tak to se teda šeredně pleteš, Jamie, protože každý vidí, že ty nejsi jenom úlet," taky si stoupla a došla ke mně.

"Nevím, jestli to dám," přiznala jsem.

Protočila panenky. "Jasně, že jo. A kdyby ne, vzpomeň si, že tě do toho nikdo nenutil. Nikdo po tobě nechtěl, abys tohle dělala, Jamie."

Polkla jsem další slzy a vynutila ze sebe slabý úsměv. "Tys mě k tomu donutila."

Pozvedla obočí. "Ne. Já si z tebe jen dělala srandu, brouku. To ty sis umínila, že udeláš to, cos udělala a ještě se jenom chystáš udělat. Takže to na mě laskavě neházej, protože já tě do toho nenutila."

Podívala jsem se jí do očí. A věděla jsem, že má pravdu. To jsem už ale věděla dávno. Harper za nic nemohla. Často něco řekla bez rozmyslů. Mluvila s legrací a jemnou ironií, ale já to vždy brala až příliš vážně. Byla jsem už prostě taková. Výbušná, urážlivá a až moc cílevědomá.

"Promiň," řekla jsem.

Usmála se. "Však dobrý, kočko. Půjdeme? Za chvíli bude tma."

...

Vyšla jsem ze sprchy a odebrala se do svého pokoje. Rozsvítila jsem lampičku a vytáhla svůj zápisník. Nalistovala jsem si stránku s nadpisem For you a potom odešla ke skříni pro své klávesy.

Zkontrolovala jsem, jestli nikdo nejde. Nešel. Okey.

Místností se rozezvučely první tóny a s nimi i můj falešný zpěv.

"I am laying in my bed,
Thinking of a boy I met
Yesterday.

He had that beautiful eyes,
He was totally nice,
He was-"

Crrrr..

Mobil.

"Prosím?" Ozvala jsem se.

"Jamie? Tady Will."

.....................................
Hrabe mi z brambor.

No, nevadí XD

Trochu slabší kapitola :)

PS: líbí se vám nový cover? :))))