"Děláš si ze mě srandu? Už tak mám posraný život. Neposeru si ho ještě víc, když si s tebou na to plácnu."
Nike má podle sebe skvělý život, akorát někdy ty nadávky na její jméno jsou už otřesné, dokud se její celý dosavadní život neobrátí úplně na o...
"Jak že se to jmenuje tvá přítelkyně?" zeptala jsem se Benjamina, když mě chytl za ruku. Celý ztuhl, uslyšela jsem, jak na sucho polkl.
"Nathalie," zamumlal skoro neslyšně, odvrátil ode mě hlavu. Najednou byly pro něho stromy zajímavější než náš rozhovor. Povzdechla jsem si.
"Nemá cenu tohle to dělat. Je to k ničemu, absolutně to s nimi nic nedělá. Je zbytečné dělat z nás šašky," pokrčila jsem rameny. Kudrnáč mi věnoval nejdřív nechápavý obličej, po chvilce se změnil na vystrašený. Pustil mou ruku a chytl si mě za ramena, jemně se mnou zatřásl.
"To nemůžeš udělat, Nike. T-to je prostě pitomost!" křičel na mě. Nadzvedla jsem jedno obočí.
"Al-"
"Žádně ale,...kurva! To se ti nelíbí snad moje vůně? Vlasy? Tělo? Začnu cvičit, slibuji!" Nechápavě jsem ho sledovala, pak jsem propukla v smích. Benjamin na mě jen několik sekund hleděl jako vyoraná myš. Pustil mě, narovnal se a odkašlal si
"Co je tady k smíchu?" optal se. Přestala jsem se smát a poplácala ho po rameni.
"I když je to k ničemu, je to zábava mít někoho takové, jako jsi ty. Naletíš každé kravině." Kudrnáč začal zuřit, otočil se ke mně zády.
"Krávo pitomá, za tohle to budeš litovat, vážně." Kdo by kdy řekl, že zrovna on bude mít v tomhle tom pravdu.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
