Who Are You? // Book 2

5

//holky přečtěte si prosím poznámku autora!//

,,Harolde, hele kdo se na tebe přišel podívat!" dveře se rozletěli a místo hlavy mé snoubenky se objevil obrovský plyšový pes a balónky. Nad její dětinskotí jsem musel přetočit oči. Tohle vážně může udělat jen ona.

,,Melanie..." když zaslechla můj naštvaný hlas tak jí došlo, že by to asi stačilo. Konečně jsem spatřil její její hnědé a leské vlasy. Veselým krokem přešla až ke mě. Hodila po mě psa a balónek nechala narazit do stropu. Až teď jsem si všilm, že na něm bylo napsáno: ,,Rychle se uzdrav!"

,,Ale notak, nebuď zase bručoun," Mel chytla moje tváře do dlaní a všemožně je mačkala a zase natahovala.

,,Tak proč si jako každý dospělý nemohla jednoduše vejít do místnosti bez toho zbytečného divadýlka." založil jsem si ruce na hrudi a malinko vyšpulil spodní ret. Na to se Melanie jen zaculila a nahlase, aby mi mohle věnovat jeden z jejích sladkých polibků. Moc dobře ví, že tímhle si to u mě vždycky vyžehlí.

,,Tak jaká byla noc?" pohodlně s nohou přes tu druhou se posadila a chytla se mé dlaně co volně ležela na posteli.

,,Co myslíš? Ty postele jsou hrozné," postěžoval jsem si. Jsem jednoduše zvyklý na nějaké standarty a tyhle levně nakoupené matrace do toho rozhodně nezapadaly.

,,Nedělej ze sebe nějakého snoba Harry, víš, že to nemám ráda! Nikdy si mězi ně nepatřil, tak teď nezačínej." pokárala mě a svůj stisk trochu zvětšila. Omluvně jsem se na ni podíval a natáhl se pro další polibek.

,,Včera si mi slíbil, že mi vysvětlíš co to mělo znamenat s tím klukem," povytáhla obočí. Tiše jsem si nadával, protože jsem opravdu doufal, že to nebude vytahovat. Co jsem jí měl říct?! 'No víš dřív jsem si nejspíš myslel, že jsem gay. Nechal jsem se si ojet prdel a pak zlomit srdce.' Mel věděla, že mi před lety někdo hodně ublížil, ale nevěděla jak moc a že to byl muž. Nevím jak by se postavila k faktu, že jsem své poprvé zažil s klukem. Ačkoliv je velice loajální.

,,Vidím, že nechceš, ale zkus mě pochopit prosím! Znělo to, že se znáte a ani jeden jste si do náruče zrovna nepadali." její výraz byl měkký a evidentně napjatý co ze mě vypadne. Byl jsem nervózní. Nechci jí lhát, ale zase jí nechci nějak ublížit až moc bolestivou pravdou.

,,Nehledej za tím nic velkého prosím. Známe se už zdřívějška. Prostě jsme se nepohodli a nerozešli jsme se zrovna v nejlepším," jedna lež za druhou. Nejsem za to na sebe zrovna pyšný, ale možná to je lepší než pravda.

,,No fajn, zajdu si pro kávu. Hned jsem zpět," jemně mě políbila na čelo a starostlivě mi odhrnula vlasy z čela. Usmál jsem se na ni a když se otočila tak jsem si nemohl odpustit ji plácnout přes zadek.

,,Harolde!" vyjekla pohoršeně.

MELANIE'S POV

Otevřela jsem dveře od jeho pokoje a zahlédla toho kluka ze včerejška s uslzenýma tvářema. Jak mě zbadal tak se okamžitě otočil a rychlejším krokem vydal pryč.

,,Hej! Tak počkej přece." snažila jsem se ho doběhnout, ale moje lodičky mi v tom nijka moc nepomáhali. Chtěla jsem vědět co tam dělal. Navíc mi je jasné, že Harry mi neřekl úplnou pravdu. Jsem si jistá, že to dělá pro mé dobre, jenžemu nedochází, že tím mi to moc neulehčuje.

Konečně se najednou zastavil a s tvářemi od jeho slz se ke mě otočil. Byl dost zadýchaný, ale to já ostatně taky. Byla jsem ráda, že mu konečně došlo, že nemá cenu přede mnou utíkat. Musela jsem se nejdřív trochu uklidnit, než jsem začala mluvit.

,,Co si tam dělal?" díval se na mě pohledem smutného štěněte. Něco mi říkalo, že ta pravda bude opravdu někde úplně jinde.

,,Hele já se na tebe nebudu zlobit, jen chci vedět pravdu." založila jsem si ruce do boku a čekala co z něj vypadne. Trochu se třásl a celkově vypadal zničene a vyčerpaně. Bylo mi ho líto. Určitě mu ani nepomohl můj ne zrvona milý tón hlasu.

,,Žádna pravda není."

,,Ughr!" chytla jsem ho za paži a táhla do zdejší jídelny. Nijak se nebránil. Udivilo mě to, ale na drzhou stranu bych se s ním fakt nechtěla prát. Dotáhla jsem ho až k volnému stolu a nekompromisně ho stáhla na židli. Byl dost vyděsený, ale to mě momentálně nezajímalo. Chtěla jsem pravdivé odpovědi a ty jsem mohla dostat jedině od něho.

,,Jak se jmenuješ?" položila jsem si lokty na stůl a nepřestala ho sledovat.

,,Louis."

,,Posliš Louisi, chápu, že mě neznáš a nechceš se mi nějak svěřovat. Ale já chci pro Harryho jen to nejlepší a hádám, že ty taky nemám pravdu?" jediné co se mi dostalo jako odpověď bylo pouhé zakývání na souhlas.

,,Fajn, povíš mi tedy co mezi vámi bylo?" trochu jsem se zavrtěla, abych ulevila svému pozadí. Přeci jenom ty židle z plastu nejsou moc pohodlné pro delší sezení.

,,Bylo toho mezi námi více než si myslíš." podepřel si hlavu dlaněmi a mírně své oči přihmouřil.

,,To mě zajímá!"

//Trochu se až stydím psát sem jak moc se omlouvám, ale je to tak... Bože díl nebyl tak dlouho a já vlastně ani nevím proč jsem tak dlouho nic nenapsala

Mám pro vás i takové menší překvápko v podobě nové storky. Bude to taková oddychovka. Něco na způsob texting, takže to bude vycházet fakt jenom když budu mít čas, protože je taková kapitola napsaná během hodiny... PROLOG už najdete na mém profilu

Ještě jednou se omlouvám a doufám, že se vám díl líbil

LOVE U SO MUCH//