Who Are You? // Book 2

12

,,Je mi líto jak to dopadlo," zašeptal z ničeho nic Louis do jejich nekonečně dlouhého objetí. Mladší nechápavě zvedl hlavu, aby mu viděl do tváře.

,,Co tím myslíš? Vždyť konečně můžeme být spolu."

,,To ano, ale netvrď mi, že si k Melanie nic necítil. Přece bys s ní jinak nebyl tak dlouho ne?" prohrábl mu jeho kaštanové vlasy a trochu se zavrtěl, aby si udělal větší pohodlí, protože už v jedné poloze leželi moc dlouho.

,,Jasně, že jsem k ní něco cítil, ale poslední dobou jsem si uvědomil, jak moc jsem stále zamilovaný do tebe a s Melanie jsem posledních několik let byl hlavně proto, že mi hodně pomohla a já jí to naším vztahem tak nějak vynahrazoval."dokončil Harry svůj dlouhý monolog. Vlastně ani sám neví jak silné pouto k Mel měl, ale byl si jistý, že to co cítí k Louisovi jednoduše nikdy nebude schopný cítí k někomu jinému.

Starší se natáhl pro polibek, který mu Hazz mile rád opětovat. Dál už jejich rozhovor nepokračoval. Oba byli zabraní ve vlastních myšlenkách. Mladší poslouchal klidný tep jeho přítele a přemýšlel jaké země a státy by společně mohli navštívit. Zatímco Lou byl trochu vyděšený z toho všeho. Miluje ho to ví určitě, ale jeho život je mnohem zamotanější než si všichni myslí.

Už ho nechce nikdy opustit, ale na druhou stranu ví do jakého nebezpečí ho může dostat odchod s ním. Navíc by to pro Harryho znamenalo naprosté odříznutí od dosavadního života. Je to tak zatraceně riskantní. Neodpustí si když mu někdoz těch hajzlů ublíží. Půjdou po nich. To je jasné. Raději by zemřel on než muset koukat na smrt někoho koho nadevše miluje.

Opět se ocitl v situaci jako před lety. Možná to tak nevypadá, ale ani tehdy ho nechtěl opustit. Opravdu ne. Nicméně musel a musí i tentokrát. Znovu mu přelomí ještě nezahojené srdce. Připadá si jako největší monstrum světa - což v Harryho očích byl a možná i bude.

Raději přestal nad vším tím svinstvem přemýšlet a lehce přitiskl své rty do kudrnatých vlasů mladšího. Louis mohl cítit jak se Harry slabě usmál a ještě o trochu víc se zvrtal do jeho hrudi. Oba držely slzy na krajíčku, ovšem z úplně jiných důvodů. Harry chtěl plakat štěstím, zatím co Loui se bál blízké budoucnosti.

,,Moc tě miluju Harry," prostě to s Louise najednou vypadlo a do poslední chvíle si dokonce myslel, že to ani neřekl nahlas. Kudrnáč zvedl hlavu a okamžitě vtiskl letmý polibek na rty staršího. Šimralo ho v bříšku - a to pouze z těch sladkých slov, kterými ho potěšil.

,,Já tebe taky." zašeptal mu z červenýma tvářema do krku. Právě teď byl Harry šťastný jako nikdy. Teda pokud se nepočítá doba před tím, než ho Louis poprvé opustil a nechal samotného a naprosto zmateného se zlomeným srdcem.

//Nebudu vám lhát, jednoduše nebyla nálada na psaná a možná ani ten čas. Doufám, že jsem tím úplně všechny neodradila a alespoň někdo si to přečtě...

Nicméně jsem se po dlouhém rozmýšlení rozhodla -spíš mě to donutilo- ukončit příběh. Takže tuto kapitolu berte jako předposlední. Štve mě to, ale proště jsem naprosto v koncích co se týče nápadů (a že jsem jich pro vás měla připravených hodně).

Ale nebojte ještě dnes -podle nálady intrácké wifi- by na můj profil měl přibýt nový příběh. Bude to něco malinko jiného a v hlavě to mám celkem dlouho, bude to short story a budu moc ráda když na to mrknete.

LOVE U SOO MUCH//