ROSE 2

Těhotná?!

"Ahoj, tati." Přivítala jsem se se svým taťkou, když dorazil k Dylovi domů.

"Ahoj, děje se něco?" Zeptal se trochu vystrašený z toho, co jim chceme oznámit.

"Jdi do kuchyně, všechno se dozvíš." Pokynula jsem mu rukou směrem ke kuchyni, kde u stolu už seděl Dyl a strýček John. Sedla jsem si vedle Dylana a taťka vedle Johna, jak jinak, že?

Dyl mě chytil za ruku, položenou na stole a hladil mi palcem klouby. Nevím jestli uklidňoval mě nebo sebe, ale byla jsem z návratu jeho matky vykolejená stejně jako on, takže mě to svým způsobem uklidňovalo.

"Myslíme, že bysme vám měli něco říct a bude asi lepší abyste se to dozvěděli teď od nás, než potom od někoho cizího." Řekl Dylan a stiskl mou ruku.

"No, nebudeme vás napínat ani chodit kolem horké kaše prostě-"

"Bože!" Chytl se za pusu táta a svým výkřikem mě přerušil. "Ty jsi těhotná!" Tak tím mě oddělal. Koukala jsem na něj jako na zjevení, stejně tak Dyl. Naše pohledy si však převzal trošičku jinak. Místo 'co to meleš?' si to převzal jako 'jak to víš?'.

"Sakra Jamesi, my budeme dědové!" Vykřikl Dylovo táta. "Co škola?! Vždyť máte ještě dva roky než vůbec doděláte střední! Zbláznili jste se?! Vždyť-"

"Sakra ticho! Nejsem těhotná, vždyť my jsme ještě ani- sakra to je jedno! Chtěli jsme vám říct, že Samantha se vrátila!" Oba ztichli. Dyl mi drtil ruku a oči strýčka Johna začaly pomalu skelnatět.

"Jaká Samatha?" Zašeptal. Nejspíš doufal, že mám nějakou kamarádku Samanthu, ale já ho ujistila v jeho obavách.

"Dylanova matka." Řekla jsem tišeji. Nastalo dlouhé ticho, které přerušilo až Johnovo vzlykání.

"Ne. Prosím, ne." Dal si hlavu do dlaní a můj táta mu dal ruku na záda.

"Bohužel, ano. Přišla před školu a ztropila tam scénu. Tati, nevíš, co může chtít?" John se nadech a koukl Dylanovi do očí. Jakoby chvilku váhal co má říct a nakonec na jeho otázku záporně odpověděl. "Nevím, Dyle, nevím." Svěsil hlavu a požádal nás, abychom šli, protože si potřebuje promluvit s mým tátou.