"Děláš si ze mě srandu? Už tak mám posraný život. Neposeru si ho ještě víc, když si s tebou na to plácnu."
Nike má podle sebe skvělý život, akorát někdy ty nadávky na její jméno jsou už otřesné, dokud se její celý dosavadní život neobrátí úplně na o...
S třísknutím jsem zavřela svou školní skříňku. Zaseklo mě, že tam vedle stál Jack. Neví, co jsem celý víkend dělala, jestli se ležení v posteli vůbec dá říkat dělání. Kvůli něho jsem se celou cestu domů klepala, třepala, proklínala jsem všechno, co mi přišlo na oči a tlumeně vzlykala. Lampy svítily tu noc slabě a já se skoro pořád za sebou otáčela, jestli nikdo za mnou nejde. Strnula jsem vždy, když jsem uslyšela nějaký zvuk. Na začátku mé ulice jsem skoro běžela, abych se co nejdříve dostala domů. Hned, jak jsem přišla domů, jsem si lehla do své postele a zůstala tam až do pondělního rána. Tolik zmrzlin jsem za ten víkend snědla, že to není možné, a to všechno jen kvůli takovému debilovi, který pomalu ani neví, co udělal. Prohrábla jsem si své hnědé vlasy, povzdechla si a vydala se už prázdnou chodbou. Jack mě hned dohnal a šel mlčky vedle mě.
"Nike..." začal. Jeho hlas mi lezl na nervy, vadil mi, nejraději bych mu fakt teď ublížila, ale krotila jsem se. Zkazil naprosto všechno. Vyrovnaně jsem se nadechovala a vydechovala. Stále jsem si v hlavě opakovala, že vše bude v pohodě. Darovala jsem mu jeden ze svých naštvaných výrazů, zarazil se a posmutněl.
"Co kdyby ses o nic nesnažil, protože ti to stejně nepomůže,...a prostě vypadl?" optala jsem se s nadějí v hlase, že mi moje přání splní. Držela jsem se, abych se nerozbrečela. Nebudu před ním brečet. Rozhodně mu teď neukážu, jak moc jsem slabá. Jack vytvořil ublížený obličej, kousl se nervózně do rtu.
"Tak moc se omlouvám," šeptnul zlomeně. Zavrtěla jsem hlavou a vydala se ke vchodovým dveřím školy. Jack šel mlčky se mnou. Nedokázala jsem mu to odpustit, prostě ne. Dokážu odpustit cokoliv, ale nevěru nikdy. Kde mám tu jistotu, že to neudělá znovu? Došla jsem ke dveřím. Vyšla jsem konečně na vzduch, pořádně jsem se nadechla. Rozhlédla jsem se po prostranství, jedna tvář mě donutila přimhouřit naštvaně oči. Byl to ten kudrnáč z toho večera, který mi zkazil můj vztah. Opíral se znuděně o zeď, sledoval studenty kolem. Nevěřícně jsem se uchechtla.
"To si snad dělá srandu," zamumlala jsem. Jack se na mě nechápavě podíval, nadzvedl jedno obočí, jeho modré oči chtěly vysvětlení. Řekla jsem to moc nahlas, v duchu jsem si zanadávala. Ono to prostě musí být ještě horší. Ten kluk zachytil můj pohled, zazubil se a narovnal se. Podívala jsem se na Jacka.
"Nike, jsi v pohodě?" optal se. Začala jsem přemýšlet. Když s tím kudrnáčem budu předstírat vztah, Jack bude žárlit, udělá všechno jen pro to, abych mu odpustila. Chtěla jsem, aby zažil to stejné, co zažívám já. Chci mu to oplatit.
"Uhm, Jacku, tam je můj kamarád, musím jít," řekla jsem rychle. Nezajímala mě jeho odpověď, rozeběhla jsem se k tomu klukovi. Nevěděla jsem, do čeho jdu. Ve výsledku to bylo vlastně jedno, chtěla jsem jen rychle odejít od Jacka. Doběhla jsem k tomu klukovi, usmál se na mě, úsměv jsem mu oplatila.
"A-" Nestihl domluvit ani slovo, protože jsem ho zatáhla k sobě, a tím ho donutila se pohnout z místa. Narazil do mě, jeho tvář nabrala trochu červenou barvu, zasmála jsem se.
"Hele, tak bereš to?"
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
