10

1.5K 156 8
                                    

Pokud je to možné tak si k tomu pusťte tuhle písničku

Louis celý den nevylezl z pokoje, i když byl dnes jeho oblíbený puding. To samé se odehrávalo i na druhé straně nemocnice. Harry probrečel celou noc což jeho stavu moc nepomohlo. Stoupla mu teplota a při každém větším pohybu se bál, že mu upadne hlava z té hrozné bolesti. Nechápal jak do toho mohl znovu tak hluboko spadnout. Moc dobře si uvědomoval, že to Louis udělal znovu a on mu to znovu dovolil. Nenáviděl se za to. No nevěděl proč to Lou udělal a možná, že kdyby to věděl tak se od něj možná sám drží dál. Možná.

Mladší si neustále sahal na rty, protože měl pocit, že na nich jsou stále ty brunetovo. Byl zamilovaný, ale zřejmě mu osud nedovolý s ním být ani podruhé. Ale proč?!

Už to nemohl vydržet. Jednoduše se rozhodl, že to vezme do svých rukou, když je Tomlinson naprosto neschopný. Je si na sto procent jistý, že starší to cítí stejně. Přece to není bezcitný šutr!

Sundal ze sebe všechny ty hadičky, pomalu spustil nohy na zem a nazul si měkkoučké papuče. Ještě si blékl modrý župan a nejrychleji jak jeho bolavá hlava dovolila se rozešel na oddělení pro lidi co nemají na tak vybavené pokoje jako je třeba kudrnáčovo. Byla to cesta přes celou nemocnici a proto byl obravdu rád, že na zdech jsou přimontované zábradlí, kterých se mohl chytit. Přišlo mu vtipné jak se k němu celý personál chová jenom proto, že má na účtě o několik nul víc. Moc dobře si pamatuje jak s ním zacházeli když mu bylo šestnáct a neměl nic.

Nicméně se mu to hodilo, když hledal Louisovo pokoj. To se sestřičky mohli doslova přetrhnout, kdo to PANUVELKÉMUABOHATÉMUSTYLESOVI najde a poté zdělí. Chabě se usmál, když dostal svou odpověď a nestále si v hlavě opakoval ,,2. patro pokoj číslo 303,,. V polovině schodů co jsem vyšlapal jsem litoval toho, že byl nedočkavý a nechtělo se mu čekat na výtah. Jako na schvál byl jeho pokoj na opačné straně chodby. Šel rychlým krokem, jelikož ta cesta byla nekonečná a on si nutně potřeboval sednout.

Nechtěl to zbytečně prodlužovat a proto raději ani neklepal a rovnou vrthl do pokoje. Louis k němu stál zády a nejspíš s někým telefonoval a proto si ani nevšiml kudrnáčovo přítomnosti. Harry nechtěl poslouchat, ale na druhou stranu byl starší tak tajemný, že ho neskutečně lákalo poslouchat a možná zjistit alespoň něco málo o něm.

,,Já vím, že tu nemám co dělat...Jo já vím...Ano ale..." nerozuměl jsem tomu, ale soudě podle jeho naštvaného hlasu to nebude nic dobrého.

,,Ne! To nesmíte...Já slibuji, že....Prosím, jeho do toho netahejte...Nic neví nebojte," frustrovaně si projel rukou neposedné vlasy a poté se opřel o parapet. Harrymu to stále nedávalo smysl a začal docela litovat toho, že hned taky neodešel, protože si do hlavy nastrkal další otázky, které mu nedají spát.

,,Ahhh, dobrá hned jak mě pustí vypadnu...Ještě nevím asi Mexiko...Možná." s tím skončil hovor, ale i tak zůstal opřený o parapet. Dýchal hlasitě a nepravidelně. Mladší pomalu a co nejtiššeji to šlo se vytratil z pokoje. Na chodbě se pořádně nadechl a ještě chvilku počkal než tentokrát zaklepal.

,,Dále!" ozvalo se a tak kudrnáč zmáčkl kliku a pomalu jakoby se bál otevíral dveře. Louis byl k němu stále zády a tak potichu vlezl do pokoje celý a zavřel za sebou dveře. Když se konečně Loui otočil úplně zamrzl, evidentně Harolda nečekal.

,,Co tady sakra děláš?!" vyjel po něm starší. Harryho jeho reakce trochu zamrzela, ale tak trochu to čekal.

,,Já... Já vlastně nevím," kudrnáč sklopil pohled na svoje papuče a tak moc se snažil zahnat slzy. Znovu se z něj slato to šesnáctileté kuře. Na co si celé ty roky budoval tvrdou slupku, když sem pak nakráčí pan všemocný Louis a oloupe tu drsnou slupku.

,,Harry," popošel k němu a dvěma prsty mu zvedl hlavu, aby mu viděl do očí. Nechtěl na něj být hnusný, ale jinak by mohl poznat jak moc mu propadl a že to on je tím hlavním důvodem proč se vrátil i když to je pro něj neskutečně nebezpečné.

,,Já chci být prostě jen s tebou." popotáhl Harry a už se ani nesnažil zahnat slzy, prostě je nechal samovolně stékat po jeho tvářích. Nevydržel to a pevně obmotal svalnaté paže kolem Louisova krku jako mládě medvídka koaly. Louis byl zaskočený, ale nehodlal mu to úžasně hřejivé a příjemné objetí opětovat. Jemně ho poplácal po zádech a snažil se tu obrovskou přísavku na jeho krku odstrčit. Když se mu to konečně povedlo tak se zase vrátil zpět k oknu a zahleděl se na menší park před nemocnicí.

,,Nesmíš to brát tak, že já nechci." založil si ruce na hrudi a stále sledoval venkovní ruch na ulicích. Harry k němu popošel blíž až stál těsně vedle jeho těla. Nechápavě se na něj podíval, protože mu jeho slova nedávala žádmý smysl. Kdyby přeci chtěl tak neníco řešit ne?!

,,Já tě jen nechci přivést do tak velkého nebezpečí. Už teď jsem tě do toho zatáhl víc než bych chtěl." pokroutil hlavou a podíval se do těch nejkrásnějších zelených očí co kdy mohl poznat. Jemně ho pohladil přes líčko po čelist až k jeho spodnímu rtu, který bříškem palce pohladil.

,,To si ani chvilku nepřemýšlel nad tím, že bych udělal cokoliv, jen abych byl s tebou, spolu překonáme všechno." mladší chytl Louiho tváře do dlaní a vypadalo to jakoby mu chtěl vykoukat díru do hlavy.

,,Hazz, oni ti ublíží a to bych si nikdy neodpustil. Navíc ty patříš jinam. Ty spíš v pěti hvězdičkových hotelech a já v nejlevnějších motelech. Každý žijeme v jiném světě." Louis si tělo vyššího za boky přitáhl blíž, ale hned jak mu došlo co děla pustil ho a znovu se otočil čelem k oknu.

 ,,Mnohem radši bych žil ve tvém světě než ve světě kde tě každý porovnává jen podle toho kolik máš na účtě." zašklebil se Harry a jemně políbil Louisovo rameno.

Louis se malinko překvapeně ale i nadšeně pousmál nad gestem, které Harry udělal

Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.

Louis se malinko překvapeně ale i nadšeně pousmál nad gestem, které Harry udělal. A přesně v tuhle chvíli si mladší nemohl ani představit jak moc se Loui přemáhal, když se rozhodoval jestli Harryho pustí do svého života a vystaví ho tak nekonečnému útěku, nebo jednoduše zase zbaběle uteče, ale zároveň tak ochrání to jediné na čem mu v životě nejvíce záleží.

//Doufám, že jste rádi, že na další díl nemusíte zase dlouho čekat, i když s ním nejsem úplně spokojená.

Budu moc ráda za jakoukoliv aktivitu, jste úplně nejlepší, protože díky vám se už blížíme k 6K a to je úplně neuvěřitelný!

LOVE U SOO MUCH//

Who Are You? // Book 2Where stories live. Discover now