Who Are You? // Book 2

1

8 YEARS AFTER

,,Melanie Amando Clark! Jestli si do pěti minut nedomatláš obličej a nepřijdeš přichystaná, tak jedu bez tebe!" můj hlubokej hlas se určitě donesl až k naší koupleně kde už přes půl hodiny zběsile poletovala má snoubenka.

Nikdy asi nepochopím, jak jí to může zabrat tolik času. Vždyť se připravuje už dobrých pár hodin. Jsem z toho mrzutý a opravdu mě nebaví potit se v drahém smokingu, když už jsme měli být dávno na cestě.

,,Vždyť už jdu!" hned jak ke mě došel její hlas jsem otočil hlavu jejím směrem.

Musel jsem se ještě jednou nadechnout. Možná se to čekání opravdu vyplatilo, protože Mel vypadala jako chodící dokonalost. Všichni mi jí záviděli. Byla krásná, inteligentní, vtipná a byla jediná, která mě dokázala vytáhnout ze samého dna depresí. Díky ní jsem dokázal zapomenout. Dlužil jsem jí toho fakt hodně. Na druhou stranu byla jediná na kterou jsem dokázal nebýt nepříjemný i když si toho se mnou zažila fakt hodně. Ať už to byly záchvaty hněvu, agrese, sebelítost...

,,Sluší ti to zlato," jemně jsem jí políbil na spánek a pomohl jí navléknout si kabát.

,,Taky nevypadáš nejhůř." vyplázla na mě jazyk a ještě mi poupravila kravatu. Miluju to jak je sebevědomá a svá. Díky ní žiju.

,,Měli bychom už vážně vyrazit." podotkl jsem při pohledu na mé drahé hodinky Rolex. Melanie jen malinko přikývla a než jsemse sám oblékl tak si nastoupila do přistaveného auta.

Ujistil jsem se, že je pořádně zamčeno a je spuštěný alarm. Tenhle dům nás stál až moc, byl bych nerad, kdyby jsme přišli a zjistili, že nás vykradli.

Otevřel jsem zadní dveře a pousmál se na Mel, která nedočkavě nabádala řidiče aby už jel a to jsem ještě ani neseděl! Zabouchl jsem dveře drahého Mercedesu a přivinul si svou snoubenku blíž ke svému tělu.

,,Harry?" promluvila na mě běhom toho co si hrála s mími prsty na ruce. Cesta měla trvat asi hodinu a půl, ale oba jsme věděli, že tyhle cesty na akce - které mimochodem ani jeden nemusíme - se zdají být nekonečné.

,,Ano?" nahnul jsem se, abych jí viděl doobličeje. Tvářila se tak nějak zamyšleně a nerozhodně. Neměl jsem ani tušení na cose může ptát. Nicméně nás řidič je už starší, zato velice kvalifikovaný pán a ví, že co se řekne v autě tam také zůstane. Takže jsem neměl strach z toho, že bych o našem rozhovoru četl zítra ve všech novinách.

,,Myslíš ještě někdy na... ty víš, na minulost a tak?" podívala se mi do očí s obrovskými otazníky v očích. V hrdle se mi zasekl hluboký nádech. Proč to musela vytahovat zrovna dnes? Odvrátil jsem od ní pohled a na malou chvilku se zahleděl na krajinu za okénkem. Co jí mám říct? Co chce slyšet?!

,,Proč tě to zajímá?" můj tón hlasu nebyl zrovna nějak příjemný, ale jsem si jistý, že proti tomu co si se mnou zažila se tohohle nijak nelekne.

,,Protože vím, že si ho miloval víc než sebe." jednoduše pokrčí rameny, ale pohled ze mě nespustí ani na chvilku. Pevně sevřu víčka k sobě a po dlouhých sekundách se konečně odvážím podívat se na ni.

,,Byl jsem malý dítě a spálil jsem se, asi bůh chtěl, abych se ponaučil co já vím. A pokud tě to opravdu zajímá, tak ne. Všichni si myslí, že nejde tak jednoduše zapomenou, vymazat určitou část svého života... No podívej na mě, já to dokázal," za celou dobu co jsem mluvil jsem se na Mel ani jednou nepodíval.

Nevím proč, ale jednoduše jsem nemohl. Jenže na to nic dlouho nic neříkala a mi pomalu zastavovali, před noblesní budovou, který dnes hostila snad všechny zazobance Londýna.

Než nám řidič otevřel dveře Melanie mě pevně chytla za zápestí a donutila mě se na ni podívat. Držela si naprosto chladný pohled.

,,Vím lépe než kdokoliv jiný, že bys na to chtěl zapomenout, ale taky vím, že na tohle se jednoduše zapomenout nedá!" mluvila potichu a pomalu. Bohužel jsem ji nestačil odpovědět, protože jsme byli nuceni vystoupit.

Melanie oprvadu věděla jak člověku nasadit brouka do hlavy.

,,Pane Stylesi, je pravda, že jste se slečnou Clark zasnoubeni?!"

,,Pane víte, že vaše konkurenční firma je první žebříčku úspěšnosti?! Co by na to řekl otec?"

,,Chtece s Melanii založit rodinu a usadit se?"

Musel jsem rychle pryč. Ty otázky mě už unavovali. Vždycky se ptali na to samé. A vy se musíte jen falešně usmívat do oslňujících bleků fotoaparátů. Nesnáším paparazi a novináře!

,,Jsme oprvadu podstěni, že jste přišel pane Stylesi," hned u vchodu se na nás vrhl Eduard. Jeden ze sedmy synů bohatého hraběte z Irska, který to celé pořádá. Nenávidím celou tuhle společnost. Kdybych neměl na účtech tolika místné číslo, tak se tu na mě nikdo ani nepodívá. Nikdy jsem sem neptařil a ani nikdy patřit nechtěl.

,,Jo jasný," odbyl jsem ho a Melanie jsem si přimáčkl ještě více k sobě za pas. Nevím jestli si to uvědomovala, ale šel z ní neuvěřitelný klid a jedině ona mě dokázala uklidnit. Teda před osmi tu byl ještě někdo, ale to je uzavřená kapitola ke které se nechci vracet. Už nikdy.

Vzal jsem si od mladého a evidentně nervózního číšníka sklenku s drahým šampaňským. Mel mě opustila hned jak zahlédla své kamarádky. Neměl jsem jí to za zlé. Jí měl každý rád a když už musela snášet mě tak ať si dnešek užije alespoň ona. Vždycky se na takových akcích potloukám dokud se nestanu kořistí nějakých nenasytných investorů.

Musel jsem na chvíli na vzduch a utéct před těma supama. Našel jsem zadní východ a nejdřív se párkrát rozhlédnul jestli tu někdo neslídí a poté vylezl do chladné listopadové noci.

Od úst mi šla pára a lehce se znášela k nebi. Kopal jsem si s kamínky pod nohama a jen tak se poflakoval ulicemi Londýna. Mel ještě nejspíš nezjistila, že tam nejsem, protože nemám žádný zmeškaný hovor. V tom byla vždycky trochu šílená, tak přehnaně starostlivá.

Chtěl jsem se dostatdo nedalekého parku. Byla tma, silnice téměř bez provozu. Nerozhlédl jsem se. Nevím co se stalo, jak rychle se to stalo. Jediné co vím je, že za tu téměř dětinskou chybu se budu do smrti proklínat.

//Celkem dlouhé na mě co? :D

Já vím, že je to naprosto nudný díl a ani vám toho moc neřekne, ale můžu vám slíbit, že v přístím díle už bude náš 31 letý Loui!!!

Nevím kolik miliard chyb tam je tak mi proosím odpusťte a moc děkuju za komentáře, ale myslím, že byste zvládli i víc<3 Come on my sweet readers...

LOVE U SO MUCH//