Lukáši? Musím Ti Něco Říct...//Letr

Part #7

Jdeme na to ! 👏

Lukáš:

Byl jsem jen jeho potěšení na jednu noc. Člověk, kterého jsem z celého srdce miloval mi nabulíkoval do hlavy to samé. Lhal mi do očí!

Tohle mám za to, že jsem s ním založil skupinu? Za to, že jsem mu splnil sen stát se zpěvákem?

Každý nádech mi dělal problémy, protože mě tak neskutečně bolelo u srdce. Jakoby do něj někdo bodal horkou jehlou.

Jel jsem směrem do Universal Music. Slzy mi tekly proudem. Ani jsem se je nesnažil zastavit.

Už mi je jedno, že mě málem srazil kamion, že jezdím na červenou, že nedávám přednost v jízdě. Chtěl jsem jen jediné. Zničit Petra přesně tak, jak on zničil mě.

Vycházím do budovy našeho vydavatelství. Oči mám opuchlé. Všichni na mě divně koukají, ale mně je to fuk. Jdu přímo do kanceláře našeho "šéfa".

,,Dobrý den pane Bundile."

,,Dobrý."

,,Ehm...jste v pořádku?"

,,Když řeknu, že ne, tak se mě budete ptát, co se stalo. A když řeknu jo, tak budu lhát. Takže, co si mám vybrat?"

,,Dobrá, nechám to tak. A co vás sem přivádí?"

"No, jde o naší skupinu. O Slzu."

,,Ano?" Svezl jsem se na židli před jeho stolem.

,,Končím."

,,Jaký máte důvod?"

,,Petr mě strašně zradil. A já. Já se mu nedokážu podívat do očí. Nechci ho ani vidět."

,,Takže opouštíte skupinu, nebo končíte celkově jako kapela?" Musel jsem se zamyslet. Je to dost těžký. Mám Petra zničit celkově, nebo jen z části? Přece jenom ho pořád miluju. Bez ohledu na. Ehm. To. Že. Políbil. Pavla. Ne, Lukáši. Nebudeš měkota.

,,Končíme celkově."

,,Nechcete to ještě zvážit ?"

,,Ne, jsem plně rozhodnutý."

,,Dobře. Kontaktujeme pana Lexu o vašem rozhodnutí."

,,Děkuju. Na shledanou."

,,Na shledanou."

Odcházel jsem o něco uvolněnější. Teď budu mít hodně času, když už Slza není. Jenže. Musel jsem Petra nějak vytrestat.

Ale když nad tím tak přemýšlím. Není to až moc velký trest? Nebude si chtít Petr něco udělat, když jsem mu zničil sen?

Ale já mu ho nezničil. Klidně může zpívat sám za sebe. A navíc. Je YouTuber. To ho jistí. A myslím, že to pro něj bude veliké uvolnění, když nebude mít kapelu. Bude mít o hodně víc času. V kapse mi začal vibrovat mobil, tak jsem ho vytáhl. Při pohledu na displej jsem ztěžka polkl.

Petr:

1 zvonění, 2, 3, 4, položil to. Co se mu sakra stalo? Proč mě ignoruje? Nechápu, co jsem mu udělal. Bylo mi z toho na nic.

,,Petře?" Přerušil mě v přemýšlení Pavel.

,,Hmm?"

,,A co když to viděl?"

,,Co měl vidět?"

,,Co když viděl, jak si mě ze srandy dal pusu?" A sakra. Co když opravdu? Tohle by mě vážně nenapadlo. Najel jsem na zprávy, zadal Lukyho číslo a začal ťukat písmenka do klávesnice.