Lukáši? Musím Ti Něco Říct...//Letr

Part #3

Sorry, ale ta fotka v médiích fakt vypadá, jako by si chtěli dát pusu. :D Zvlášť ten Petrův propalující pohled na Lukáše.

Petr:

Teď nebo nikdy Lexo! Řekni, co k němu cítíš.

,,Co mi musíš říct?"

,,J-já."

,,Co?"

Buď mu to řekneš, a budeš šťastný, nebo budeš mlčet, a dál se v tom utápět.

,,Já, bych si chtěl dát pauzu. Aspoň dva měsíce. Jet na dovolenou. Mám toho fakt hodně, a už mi to leze na mozek."

Fakt skvělý ty debile! Nic lepšího si vymyslet nemohl?

,,No, to máš pravdu. Ale co Přístav? S tím nemůžeš jen tak seknout." No, jo. Na to jsem ani nepomyslel.

,,Ten je mi ukradený. Ať si vymyslí nový scénář, protože já chci dovolenou."

,,Proč na tom tak lpíš?" Nadzvedl obočí Lukáš.

,,No, tak mě napadlo, že bys jel na tu dovolenou se mnou. Víš, co. Trochu vypnout, uvolnit se. Dostal jsem totiž dva lístky do lázní v Řecku."

Lukáš:

Vážně? Opravdu mě ten roztomile vyhlížející kluk zve na pobyt v Řeckých lázních? Tohle je tvá příležitost Lukáši! Musíš se jí chopit za každou cenu.

,,To beru!" Řekl jsem s radostí. Nevím, čím to, ale jako by to byla telepatie. Oba jsme si padli do náručí a silně se obejmuli.

Ale nebylo to takové to chlapské, nebo kamarádské obejmutí. Spíš. Jako když se uvidíte objímat pár.

Byla to úžasná chvíle, ale skončila tak rychle, jak začala. Petr se totiž odlepil dost rychle. Sklopil jsem hlavu a udělal si pro sebe ublížený výraz.

,,Co je?'' Zeptal se.

,,Ale nic. Jen...mě trápí ta Jarča." Jedna lež za druhou. Dneska válíš Lukáši.

,,Mám jí zavolat?" Moje oči se rozzářily jako dva plamínky ohně.

,,Byl bys tý lásky?" Jen co jsem to dořekl, tak jsem se chytnul za pusu, co to ze mě vlastně vyšlo. Petr na mě hodil vyjevený výraz.

,,Ehh...no...jasně, že byl. Pro tebe cokoliv." Nervózně se usmál.

Vzal mi můj mobil, vytočil Jarču a dal to nahlas.

,,Ano, lásko?" Ozvalo se z repráku.

,,Ahoj, tady Petr. Lukáš tu sedí se mnou, a chtěl by ti něco důležitého říct."

,,O co se jedná, Lukáši?" Řekla naprosto vážně.

,,Řeknu to za něj. Nezvládl by to." Bylo slyšet povzdechnutí.

,,Je mi to jasný. Rozchod. Hadám správně?"

,,Nerad to říkám, ale ano." Řekl Petr soucitně.

,,Já to v poslední době cítila Luky. Že už ke mně nechováš tu lásku, jako kdysi." Z její strany bylo cítit zklamání. Jenže, jak s ní mohu dál být, když miluji osobu sedíc vedle mě s mojím telefonem v ruce?

,,Je mi to líto Jaru."

,,To je v pořádku Lukáši. Chápu to."

,,Zítra si přijdu pro věci."

,,Ahh...dobře. Měj se."

,,Ty taky."

Hovor ukončen.

,,Moc ti děkuju Petře. Moc jsi mi pomohl."

Petr:

,,Rádo se stalo." Řekl jsem a podíval se mu do očí ve kterých se třpytily perličky slz. Ne, prosím. Nebreč, nebo budu i já.

,,Petře, víš, že tě mám fakt rád?" Zašeptal a zajíkl se. Měl na krajíčku.

,,Víš, že já tebe taky ?" "Ne. Já tě nemám rád, já tě miluju." Řekl jsem si v duchu.

Obejmul jsem ho. On si mě ještě víc přitiskl k tělu. Je o dost vyšší, takže jsem měl hlavu pod jeho bradou.

U ucha jsem slyšel tiché vzlyky. Ale. Proč brečí ?

,,Nebreč. Můžeš zůstat tady, dokud si něco nenajdeš."

V překladu to je; ,,Můžeš tady zůstat navždy. Se mnou."

,,Děkuju." Pošeptal mi těsně u ucha až mě zamrazilo.

Mé tělo se zachvělo. Příčinou byly Lukášovi ruce, které si hráli s konečky mých vlasů.

Tohle, je snad sen.

,,Vím, že nejde lehce najít cestu do tvejch snů, já vsak na tý stezce na vavřínech neusnu,..." Řekl potichu, přičemž jsem cítil na mém krku jeho horký dech, který mi rozechvýval celé tělo.

Petře, no tak, neklepej se. Chtěl jsem se ze sevření vytrhnout, ale jeho ruce byly jako kleště, které ne a ne povolit.

,,Lukáši?"

,,Mmm?"

,,Pusť mě prosím."

,,Jo, jasně. Promiň."

Jeho ruce opustily mé tělo a já se konečně zhluboka nadechl. Ta jeho vůně je tak půvabná.

,,Půjdu se osprchovat." Oznámil mi a šel do koupelny.

Už u nás byl tolikrát, že tu je jako doma.

Já ještě editoval video. No, zabral jsem se do toho tak moc, že myšlenky na Lukáše byly ty tam.

Konečně hotovo. Vstal jsem ze židle a protáhl se. Oblékl se do trenýrek na spaní a vešel k sobě do pokoje.

Jenže mojí postel měl zabranou někdo jiný; Lukáš, jak jinak.

Spokojeně oddechoval. Je k sežrání, když spí. Ale spí tvrdě. Tím jsem si byl na 100% jistý.

Popošel jsem blíž a klekl si u jeho hlavy. Můj pohled se přesunul na jeho rty.

Mé oči se pomalinku začaly přivírat. Lehce jsem našpulil rty, nahnul se, a...

Koneeeec. :D Seru vás, co? :p