"Děláš si ze mě srandu? Už tak mám posraný život. Neposeru si ho ještě víc, když si s tebou na to plácnu."
Nike má podle sebe skvělý život, akorát někdy ty nadávky na její jméno jsou už otřesné, dokud se její celý dosavadní život neobrátí úplně na o...
"Nike, ty máš nike boty," oznámil mi můj přítel věc, kterou já jsem už dávno věděla. Snad vím, jaké značky jsou mé boty, ne? Vážně mi to musí stále připomínat? Ještě před našimi spolužáky v jídelně. Jack se zasmál svému vtipu, všichni se začali u stolu smát také. Obrátila jsem oči v sloup a odsunula svůj tácek s jídlem.
"Fakt vtipné," zamumlala jsem podrážděně, což mohl slyšet jen Jack, a taky že slyšel. Přestal se hned smát, všichni se kolem našeho stolu ještě smáli. Chytil mě jednou svou rukou kolem ramen a jemně si mě k sobě přitáhl. Naklonil se k mému uchu, jeho dech mě tam hned zašimral, jemně jsem se zatřásla, uchechtnul se.
"Omlouvám se, Nike," omluvil se šeptem. Kousla jsem se do spodního rtu a zavřela oči, když mi zajel volnou rukou pod tričko. Byla teplá, bylo to příjemné. Věděl, že bych mu za tohle to odpustila všechno.
"Tak jim řekni, ať se...nesmějí," dostala jsem ze sebe šeptem. Obrátil svůj pohled ke stolu a zamračil se na všechny lidi u něho. Usmála jsem se, i když to byl někdy pitomý idiot, nikdy nedovolil, abych se cítila kvůli něho špatně. A to, že říká posměšky na mé jméno, od něho mi to už pomalu nevadilo. Přeci, existují i horší přirovnání ke jménům. To moje je jen značka velmi kvalitních bot.
"Hele, sklapněte, jste už trapní," řekl, posměch lidí u stolu rychle utichl. Jack obrátil pozornost opět ke mně, tentokrát k mým rtům, nevinně se usmál. Jemně se svými rty dotkl mých. Zajela jsem do jeho blonďatých vlasů prstami, trochu jsem se k němu přisunula, abych mu byla blíž. Teď jsem se cítila úplná, všechny starosti jsem zahodila za hlavu a užívala si to spojení, které mezi námi bylo. Jack byl úžasný kluk, kdo by někdy řekl, že by někdy udělal něco špatného? Já tedy ne. Teda, v té době jsem byla o tom na sto procent přesvědčená, jenže to přesvědčení vyprchalo hned, jak se to stalo. Otevřela jsem rty a...
"Uhm, vy dvě zamilované hrdličky, o víkendu je u nás párty, nechcete přijít?" optal se Jackův kamarád a tím nás vyrušil. Jack se zarazil a naštvaně se oddálil. Podíval se na mě, v očích se mu záhadně zablýsklo, pokrčila jsem rameny.
"Já nevím..."
"Nike, musíš jít. Udělej to pro mě," přerušil mě hned Jack. Sledovala jsem jeho křišťálově modré oči. Váhavě jsem se na něho podívala, moc se mi nechtělo, tohle jsem neměla v lásce, spíš jsem to nenáviděla. Ale přikývla jsem, a udělala tím chybu.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
