Who Are You? // Book 2

7

Pobyt Harryho v nemocnici se pomalinku blížil ke konci a to Louise zrovna moc neuklidňovalo. Kudrnáč za celou dobu nevylezl z pokoje a když už za ním chtěl Lou zajít, objevila se ta dlouhonohá furie. Správně. Louis ji neměl rád, protože mu brala jeho Harryho a doslova ho poštvala proti němu. Kdyby měl možnost si s ním popovídat a za vše se mu omluvil určitě by bylo vše jinak. Navíc nesnesl pocit, že je s ní šťastný. Jemu se přece nemůžou líbit dívy. Louis přeci není dívka. Každý den si hledal vše o jeho životě v rozmezí osmi let. Nikdy mu to nepřišlo tak moc dávno jako teď. Nikdy nepřemýšlel jak by se v takové chvíli zachoval a najednou musel něco hodně rychle udělat, aby už podruhé nestartil smysl jeho života. Byl zoufalý a na pokraji sil. Jeho stav se rapidně zhoršil, nikdo nevěděl co s ním.

Ovšem Harold na tom nebyl o moc lépe. Od té doby se s Melanie jen hádali, dokonce se mu svěřila, že by chtěla zrušit zasnoubení. Naneštěstí to tlak obou jejich velmi vlivných rodin nedovolil. Oba byli očividně něšťastný. Chtěl vidět Tomlinsona, ale jeho obří ego mu to jednoduše nedovolilo. Až přílíš ho bolela minulost a s ním by na to musel myslet pořád. Do odchodu z téhle prokleté nemocnice mu zbívaly asi tři až čtyři dny. Neskutečně se těšil na svou postel a poživatelné jídlo. Na druhou stranu už bude zdravý a nevyhne se ošklivému rozhovorus jeho rodiči a hádku s Melanie. Jediné štěstí, že mu doktor nařídil klid, všichni s tím čekají dokud nebude plně zdravý, protože potom po něm budou moct řvát na plno. Jeho snoubenka včera odletěla na nějaký charitatvní večírek ve Švédsku, takže bude mít dneska klid. Sám neví kde se v ní bere ta zlost. Melanie je naprosto vyrovnaný člověk, který nikdy na nikoho nezvýšil hlas. Proč mu nevěří, že tohle celé je už za ním?

Harry nemá ani tušení kdo sedí u jeho postele když klidně spí. Kdo ho drží za ruku když brečí ze spaní. Kdo ho jemně líbá na zpocené čelo, aby se uklidnil. Melanie není ta jediná co ho vždy dokáže uklidnit.

,,Sestři?" zatahal za rukáv mladou sestřičku, která mu kontrolovala životní funkce. Polekaně se podívala na Louise, jelikož celou dobu předstíral, že spí, aby se vyhnul blbým otázkám.

,,Potřebujete něco pane Tomlinsone?" mile se usmála a malinko mu poupravila jeho přikrývku

,,Je u pana Stylese nějaká návštěva?" použil svá štěněčí očka, protože mu bylo jasné, že tohle jsou soukromé informace a ani se moc netvářila na odpověď.

,,Neměla bych vám to říkat, ale že jste to Vy," povzdechla si a strčila ruce hluboko do kapes. Malinko se rozhlédla a nahla se blíže ke mě.

,,Šušká se, že teď mají nějaké problémy a věčně po sobě jen řvou. Slečna Melanie včera odletěla do Švédska a bůhví kdy se vrátí." dokončila svou řeč a ještě než odešla mi naklepala polštář, mrkla na mě na znak, abych to nikomu neřekl a zmizela.

Louisovi se zablýsklo v očích, protozě tohle pro něj byla jistá šance jak si pořádně promluvit s Harrym.

Pomalu se zvedl z postele a nazul své chlupaté papuče v podobě medvědích pacek. Přes ramena přehodil župan a pořádně se nadechl, protože se cítil hrozně slabě a Harryho pokoj je na druhé straně nemocnice. Mohl si dovolit nadstandartní pokoj a ten byl od těch normálních oddělen. Šel pomalu, nikam se nehnal. Má dost času a rychlejší chůzi by stejně nezvládl. Aspoň má čas si pořádně promyslet co mu řekne. Třeba ho vyhodí hned co vejde i s tím modrooký brunet počítá. Těžko se mu dýchalo a když měl vzít za kliku jeho pokoje, přišlo mu to jako ta nejtěžší věc na světě.

Nádech, výdech...

Neklepal, prostě vešel do moderní místnosti. Pohled stočil na spícího kudrnáče. Musel se usmát. Byl jednoduše sladký. Potichu se posadil na židli před jeho postel. Naklonil se a políbil ho na čelo jako už mockrát. Bohužel nepočít s tím, že Harry nespí tak tvrdě jak se zdá. Téměř okamžitě otevřel oči a leknutím sebou trhl. Lou se hned odtáhl a sklopil pohled na zem. 

,,Co to kurva děláš?!" zařval naštvaně Harry na vyděšeného bruneta.

,,Chtěl jsem tě vidět," zašeptal tichounce brunet. Mezi chlapci vládlo hrobové ticho. Ani jeden nevěděl jak začít. Harry přemýšlel s čím začít křičet jako první, mezi tím co Louis přemýšlel jak nejlépe začít omluvu.

,,Všechno je mi moc líto." skenoval ho pohledem, bál se jeho reakce.

,,Tvoje lítost mě nezajímá! Víš jak moc to bolelo, když jsem se ráno probudil a ty si jednoduše zmizel? Cítil jsem se jako využitá děvka!" viděl na něm, že i když je jeho hlas tvrdý, oči se slzám neubrání. Ruce měl pevně zaťaté v pěsti a jeho dech byl nepravidelný.

,,Moc toho všeho lituju! Vážně!" už i Loui neudržel slané potůčky svých slz. Bylo mu to jedno, dávno už v jeho očích nebyl ten starší a tím pádem silnější.

,,Využil jsi mě!"

,,To nebylo v plánu,"

,,Takže jsem byl jen součást plánu?!"

,,Miluješ mě?"

,,Ano!!"

,,Cože?" oba jsme vyhrkli najednou a překvapeni zůstali mlčet. Loui nevěřil, že to opravdu řekl a Harry se proklolínal, za to že dřív mluví a nepřemýšlí. Modrooký brunet už nechtěl víc slyšet, dodal si odvahu k něčemu co ho už zcela určitě pošle do pekla.

//doufám, že se vám díl bude líbit, i když je téměř o ničem

chci moc poděkovat za všechny komentáře a doufám, že v tom bude pokračovat i dál

vím že přidávání není moc pravidelné, ale pokud máte nějaký den v který byste chtěli nové díly tak to napište a uvidíme jestli s tím půjde něco dělat

Ještě mám otázku jestli se s někým z vás potkám na Ellie Goulding (30.1) ? 

LOVE U SOO MUCH//