Lukáši? Musím Ti Něco Říct...//Letr

Part #7

P: "Není to tak, jak si myslíš."

L: "Dej mi pokoj."

P: "Dovol mi vysvětlit to, co si dneska ráno viděl, prosím."

L: "Nechci nic vysvětlovat ! Jdi do háje!"

P: "Udělal jsem si z Pavla jen srandu. No tak."

L: "Jo, já z tebe taky! Jedna sranda ti dneska zavolá z vydavatelství. Čau!"

Chtěl jsem mu odpovědět, ale zablokoval si moje číslo. Pěkně jsem to podělal. A jak to myslel s tím vydavatelstvím, sakra.

,,Pavle, pojď sem."

,,Co je ?"

,,Nechtěl by jsi ject s Pájou na dovolenou?"

,,Kam?"

,,Do Řecka."

,,Kdy?"

,,Na. Tady máš lístky."

,,Co za to chceš?" Hned mě napadla jedna věc. Udělám si z Pavla prdel.

,,Nooo...ehm.."

,,Co?"

,,Vyspíš se se mnou." Musel jsem se hodně přemáhat, abych nevybuchnul smíchy. Jediné co udělal bylo, že mi beze slova vrátil lístky a odešel.

,,Pavle, já si dělal srandu!" Vrátil se. A koukl mi přísně do očí.

,,Já myslím, že té srandy bylo dneska až až! První mi ráno dáš pusu, čímž úplně zničíš Lukáše a teď si děláš srandu znova?! Je mi z tebe špatně!" Zabouchl za sebou dveře tak silně, že to otřáslo bytem.

Výborně Lexo. Jako vždy jsi všechno podělal, a vyšel z toho jako ten nejhorší. Zazvonil mi mobil. Vydavatelství. Zvedl jsem to.

,,Lexa. Prosím?"

,,Máme pro vás zprávu ohledně vaší skupiny."

,,Ano?"

,,Dnes za námi přišel pan Bundil. Mám vám oznámit, že kapela končí." Zastavilo se mi srdce a mobil mi vypadl z ruky. Jako by mi někdo vyrazil dech. Pavel to celé sledoval ze dveří. Jen se ušklíbl.

,,Karma je svině." Zašeptal a šel pryč.

Tohle nemůže být pravda. Nevím, co mě to popadlo, ale sebral jsem se k sobě do pokoje. Sedl si za klávesy a začal zpívat.

(Koho nebaví texty, tak ať to přeskočí)

Přál jsem si, aby se mi to jen zdálo, je to noční můra po který přijde ráno

Dávno už vim, že čas nejde ovládnout, nejtěžší rozsudek s tímhle pocitem stárnout

Dal bych cokoliv klidně se upsal ďáblu, za vteřinu jistoty, že to bez tebe zvládnu

Proti prázdnu mám ukolébavku v prášku, mít na paměti DELETE, tak rychle ho zmáčknu

Až zasáhne tma a zhasnou mi světla, až se zastaví čas a zmizí cesta, ty a já, ty a já, ty a já, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit

Až zavane bouře do bezvědomí, až tě to zasáhne hluboko do svědomí, ty a já, ty a já, ty a já, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit

Jsi všude kolem mě, nejde tě obejmout, jak zámek na mým srdci, kterej nikdy nejde odemknout

Už víš, proč se lidi otáčej, když kolem jdou, páč se každým krokem od tebe propadá země podemnou, tak zapomeň, nebo tě vzpomínání sejme, mám opustit něco bez čeho dejchat nejde

Kdykoliv tvý jméno tančí na mejch rtech, tak zastaví se čas, na vteřinu ztratim dech

Až zasáhne tma a zhasnou mi světla, až se zastaví čas a zmizí cesta, ty a já, ty a já, ty a já, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit

Až zavane bouře do bezvědomí, až tě to zasáhne hluboko do svědomí, ty a já, ty a já, ty a já, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit

Nejde to, nejde to, nejde to vrátit, já vim nejde to, nejde to vrátit zpátky, i kdybych si to přál, ani kdybych o to prosil....

Až zasáhne tma a zhasnou mi světla, až se zastaví čas a zmizí cesta, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit

Až zavane bouře do bezvědomí, až tě to zasáhne hluboko do svědomí, ty a já, chci to zpátky, když nejde to vrátit...

Jen co jsem to začal zpívat, tak mi začaly stékat po tvářích horké slzy, které dopadaly na klávesy. Nahrával jsem si to na mobil. Dal jsem to na Instagram. Konečně už Instagram umožnil dávat delší videa než 15 sekund.

Přidal jsem k tomu jen jediný popisek: 💧= 💔
Chytří pochopí.

Zamkl jsem obrazovku, dal mobil na stolek a lehl si na postel. A jelikož mám úžasné fanoušky, tak mne začali spamovat. Jedno upozornění za druhým. Proto jsem vypl zvuk a dál se věnoval teď momentálně mé oblíbené činnosti; koukání do stropu.

Po chvilce jsem se začal vážně nudit. Poprvé za sto let se nudim. To bych měl oslavit. Rozhodl jsem se podívat na Instagram, co mi píšou.

Jenže když jsem se tam podíval...

,,Proč brečíš?!!"

,,Lol...Hoggy brečí."

,,Uletěly ti včely?"

,,Peťulko, proč brečíš? My tě máme rádi. Nebreč, prosím. Jinak vážně nádhera."

,,ubrecenej hogy. To si dam na tapetu.... :D "

,,Rozbecel si mne."

,,toje buzerant"

Tentokrát máš pravdu hochu. Opravdu jsem buzerant. Musel jsem mu na to odpovědět.

,,Jo. Kápl jsi na to. 😶"

Povzdechl jsem si a pročítal další komentáře. Až jsem narazil na jeden...jediný člověk, který to pochopil.

(F- fanynka; P- Petr)

F: ,,Nemyslíš tím popiskem, že se Slza rozpadla, že ne?😭"

P: ,,Jsi jediná, která to pochopila."

F: ,,Ale, neeeeee. To je hrůza! Co se stalo?"

P: ,,To nesmím říct."

F: ,,Moc mě to mrzí Petře. Tohle se nikdy nemělo stát."

P: ,,Řeknu k tomu jen tolik; je to moje chyba...."

Plno fanynek i fanoušků mi napsalo, že by chtěli vědět, jak vypadám, když brečím. Tady mají odpověď.

Konec. :3

Dnešního dílu....