ROSE 2

Probuzení

Vzbudilo mě šimrání na krku a dotyk na boku.

"Vstávej, Rosie." Zašeptal mi do krku Dyl, což mě zašimralo ještě víc.

"Nech toho." Zasmála jsem se a chytla jeho ruku, která mě hladila po boku. Zatáhla jsem za ni, takže mě zase objal a dál jsme v tichosti leželi.

"Musíme vstávat." Zamumlal znovu ospale.

Pokroutila jsem hlavou. "Nemusíme, dnes je volno, máme prodloužený víkend. Takže zase zavři oči a spi." Zašeptala jsem a víc jsem se na něj namáčkla.

"Fajn. Ale jen chvilku. Pak musíme jít na snídani a oznámit tatovi- no vždyť víš." Povzdechl si. Celý večer mi to vrtalo hlavou. Proč se vrátila? Třeba se jen přistěhovala s nějakým mužem. Ale proč byla před školou?

Dyl už usnul a já od toho nebyla daleko, když se ze zdola ozvalo bouchnutí dveří a strýčkův hlas.

"Je někdo doma?!" Zakřičel až sebou Dylan trhnul.

"Jdu tam, ale ty už vstávej." Přikývl a pustil mě, abych mohla odejít. Seběhla jsem schody do kuchyně, kde na židli seděl John s hlavou na stole.

"Ahoj." Zasmála jsem se a přešla jsem k lednici. "Dáš si snídani?"

"Ahoj, Rose. Nedám, půjdu rovnou spát." Řekl, ale stále zůstal ležet hlavou na stole.

"Mám nápad." Řekla jsem a John ke mně vzhlédl. "Co kdybys šel spát do postele, bude jistě pohodlnější než stůl." Uchechtla jsem se a vyndala z lednice mléko. Do dvou misek jsem nasypala čokoládové lupínky a mlékem je zalila.

"Mmm, dobrý nápad." Zamumlal si pod nos a pomalu se odšoural do své ložnice.

Vzala jsem dvě lžičky a opatrně i s lupínky vystoupala schody.

"Dyle? Jsi vzhůzu?" Mírně jsem zakřičela.

"Jojo. Vzhůru. Jsem." Sotva jsem mu rozuměla, jelikož, jak jsem po chvilce zjistila, mluvil s obličejem v polštáři.

"Dyle," Zasmála jsem se, "nejdřív mě budíš a pak klidně spíš dál? Notak. Máš tu snídani."

"Jsou to lívance polité sirupem s čerstvým ovocem?"

"Ne. Čokoládové lupínky s mlékem."

Něco zamrmlal a dál ležel. "Dylane!" Smála jsem se. Přišla jsem k němu a hezky jsem si ho za rameno přetočila k sobě. Hned jak otevřel oči políbila jsem ho a on okamžitě spolupracoval. Stáhl si mě na sebe a následně mě přetočil pod něj.

"Mm, budeme to mít celý rozmáčený."

"To je jedno."

Když už jsem neměla dech odtáhla jsem se a zrychleně dýchala.

"Dáme si lupínky?" Zeptal se a s nevinným úsměvem vstal.