Who Are You? // Book 2

6

,,Nerad bych řekl víc než bych měl." lehce zakýval hlavou a sklopil pohled do svého klína. Tenhle kluk je vážně trochu divný. Začlo mě nudit jak oba jen mlží a já stále ještě nevím co se tu kurva děje.

,,Tak hele, vážně mě nebaví, že ani jeden mi nechcete říct co se tu děje. Jsem jeho přítelkyně a myslím, že mám právo vědět proč se k sobě tak chováte!" vyjekla jsem podrážděně. Nerada zvyšuji hlas a jsem nepříjemná, ale v jejich případě to jinak nešlo.

,,Před osmi lety jsem Harrymu hodně moc ublížil," zahleděl se mi do očí a bylo na něm vydět jak moc je z toho smutný.

,,Jak?" zajímalo mě. Přehodila jsem si nohu přes nohu a podepřela si hlavou dlaní. Jemně jsem přivela oční víčka a vážně doufala, že mi to celé vysvětlí. Protože jsem se v tom začala víc a víc ztrácet.

,,Udělal jsem tu největší chybu v životě, ale myslím, že to b ti měl spíš vysvětlit on." pousmál se a chtěl se zvednou na odchod. Několikrát jsem si ještě musela pořádně přehrát jeho slova, aby mi vše zapadlo do sobe jako skládačka.

,,Počkej!" rychle jsem se zvedla a doběhla Louise. Za rameno jsem si ho otočila k sobě a pořádně sjela pohledem.

,,Ty! Ty si ten hajzl co skopl Harryho na kolena já ho potom co jsem ho našla v tak horzném stavu dávala dohromady přes tři roky!" píchala jsem do něj ukazováčkem a zlostně hulákala na vyděšeného chlapce.

,,Nevěděl jsem jak moc mu tím ublížím, nedokážeš si ani představit jak bych všechno rád vrátil zpět!" z očí mu začaly padat slzy velké jako celá Evropa. Odstoupila jsem od něj a teprve až teď mi to začalo celé docházet. Otočila jsem se na podpatku a vystřelila směrem k pokoji kde leží můj přítel.

Vletěla jsem uřícená do pokoje a hned se vrhla na ležícího Harolda.

,,Ten kluk, Louis! Teď mi popravdě řekni co MEZI VÁMI BYLO!" ječela jsem jako hysterka, ale co jsem měla dělat?! Právě jsem nejspíš přišla na to, že můj přítel není tak uplně na holky a já prostě nemohu být klidná.

,,On ti něco řekl?" vyděšeně se posadil, ale nic jiného neřekl. Musela jsem se několikrát zhluboko nadechnout, abych ho nepraštila, protože moje nervy byly na pokraji kolabsu.

,,Na tom nezáleží sakra. Chci od tebe slyšet co se tehdy stalo!" sedla jsem si na přistrčenou židli a můj tvrdý pohled mu jasně říkal 'Mluv a neokecávej to!'. 

,,Já ale nevím co ti na to říct! Co chceš slyšet?! Já ho miloval a on jednoduše odešel, nechal mě tu ze zlomeným srdcem." brečel. Jedna slza následovala druhou. Překvapilo mě to, tohle jsem opravdu nečekala.

,,Tak ty jsi..."

,,Ne! Já... byl jsem tehdy mladý a on mi dal něco jako vidinu lásky. Nechal jsem se pohltit tím pocitem, dokud mi nezničil život," za celou dobu se mi ani jednou nepodíval do očí. Ale i přes to jsem viděla tu bolest a vztek najednou.

Third-person POV

Nikdo nevěděl, že Louis stojí za dveřmi a zase si nechává vytrhnout srdce z hrudi. On ví že mu tehdy ublížil, ale nikdo nechce víc než on to celé vrátit. Bolí ho poslouchat jeho slova. Miluje ho.  

// Už je to víc jak měsíc co jsem nepřidala další díl a myslím, že vás moje omluvy ani nezajímají...

Nicméně je tady nový díl a já doufám, že jste všichni už můj příběh nevymazali

Prosím o komentáře co si o tom myslíte, protože jsem to původně měla naplánované jinak, ale vyšlo z toho toto tak nevím 

Ještě bych vás chtěla poprosit abyste se podívali na profil mojí Julinky killed_to_death má nový profil a píše úplně nádherné příběhy a pokud zbožňujete Dylana O'briena tak si přijdete na své

LOVE U SOO MUCH//